Dvoutýdenní konference o zabránění oteplování Země skončila v pátek 21. listopadu, o den později, než se plánovalo. Protáhla se, protože vyjednavači se snažili vyřešit patovou situaci vyvolanou požadavkem na odklon od fosilních paliv. To se podařilo po celonočních jednáních vedených hostitelskou a po následující rok předsednickou Brazílií. Dohoda neobsahuje konkrétní plán na snížení spotřeby fosilních paliv a odlesňování. O průběhu konference a jejích závěrech informovaly zahraniční agentury, např. Reuters a britská zpravodajská společnost BBC.

Za zařazení „cestovní mapy“ odklonu od fosilních paliv lobovalo 80 států, včetně Evropské unie, některých ostrovních států, země Latinské Ameriky a některé rozvojové země, jako je Kolumbie.

Podle serveru BBC se neoficiální závazek ztrojnásobení dotací bohatých zemí pro rozvojové za účelem adaptace na klimatické změny dostala na oficiální pořad jednání ještě před zahájením konference. Evropská unie, která velice stála o závazek k odklonu od fosilních paliv, pak už neměla nabídnout „co za to“. Formulace byla vágní, takže EU neměla námitky, ale slovo „ztrojnásobení“ v textu zůstalo zásadní.

Svědčí to o dvou věcech. Rozvojové země neustále potřebují dotace ze zemí rozvinutých na kdeco. Podle Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) požadavek na financování (requirements) globální humanitární pomoci v roce 2024 dosáhl 49,6 mld. USD v 76 zemích. Vyplaceny byly 32,04 miliardy dolarů. Tolik bylo vydáno na pomoc 198,3 milionů lidí ve 49 zemích. Jistě jsou v tom pomoci při přírodních katastrofách, ale většina plynula do zemí válčících nebo válkou a ozbrojenými konflikty postižených, mj.: Sýrie, Ukrajiny, Súdánu, pásma Gazy, Demokratické republiky Kongo, Afghánistánu, Etiopie. Klimatická krize se jeví jako další zajímavá politická agenda, která by mohla přinést ještě více peněz. Tím nezpochybňuji, že na řešení přírodních katastrof by pomoc neměla fungovat. Jen je pozoruhodné, že citovaný závazek ztrojnásobení, byť je vágní a právně nevymahatelný, není doprovázen žádnými podmínkami, alespoň zastavením ozbrojených konfliktů nebo závazkem, že se vlády rozvojových zemí naučí s těmi penězi hospodařit, případně je podřídí nezávislé kontrole.

Konference se zúčastnili také delegáti většinou zemí OSN uznaného státu Palestina jako pozorovatelé. Vystoupení Státu Palestina často propojují klimatické problémy s dopadem izraelské okupace a konfliktu na životní prostředí a infrastrukturu, což komplikuje jakákoliv národní klimatická opatření. Palestina je neexistující rozvojová země, extrémně zranitelná vůči dopadům změny klimatu (sucho, nedostatek vody). Byl přítomen i Izrael, bezprostřední soused Palestiny, který se extrémně zranitelný změnou klimatu necítí. Je existující členskou zemí OSN a její organizace UNFCCC. Ve svých návrzích se zpravidla zaměřuje na vývoj a vývoz technologických řešení a na adaptaci. Obě země jsou pro úzkou regionální spolupráci, ale s tím, že Palestina je v katastrofické humanitární situaci, která brání účinným klimatickým opatřením a proto je nutné propojit klimatické aktivity s humanitárními.

Závazek odstupu od fosilních paliv údajně zablokovali jejich hlavní dobývači a exportéři, tj. hlavně arabské země a Rusko. Z toho plyne druhé poučení: Evropská unie se svým programem dekarbonizace do roku 2050 nemá ve světě tolik následovníků, kolik si slibovala. Naopak, její politický vliv (a ekonomický) slábne. „Energetickou politiku si tvoříme v našich hlavních městech, ne vašich,“ citoval server BBC jednoho ze saúdskoarabských delegátů. Velmi přiléhavé na EU.

Ovšem tím, jak se Evropa snaží svou klimatickou agendu vnucovat ostatnímu světu, docílila toho, že se poprvé po 30 letech pravidelných konferencí COP dostal na pořad jednání mezinárodní obchodní pořádek. Evropská unie plánuje jednostranně zavést dovozní clo na určité produkty s vysokým obsahem uhlíku, jako jsou ocel, hnojiva, cement a hliník, a mnoho jejích obchodních partnerů, zejména Čína, Indie a Saúdská Arábie, s tím není spokojeno. V textu schválené dohody se uvádí souvislost s obavami, že rostoucí obchodní bariéry omezují přijímání čistých technologií. EU tvrdí, že od uhlíkových cel upustí v okamžiku, kdy exportéři uhlíkové daně zavedou ve svých zemích. COP30 tuto otázku odsunul na některé příští jednání.

Konference COP (Conference of the Parties) je oficiálně svolávána v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), což je mezinárodní smlouva Organizace spojených národů (OSN). Konference se konají každoročně a číslují se podle pořadí, tzn. letošní byla jubilejní třicátá. Zúčastnilo se jí 56 118 registrovaných delegátů, což je druhý nejvyšší počet v historii, ze 193 zemí.

„Náklady na energii a oprávněné otázky ohledně toho, jak země dosahují nulových čistých emisí, nebyly nikdy důležitější. Přesto se zdá, že myšlenka COP je velmi vzdálená každodennímu životu miliard lidí. Je to konsenzuální proces, který pochází z jiné éry. V tomto světě už nejsme,“ zhodnotil konferenci Matt McGrath, klimatický reportér BBC.

Poskytl server Svět hospodářství