Západ si vytvořil morální vizi tak pokřivenou, že dnes reaguje mnohem zuřivěji na posměch než na radikálně islamistickou ideologii vedoucí k masovému vraždění. Právě v tom spočívá skutečný důvod rozhořčení, které se skrývá za prudkou kritikou namířenou proti izraelskému ministrovi národní bezpečnosti Itamarovi Ben-Gvirovi.

Ben-Gvir zesměšnil aktivisty protiizraelské prohamásovské flotily, kterou Izrael zadržel na moři, a to vyvolalo předvídatelné bouřlivé reakce mezi západními diplomaty, novináři, nevládními organizacemi a levicovými liberály, kteří sami sebe povýšili na strážce nejvyšších etických hodnot. Jeho komentáře byly označeny za kruté, pobuřující, provokativní, nevhodné, urážející a pravděpodobně zodpovědné i za změnu klimatu.

Ač se může jevit Ben- Gvirovo chování „za hranou“, přesto je naprosto šílené, že Ben-Gvirovo netaktní vystupování vyvolává větší pobouření než samotní teroristé a civilní zastánci teroru v Gaze, kteří volají po genocidě Židů.

Samotná zuřivá reakce západních elit dokládá jejich naprostý morální bankrot.

Stačí, aby se jeden izraelský politik neuctivě vyjádřil o propalestinských agresivních provokatérech rozsévající chaos a zmar po celém světě, kteří s vlastním vědomím plují do válečné zóny, aby před západními kamerami předváděli směšný cirkus, a světoví diplomaté se zalykají hrůzou. Mezitím jsou celé generace palestinských Arabů vychovávány k nesmiřitelné nenávisti vůči Židům a touze po jejich vyhlazení.

Pak si morálně zvrácení politici z celého světa dovolí říci Izraelcům, aby „pochopili kontext“. Kontext zřejmě hraje roli jen tehdy, když jsou terčem násilí Židé.

Když Izraelci po desetiletích terorismu, raketových útoků, masakrů, braní rukojmích, útoků nožem, střelby, sebevražedných bombových útoků a otevřeně deklarovaných genocidních ambicí vyjadřují hněv, zášť, podezíravost, vlasteneckého ducha nebo pohrdání, Západ od nich vyžaduje emocionální dokonalost.

Od Izraelců se očekává, že na existenční hrozby budou reagovat s emocionální vyrovnaností buddhistického mnicha.

Palestinští Arabové jsou mezitím považováni za nejvzácnější etnikum světa. Jejich nenávist je
omlouvána, ospravedlňována, ne-li schvalována, až se jejich vyhlazovací antisemitská ideologie stane formou jejich přirozeného sebevyjádření. Podpora Palestiny se stala hlavní ideovým postojem, dá se říci, novým náboženstvím mezinárodní levice.

Moderní mysl západního sekulárního levičáka se stala neschopnou rozlišovat mezi urážlivým jazykem a civilizační patologií.

Tento rozdíl je podstatný. Velká část obyvatel Gazy se neomezuje pouze na odpor proti izraelské politice, nesouhlas s izraelskými osadami na sporných územích Judska a Samaří a protest proti izraelským vojenským operacím – oni odmítají samotnou existenci židovského státu v jakýchkoli hranicích.

Ani se to nesnaží skrývat. Palestinské teroristické organizace Hamás a Islámský džihád to otevřeně před celým světem prohlašují a údajně „umírněná“ Palestinská samospráva sdílí stejný názor, i když si zachovává diplomatický glanc a v angličtině o svých skutečných úmyslech lže. Avšak naopak otevřeně se tak vyjadřují palestinští muslimští duchovní. Televizní programy pro děti i dospělé vysílané na palestinských územích v Gaze a Judska a Samaří to deklarují už celá léta. Průzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují podporu zvěrstvům ve stylu těch ze 7. října 2023 v takové míře, která by jinde vyvolala masovou paniku.

Představme si, že by dva miliony Němců v sousední enklávě podporovaly masakrování francouzských civilistů, zatímco vzdělávací instituce by oslavovaly vrahy a dětská televize by oslavovala fantazie o masovém vyvražďování. Evropa by nereagovala vysláním flotil a poučováním Francie o proporcionalitě.

Jakmile však jde o Židy, západní elitáři najednou projevují pochopení pro palestinskou krvelačnou zášť, která se dědí z generace na generaci.

Posedlost Ben-Gvirovou rétorikou odhaluje něco hlubšího a ošklivějšího o pokrytectví západního světa. Západ netrápí nenávist. Vždy jde pouze o židovskou odvetu, hněv, bolest, vlastenecké povědomí a odmítání Židů zůstat navždy v pozici bezbranné věčně bité oběti.

Ben-Gvir tomu dobře rozumí a vulgární jazyk využívá právě proto, že vyvolává tento druh reakce, kterou jeho příznivci v Izraeli tolik zbožňují. Ben-Gvirovi kritici se nezdají být dost bystří na to, aby pochopili, že mu tím dělají užitečnou službu. Proto je vulgárnost jednoho izraelského politika podrobena větší kritice než nenávistné genocidní protižidovské podněcování uvnitř celé palestinské společnosti.

Židé smějí trpět, ba dokonce zemřít, a mohou být předmětem slavnostních projevů u památníků holocaustu, které pronášejí evropští lídři na kontinentě, který je dosyta nasáklý krví vyvražděných Židů.

Avšak Žid se nesmí stát statečným bojovníkem a hrdinným bránícím se vojákem. To děsí Západ až do morku kostí.

Ideální Žid v představách mnoha Evropanů je mrtvý, ohrožený, omluvný, vykořeněný, intelektualizovaný nebo symbolický. Živý hrdý vlastenecký Žid s vojenskou silou, a vztahem ke svému historickému rodovému území, historickou pamětí, etnickou solidaritou a sounáležitostí vyvolává v jejich myslích tak zuřivý odpor.

Ben-Gvir tyto lidi přivádí do varu nikoli proto, že by byl nějak výjimečně urážlivý. Západní politické prostředí se hemží vulgárními narcisty, demagogy a populisty, kteří se jen předvádějí. Evropa je sama produkuje v průmyslovém měřítku.

Hlubší urážkou ze strany Ben-Gvira je to, že představuje židovský vzdor zbavený poddajné etikety, kterou Západ navýsost preferuje. Lze nesouhlasit s jeho stylem, rétorikou nebo politikou, ale rozsah pobouření namířeného proti němu ve srovnání s téměř lhostejností vůči genocidnímu antisemitismu arabských obyvatel v Gaze a v palestinských oblastech Judska a Samaří odhaluje civilizaci trpící pokročilou morální inverzí a hlubokým úpadkem.

Západní vlády velmi dobře znají zlou povahu Hamásu. Vědí, čemu věří velké části palestinské arabské společnosti, a že 7. říjen 2023 nebyl jen nějakým vyostřeným „cyklem násilí“.

Politici a novináři na celém světě viděli palestinské civilisty, včetně žen a dětí, jak jásají a bujaře oslavují, zatímco zohavená těla Židů byla předváděna ulicemi Gazy. Viděli děti vychovávané v kultuře, kde je zabíjení Židů prezentováno jako hrdinský čin, nikoli jako morální zvrácenost.

Přesto se stále upínají k tomu, jak jsou aktivisté z flotily zesměšňováni. Je těžké dostatečně zdůraznit, jak zvrácené a dekadentní to je.

Civilizace blížící se vyčerpání často ztrácejí schopnost správně stanovit priority hrozeb. Začínají zaměňovat symboly za realitu. Tón se stává důležitějším než podstata, slušné chování důležitějším než touha přežít a pocity důležitější než pravda.

Západní levicové elity žijí v prostředí natolik izolovaném od skutečné reality, že drsnou rétoriku vnímají jako alarmující více než nenávistnou ideologii směřující k vyhlazování. Ben Gvirovo grobiánství je hodnoceno hůře než násilné zločiny palestinských teroristických organizací.

Přesto neexistuje žádná seriózní mezinárodní snaha o deradikalizaci palestinské arabské společnosti v širším měřítku. Na vzdělávací, náboženské, mediální a politické systémy, které normalizují antisemitskou nenávist, je ze strany světa vyvíjen jen velmi malý tlak. Svět vynakládá více energie na odsuzování izraelských stavebních povolení na sporných území než na konfrontaci s kulturami, které otevřeně glorifikují masakrování Židů.

I nyní, poté, co masakr ze 7. říjen 2023 rozbil všechny zbývající iluze o skutečných záměrech Hamásu a ideologickém prostředí, které jej obklopuje, se velká část západního světa stále chová, jako by byl pouze izraelský vztek a žal hlavní překážou, kterou je třeba naléhavě řešit.

Samotní násilní výtržníci z flotily dokonale ztělesnění křivého vnímání reality. Plují směrem k území ovládaného islamistickými fanatickými vrahy, kteří masakrují a mučí civilisty, potlačují disent, týrají ženy, pronásledují homosexuály a vyzývají ke genocidě. Přesto se emocionální pozornost nějakým způsobem vždy vrací a upírá k izraelským reakcím.

Zatímco palestinští teroristé denně potvrzují celému světu, že mají v úmyslu zničit Stát Izrael a vyhladit všechny Židy mezi řekou (Jordán) a (Středozemním) mořem, tak západní diplomaté naopak vyjadřují tzv. Palestincům slepě neochvějnou podporu a drze kárají Izrael a k deeskalaci a umírněnosti vyzývají právě jeho, aby náhodou nebyl necitlivý k potřebám budoucích masových vrahů.

Tato nemoc sahá až tak hluboko. Je něco hluboce zkaženého na civilizaci, která věnuje více pobouření izraelskému politikovi, který se vysmívá aktivistům než masové společenské zášti namířené proti Židům v celé palestinské politické kultuře.

Jen amorální ubožák by mohl zaměňovat posměšný úsměv za masakr. Mnozí politici EU se k tomu však stále častěji uchylují.

israelnationalnews.com