Říše středu versus druhá vlnka pandemie
Zatímco obyvatelé vyspělých západních zemí úpí pod nárazem druhé vlny pandemie, nebo spíše tsunami, Čína je v poho... už začátkem října Říší středu vesele trajdalo křížem krážem v nacpaných vlacích a letadlech neuvěřitelných více než 600 milionů spokojených, i když ještě vesměs orouškovaných Číňanů. To je jako by se rozpohybovalo obyvatelstvo celé EU a k tomu třeba Ruska, a to do poslední duše!
Stalo se tak během „Zlatého týdne“(National Day Golden Week), kdy se každoročně dává do pohybu téměř polovina 1,4 miliardové Číny. Mimo běžnou turistiku je hlavně příležitostí k navštěvě příbuzných. Důvod k dobré náladě určitě měli - byla to totiž první jakási celostátní demonstrace „vítězství Číny nad koronavirem“. Někteří z turistů přitom neopomněli uvědoměle navštívit Národní muzeum v Pekingu, ve kterém se koná už od letošního srpna (!) výstava umění, vzdávající hold právě tomuto vítězství. Zcela oddaně v duchu socialistického realismu ztvárňuje hrdinný boj čínského lidu s virovým neřádem. Obrovská plátna v olejových barvách, sochy i sousoší, akvarely – obdoba reliktů našeho socialistického umění. Téměř s fotografickou výstižností zachycují vyčerpané, udatné vojáky Čínské lidové osvobozenecké armády a vysílený nemocniční personál i prostý lid v boji se zákeřným neviditelným nepřítelem.
Ústředním prvkem, který spojuje téměř všechny postavy dramatu, je přitom obyčejná rouška (viz). Velkoplošná a velkoobjemová díla oslavující „velkého ducha čínského lidu“ se vystavují na odiv na rozloze více fotbalových hřišť. Čínští politikové zkrátka usoudili, že koronavirus patří do muzea. Kéž by tomu tak bylo i v Evropě, USA a jinde, kam byl virus z Číny nedobrovolně „importován“. V srpnový den, kdy výstavu navštívil štáb televize CNN, ohlásila Čína oficiálně 30 (čtete správně – skutečně třicet) nových infikovaných, z toho ani jeden v Pekingu. Nás v Německu mezitím varuje v těchto dnech kancléřka, že se asi nacházíme teprve na začátku velmi těžkého čtyřměsíčního období... a denní počty nově infikovaných se pohybují v Německu stále kolem dvaceti tisíc a u mrtvých kolem čtyř set.
Nutno říci, že se čínský režim s virem a potažmo ani se svými občany skutečně nemazlil. Ještě mám v čerstvé paměti jarní reportáže německých televizních stanic z liduprázdných ulic čínských milionových měst hlídaných armádou a příslušníky Ozbrojených lidových milicí (PAP). Jako dneska vidím záběry zatloukání bytových i domovních dveří prkny křížem jako ve středověku při morových ranách, aby bylo jeho obyvatelům zabráněno - doslova – vystrčit nohu z bytu... Žádné handrkování, diskuze a protesty jako v demokratických zemích. Celé týdny byli zvenčí zásobováni nezbytnými potravinami a nehnuli se z domácího vězení. Čína se poučila staletími a napodobila středověké brutální, ale zároveň účinné metody. A když se někde dneska objeví sebemenší ložisko nákazy, jsou Číňané schopni otestovat třeba deset milionů obyvatel během několika málo dní a jsou připraveni uzavřít hermeticky celé aglomerace do nejpřísnější karantény.
Evropané nevěřícně zírají také na aktuální zprávy o vývoji čínského hospodářství, které jede plnou parou vpřed už téměř půl roku a překonává jeden rekord za druhým. Za listopad například dosáhl čínský export růstu 21 procent proti listopadu 2019 a také nejvyšší převis nad dovozem v historii – přes 75 miliard dolarů. Čínský sedmiprocentní propad HDP v prvním kvartálu byl vůbec prvním čínským hospodářským poklesem za posledních 28 let! I tak bude zřejmě roční růst HDP za rok 2020 nakonec vypulírován na přinejmenším 2 procenta - možná jediný růst mezi vyspělými zeměmi světa. V Německu se propadlo hospodářství v prvním kvartálu o devět procent a očekává se roční pokles HDP okolo pěti procent.
A tak se musíme smířit se skutečností, že země, ze které se infekce koronaviru rozšířila, celému světu předvedla, jak se s ní sice drasticky, ale účinně vypořádat a ve velmi krátké době obnovit normální život a fungování hospodářství. Možná je to i odpověď na trochu nepatřičnou otázku – komu vlastně tahle krize prospívá? Dá-li se ovšem o „prospěchu“ v souvislosti s pandemií vůbec hovořit.
Faktem ale zůstává - důvěra stamilionů Číňanů ve vlastní politiky, lépe řečeno jedinou kdysi vyvolenou komunistickou stranu, energickým překonáním pandemie a rychlým oživením čínského hospodářství nesmírně vzrostla, zatímco ostatní země světa jsou vesměs hospodářsky na kolenou a důvěra v politiky rapidně klesá... Čínští komunisté tak hodně posílili své pozice nejen ve vlastní zemi, ale také na globální scéně. Mimo jiné díky občanům zejména vyspělých zemí, kteří, zahnaní do nedobrovolného „domácího vězení“, nakupují na internetu jako o život – hlavně elektroniku, vybavení domácností a osobní ochranné prostředky – zhusta čínské výroby.
Amerika si mezitím – zdá se - zvolila do svého čela poněkud zmateného starce, z jehož stínu už nedočkavě vyhlíží ambiciózní politička silně levicového střihu. V listopadu 2020 se tak asi Čína, s přispěním koronaviru, ráda zbavila svého nepohodlného kritika Donalda Trumpa - asi „posledního Mohykána“, který se jí byl schopen postavit čelem.
Výčitky pokrokářských médií i prezidentského protikandidáta směrem k Trumpovi za nezvládnutou pandemickou krizi jsou mi trochu záhadou. V USA (330 mil. obyvatel) je aktuálně asi 283 tisíc mrtvých v souvislosti s koronavirem. V EU (440 mil. obyvatel) 292 tisíc mrtvých. Nevidím propastný rozdíl ani s přihlédnutím k počtu obyvatel. A pokud je mi známo, žádný špičkový politik EU nebo členské země se nechystá podat demisi kvůli „zpackané pandemii.“
„Papírově“ zůstávají největšími rivaly Číny západní země. Jde ale o vnitřně hluboce rozpolcené společnosti oslabované ilegální migrací a donkichotským bojem proti uměle vybuzovaným (pseudo-) problémům. Západ přitom nezadržitelně ztrácí schopnost ctít vlastní historii a opečovávat i bránit své základní hodnoty, na kterých vznikl a které mu přinesly prosperitu.
Zlověstné je i chřestění čínských zbraní v poslední době. Jako by pandemie, se kterou se potýká zbytek světa, byla vhodnou příležitostí vyřídit si účty s nezlomným Hongkongem a sebevědomým Tchaj-wanem, ale také třeba s Austrálií. Ale to už je jiný příběh...
...a na čínských zvířecích trzích – nebo v laboratořích - už asi existují viry dalších nemocí, které mohou dobýt a doufejme, že ne dobít svět...
Mnichov