Safed (Tzfat) se nachází v Galileji, severní oblasti Země izraelské. Toto kopcovité město je prosycené mystikou a spiritualitou a zdá se, že posvátnost vyzařuje z každé uličky a stavby.

Historicky jsou Jeruzalém, Hebron, Tiberias a Safed známé jako „čtyři svatá města“. Každé z nich je považováno za jedinečné a svaté z jiných důvodů. Safed je proslulý tím, že je úzce spjat s kabalou a vnitřními tajemstvími Tóry, což podtrhuje mnoho židovských mystiků, kteří zde žili, studovali, učili a byli pohřbeni.

Asi nepřekvapí, že zmínka o tomto mystickém městě v Písmu je poněkud záhadná. Město jménem Safed je zmíněno v Knize soudců, ale toto město se nacházelo na jihu země a není totožné se Safedem na severu. Někteří ztotožňují moderní Safed s Kartanem, levitským městem v rámci části kmene Naftali na severu.

Podle starověké tradice byl Safed jedním z měst útočiště vyhrazených pro osoby, které neúmyslně spáchaly vraždu. Kabalisté dodávají, že tato ochrana byla způsobena 13 božskými atributy milosrdenství, které se zde otevřeně projevovaly.

Židovská komunita v Safedu přetrvává přinejmenším od dob Druhého chrámu. Vrcholu své slávy však dosáhla v 16. století. Po španělském vyhnání v roce 1492 se v poklidném městě usadil příliv Židů, včetně mnoha učenců a světců. Kromě toho, že podpořili místní ekonomiku, která se rychle stala centrem textilní výroby, přinesli s sebou své znalosti Tóry a zbožnost a proměnili město v kvetoucí centrum židovského života.

Funkci městského rabína převzal významný učenec rodák ze Španělska, rabín Jakov Berav, který zemřel roku 1546, a který byl nucen uprchnout kvůli drastické perzekuci a nucenému vyhnání. Rabín Berav proslul svým pokusem o obnovení semichy, jedinečné formy rabínského svěcení, která by umožnila opět svolávat sanhedrin, nejvyšší židovský soud. Tato snaha však měla krátkou životnost kvůli odporu jeho současníků, především jeruzalémského rabína Leviho ibn Chaviva.

Jedním z příjemců nově zavedené semichy byl rabín Josef Caro, který zde žil přibližně od roku 1535 až do svého odchodu v roce 1575 a působil jako předseda bejt din (židovského soudu). Rabín Caro, učenec Tóry nejvyššího kalibru, se proslavil sestavením Šulchan Aruchu, dodnes nejvýznamnějšího kompendia židovského práva. Jak sám rabín Caro dosvědčuje, dokončil toto dílo v Safedu.

Kromě toho, že byl rabín Caro zběhlý v Talmudu, byl také významným kabalistou a zasloužil se o to, že ho vyučoval maggid- tradiční židovský kazatel, který mu odhalil mnohá kabalistická tajemství, jež pak zaznamenal ve svém kabalistickém díle Maggid Meisharim.

Osobností, která je se Safedem asi nejvíce spjata, je rabín Jicchak Luria, známý jako Arizal. Arizal, považovaný za největšího kabalistu v době plné mystiků, přišel do Safedu v roce 1570 a zůstal zde až do svého předčasného odchodu o pouhé dva roky později. Během jeho krátkého pobytu ve městě se kolem něj shromáždila významná skupina učenců, kteří si osvojili jeho kabalistické znalosti a praktiky a povznesli se do velkých duchovních výšin. Mezi nimi byl i rabín Chaim Vital, který pro potomky zaznamenal učení svého učitele.

Safed se rozkládá v severních kopcích a je městem s nejvyšší nadmořskou výškou v Zemi izraelské. Jeho jedinečná poloha nabízí obyvatelům i návštěvníkům úchvatný výhled na Tiberias a Galilejské jezero. Díky své kráse se Safed stal vyhledávaným místem pro malíře, sochaře a umělce všeho druhu, kteří zde nacházejí ideální místo pro svou tvůrčí práci.

Mnoho hrobů na starobylém hřbitově v Safedu i mnoho budov ve městě je natřeno „safedskou modří“, barvou, která se stala synonymem pro toto město. Důvodů, proč byl zvolen právě tento odstín, je mnoho, od praktických a preferenčních až po esoterické, například aby obyvatelům připomínal nebe a trůn Boží slávy.

Kabalisté o posvátném městě říkají fenomenální věci. Zde je citát známého kabalisty rabína Avrahama Azulaje: „Safed je místo, kde je ze své podstaty snazší pochopit tajemné hlubiny Tóry. V celé Zemi izraelské [a potažmo na celém světě] není tak čistá atmosféra jako v Safedu.“.

První tiskárnu ve Svaté zemi a v celé západní Asii založil v Safedu Eliezer Aškenázi, rodák z Prahy, v roce 1577. Tiskárna fungovala deset let a vydala několik židovských knih. Prvním známým dílem, které vyšlo z tiskárny, byl Lekach Tov, komentář ke knize Ester, jehož autorem byl místní učenec, rabín Jom Tov Cahalon, jako purimový dárek pro svého otce.

Roku 1777 se skupina chasidů vydala z carského Ruska do Svaté země. Část z nich se usadila v Safedu. I když komunita zažila své vzestupy i pády, synagogy starého města Safedu s názvy jako Tzemach Tzedek, Avrutch a Tsanz vyprávějí o jeho chasidské minulosti i současnosti.

V Safedu se nacházejí dvě starobylé synagogy pojmenované po Arizalovi. Aškenázská synagoga, která nese jeho jméno, je údajně postavena na místě, odkud v pátek odpoledne vycházel se svými studenty vítat šabat. A ta sefardská, poblíž slavného městského hřbitova, je prý starší z obou, kde se Arizal pravidelně modlil.

Ve staletích následujících po zlatém věku Safedu nastalo období úpadku způsobené epidemiemi a zemětřeseními, přestože židovská přítomnost ve městě vždy přetrvávala. V posledních desetiletích však Safed prošel dramatickým oživením. Desetitisíce Židů jej nyní nazývají svým domovem a pyšní se mnoha synagogami, školami a dalšími židovskými institucemi, nemluvě o četných uměleckých galeriích.