V roce 1979 - deset let před kolapsem experimentu s komunismem v Evropě - čínský předák Teng Siao-pching započal s plánem přetvořit svou vlast ve velikánskou průmyslovou mocnost. Což se věru podařilo. Čína se stala největším výrobcem automobilů na světě (18 milionů ročně), s necelou jednou pětinou (19 %) globální populace je konzumentem víc než poloviny všeho produkovaného cementu (53 %), téměř poloviny (48 %) všeho železa, 47 % všeho uhlí a velké většiny všech ostatních komodit. Vyrobí jedenáctkrát víc oceli než USA, pěstuje víc prasat než 43 konkurenčních států dohromady. Pustila se do výstavby padesáti nových nukleárních reaktorů, zatímco ostatní svět dohromady jich má v plánu vybudovat pouze patnáct.

Je zdaleka největším výrobcem a vývozcem (80 %) moderních zdrojů wind and solar energie, ač na domácím trhu pokračuje s pilnou výstavbou uhlím krmených elektráren - každý týden zrod jedné takové, ovzduší neprospívající. Takto se snaží přispívat i tamější kuřáci, se spotřebou 50 000 cigaret každou vteřinu. Čína se stala největším věřitelem nejen USA, držitelem zahraničních bankovek v hodnotě víc než 3 bilionů dolarů. V množství vědeckých publikací Čína za 15 let postoupila ze čtrnáctého na druhé místo. Pyšní se tím nejvýkonnějším superkomputerem na světě.

Před třiceti lety jsem měl první první příležitost do tamějšího světa nahlédnout a seznamovat se s tehdy ještě dost chudobnou končinou, maoistickými nesmysly proletářské kulturní revoluce a velkým revolučním skokem vpřed či vzad důkladně poničenou.

Mezi nynějšími mnohými změnami tuze tam zírám na pokrok v dopravě všemožného druhu. Dosavadní rozsah sítě městské podzemní dráhy (1 000 km) do 10 let vzrostl víc než čtyřnásobně a počet měst s podzemní dopravou se zdvojnásobí (na 22). Dochází k rozšíření železniční sítě o téměř 30 000 km, z toho 13 000 pro ony bullet trains, supermoderní výtvory, jimiž lze v luxusu, nikoliv však za lidovou cenu, dorazit až do Tibetu. Dřív cesta z Beijingu do Šanghaje trvala třicet hodin, nyní se dá zvládnout za osm hodin. Mít takový vlak v Americe, z Bostonu do Miami by to trvalo jen čtvrtinu nynějšího času.

Úctyhodným tempem přibývá silnic, donedávna neexistujících dálnic: síť o délce 3200 km v roce 1996 se zmnohonásobila na 85 000 v roce 2011 a už zbývá jen pár roků, než přetrumfne dosud nikým nepřekonaný americký Interstate system, který vznikl před víc než půlstoletím, v době Eisenhowerovy administrativy. Zdárně pokračuje výstavba Motor G6 Expressway Beijing - Lhasa. Pramálo obydlené pláně terénu, na mapách označeném jako Inner Mongolia, nutkají řidiče k riskantně rychlé jízdě. Výsledkem je již získaná reputace té nejnebezpečnější cesty na světě, potvrzované množstvím tam dlících a tlících vraků. Některé z nich trčí na sloupech v několikametrové výši, znamenitě viditelná varování. Riskantní rovina v délce 1800 km až po Xining, hlavní město provincie Qinghai, je již v provozu, ještě zbývá dobudovat druhou polovinu trasy až do tibetské Lhasy v nadmořské výši 3 500 metrů. V plném provozu je již Expressway G4 Beijing - Hongkong - Macao, která tam před pár roky vůbec nebyla.

- - -

O přiznání takových a mnohých další zásluh se oprávněné hlásí vládnoucí komunistická strana, která svůj komunismus buduje značně kapitalistickým způsobem.

"Všichni budete jednou bohatí, byť ne ve stejnou dobu, nezáleží, jaké barvy je kočka, záleží, aby dovedla chytat myši," přibližně v tomto smyslu a zcela určitě nikoliv v českém jazyce ujišťoval reformátor Teng a jeho pokračovatelé. V současné době má Čína odhadem tři miliony milionářů, včetně i miliardářů. Smí se zbohatnout, ale za podmínky, že nebude pochybováno o legitimitě vládců. Nezřídka se ale stává, že se vzrůstajícím blahobytem ubývá na stabilitě nedemokratického způsobu vládnutí.

Dokument "Budování politické demokracie" z října 2005 na takovou ošidnost reagoval takto: "Demokratická vláda je vláda komunistické strany jménem lidu zdokonalovat demokratickou diktaturu. Socialistická politická demokracie Číny má svěží čínské vlastnosti." Natolik svěží, že příliš hlasité disidenty ukládá do koncentráků.

Přiskřípnutí svobody jedinců jako cena ve prospěch veřejného blaha. Předpokládám, že velkému a případně i převážnému množství Čechů by takové řešení docela dobře vyhovovalo.

Poslední dobou přibývá pošmourných mraků na růžovoučkých perspektivách.

Značné hospodářské potíže v jiných částech světa nepříznivé ovlivňují zájem o čínské zboží. Krkolomné investice vedly k výstavbě nových měst na nesprávném místě, banky aby se pokoušely vypořádat s nesplatitelnými dluhy. Stále víc se rozvírající nůžky ekonomických disproporcí - zbohatlíci, ostentativně prezentující svůj luxus, a mnohonásobně početnější chudina zejména ve vzdálených, převážně rurálních provinciích. Velmi pravidelně dochází k protestním akcím různé intenzity, v roce 2010 jich odhadem bylo 180 000.

Cena pokroku v podobě ekologické devastace, problémy s pitnou vodou a obtížně dýchatelným vzduchem, jemuž neprospívají přibývající miliony automobilů pyšných majitelů. Surová restrikce politiky jednoho dítěte nadále zůstává v platnosti.

A nejakutnějším bolehlavem současných vládců je zřejmě mohutná a prozatím nevymýtitelná korupce. Podle odhadu centrální banky, v období od roku 1990 neméně než 18 000 veřejných činitelů se nelegálně zmocnilo a do zahraničí na svá konta převedlo ekvivalent 120 miliard USD (Sol Sanders, "China economic dragon's fire turns out to be hot air," The Washington Times, 23.7.2012). V roce 2011 došlo k potrestání téměř 143 000 provinilců. Někteří dokonce s kulkou v týle dodýchali na popravišti. Ve funkci prezidenta nedávno skončivší Chu Ťin-tchao přirovnal korupci, úplatkářství, k "časované bombě pod společností pohřbené" (Andrew Jacobs, " Chinese Officials Find Misbehavior Now Carries Cost," The New York Times, 25.12.2012).

Již pominuly doby s vylepováním obřích plakátů STRANA JE SLAVNÁ A VŽDY MÁ PRAVDU. Již se zcela netají vady na jejím půvabu a prestiži. Na rozdíl od sovětské, a tedy i východoevropské satelitní tradice, vrcholní soudruzi, pokud nepodlehli čistkám, ve funkci dosloužili až do své smrti, s rozloučením v krematoriu s doprovodem Internacionály. Číňané si ale zavedli systém dekádního omlazování kádrů. Koncem října 2002 hlavní veslo převzal Chu Ťin-tchao v roli prvního stranického tajemníka, s asistencí předsedy vlády Wen Jiabao. Nedošlo k uskutečnění nadějí na politické reformy, nadále platil konzervativní konsenzus s udržením weiwen - stability, udržením moci.

V obtížně rozlišitelné sestavě partajních papalášů ale vynikal Bo Xilai, první tajemník významné sečuánské provincie. Prosazoval tzv. Chongqing model - radikální budovatelský rozmach, hodně hartusil proti korupci, nebyl příznivcem puntíčkářského dodržování zákonů, byl populista s popularitou od doby Teng Siao-pchinga nevídanou.

Z politicky prominentní rodiny (jeho otec byl jedním z účastníků Mao Ce-tungova mnohatisícikilometrového pochodu - a posléze za kulturní proletářské revoluce i její obětí), u něhož se předpokládalo, že se stane nejvyšším partajním funkcionářem.

Naději ale pohřbily intriky, podivnosti, včetně vraždy otrávením britského podnikatele, kterou provedla Bo Xilaiova manželka, k smrti odsouzená, leč nezastřelená. Manžel kandidát zářné kariéry byl toliko potrestán zbavením členství ve straně.

V listopadu 2012, téhož týdne amerických prezidentských voleb, se konal 18. sjezd strany s oznámením předpokládané generační změny. Prvním tajemníkem se stal dosavadní viceprezident Xi Jinping, rovněž princátko z rodiny rudé aristokracie, která si to hodně odskákala za Maova řádění (1966-76). Na rozdíl od svého předchůdce Chu Ťin-tchaa hodně víc cestoval, zná svět, ale sdílí nechuť systém příliš reformovat.

Dva dny po své inauguraci, na sobě tradiční maoistickou blůzu, vystoupil s projevem, v němž velmi ostře zaútočil na neřády, korupční praktiky v nejvyšších místech. Při té příležitosti se ovšem nezmínil o počínání nejbližších členů své vlastní rodiny. Jeho starší sestra si pomohla k majetku ve výši sta milionů amerických dolarů, vlastní aspoň půl tuctu luxusních nemovitostí v Hongkongu a dává přednost žít v kapitalistické cizině.

Taková je i permanentní preference první manželky tohoto nynějšího prvního stranického tajemníka. Jeho dcera v současné době setrvává v USA, pod krycím jménem studuje na Harvardu, univerzitě nejprestižnější.

Nemenší píli se zajištěním vlastního blahobytu projevují rodinní příslušníci z funkce předsedy vlády odcházejícího Wen Jiabao, známého svým důrazem na šetrnosti jako znamenité ctnosti. Tato šetrná ctnostná rodina si již pomohla k hromádce minimálně odhadované na 2,7 miliardy dolarů.

KONEC