Začnu pokornou omluvou. Do této chvíle jsem o čínské říši a jejích obyvatelích neutrousil slušného slova. Takže vše ve spojitosti s Čínou a jejími lidmi, promiňte. Asi to bylo tím, co jsem se dověděl od našeho syna a jeho ženy, kteří Čínu několikrát křížem krážem procestovali a potom tam i 3 roky žili. A že poznávali i to co běžní turisté nevidí bylo díky tomu, že naše snacha umí plynně mandarinštinu, což je oficiální jazyk po celičké Číně. Holka šikovná, hovoří, čte i píše jako by se v té říši narodila i když je evropského původu a místní spolužačka našich hochů.

Než začnu na současnou Čínu a její obyvatele pět chválu, tak snad vysvětlení proč jsem dosud Čínu zrovna nemusel.

Naši mladí na svých cestách a při jejich tříletém pobytu byli po celou dobu sledovaní na každém kroku. Hygienické návyky průměrného Číňana jsou asi tak na úrovni cigošů v CZ. Přístup k práci, „to stačí“, „je to dobré“, takže nic co vyprodukují není vyšší kvality, spíš té horší. Děti, žáci, studenti na všech stupních vzdělávacího systému jsou agresivní a „pushi,“ tedy více jako ctižádostiví a nebo průbojní či dotěrní. VŠICHNI obyvatelé jsou monitorováni díky moderní digitální technologii rozeznávání obličejů. Všude na ulicích v hospodách, kinech, divadlech a jiných veřejných prostorech jsou video kamery a ty sledují, kde ten který občan se právě nachází a co dělá. Pokud provede něco, co je společensky odsouzeníhodné, tak ztrácí body v hodnotovém žebříčku a podle toho je pak hodnocen a může nakupovat jen to na co má podle počtu bodů nárok, může či nemůže cestovat či používat MHD, děti chodit na tu či onu školu, bydlet tam a nebo onde. Prostě, když se s někým pohádáš, předbíháš ve frontě a nebo přejdeš na červenou, tak se ti strhávají body. Takže George Orwellův 1984 je proti dnešní Číně jen slabý čajový odvar. Toto se jmenuje Sociální Kreditní Systém (Social Credit System) a pro Evropana to je horror, kdežto Číňané se s tím naučili žít. Zatím je v činnosti pouhých 200 000 000 kamer a jejich počet utěšitelně stoupá. Odkaz

Čínský „outback“, tedy venkov, našim mladým připomínal středověk. Tím myslím malé vesnice, kam turista nezavítá. Chumel zvědavých místních obyvatel naše mladé doprovázel a dokonce si je osahával, nikdy v životě bílého Evropana neviděli, a bílou kůži jim nevěřili. Hlavní prašná ulice s dřevěnými chodníky jako na divokém západě. Lemovaly ji obchody, různé služby a hospody.

Třešničkou zde byly veřejné záchodky domorodého stylu. Toto „hygienické“ zařízení představovala chatrč zhruba 5 x 3 metry, postavená z dřevěné kostry pobité vlnitým plechem. Tato však měla pouze tři stěny, ta čelní, u chodníku hlavní ulice, scházela. Pod střechou této stavby byl podélně vykopán 2 m hluboký příkop který byl na jeho přední hraně opatřen dvěma kládami. Na tu nižší si uživatel stoupl a na vyšší spočinul svými stehny, přesně podle vzoru osvědčených latrín bývalé československé lidové armády. A na milé pětimetrové kládě tak vedle sebe dřepělo, těsně jeden vedle druhého, nejméně 10 uživatelů, kteří bez rozpaků konali. Toto hygienické zařízení bylo už tehdy pokrokové, unisexové. Tedy vedle sebe dřepěli chlapi, ženský, jinoši, i spanilé panny. Prostě pohoda. Kolemjdoucí na chodníku, necelé 2 m od konajících, zdravili případné známé, kteří zrovna konali, a zapřádali s nimi přátelské hovory. A tak třeba na chodníku stál mladík a živě se bavil s dívenku dřepící na kádě. To vše v ovzduší výživném a hutném, odér nepopsatelný. Zde nutno podotknout, že naši evropští, potažmo i australští turisté měli jisté zábrany toto zařízení používat. Toto se však do několika dnů srovnalo, a dále konali zrovna tak jako domorodci.

A tak od pouště Taklamakan Odkaz kde zažili 40°C přes den a následující noc -30°C, města Kašgaru, Odkaz na západě říše, u hranic s Kirgystanu a Tadžikistanu, až po město Harbin, Odkaz nedaleko Vladivostoku, na západě, poznávali kouzla čínské říše. V Harbinu byli v zimě na tamnějším „Ice festivalu“ tedy ledovém festivalu kde zažili mrazy -40°C. Odkaz Byli též v Tibetu a Lhase, kde se čínská vláda snaží rozředit a nebo nahradit původní obyvatele Číňany etnika Han. Místy dosti brutálně. Flegmatičtí Tibeťané se od dravých Číňanů značně liší. Hodně Tibeťanů před čínskými okupanty z Tibetu uteklo a hodně jsme jich potkali při našich toulkách v Nepálu, kde provozovali různé služby. Jídelny, ubytovny, výrobny upomínkových předmětů, krejčovství a ševcovství. Oproti apatickým místním Nepálcům působili dravě, ale ve svém okolí byli motorem místní ekonomiky.

V hospodářském boomu vyrobili naši čínští bratři miliony automobilů které z 80% nyní hnijí na skládkách, surplus new cars in china - Search Images. Postavili celá města věžáků s byty které si nikdo nekupuje, protože si to nemůže dovolit. Empty Apartments In China - Search Images .Tyto nové věžáky chátrají a v mnoha místech se už započalo s jejich demolicí.

Nevím, kde to čínští soudruzi dělají dobře a kde špatně. Rozvoj v celé zemi je patrný, ale co to stojí malé místní obyvatele, mnohdy na těchto stavbách zaměstnané?? A co miliony těch kteří díky těmto stavbám museli opustit své staré domovy a usadit se jinde? Pojištění úrazové a nebo zdravotní tam neznají, zrovna tak jako penzijní či důchodové. Co to je penze a nebo dokonce důchod? Tam se očekává, že o staré se postarají jejich děti. To je dnes ale průšvih kvůli bývalému zákonu jedno dítě na rodinu. Demografie říše se změnila a počet obyvatel stagnuje. Odkaz Průměrnému Evropanovi by se v tomto systému asi jen velice těžko žilo. Číňanům to moc nevadí, mají jinou náturu. Na příklad dovedou s klidem jim vlastním bez mrknutí oka lhát až se jim od huby práší. Už jen pro toto se jim nedá věřit ani slovo.

Ovšem dnešní Čína oplývá četnými mega-stavbami, ať už jde o budovy, silnice, železnice, mosty, tunely, říční přehrady a užitkové stavby, jako letiště a lodní přístavy, vše v super moderním pojetí a co navíc postavené prakticky v času jednoho okamihu. Třeba 500 m vysoký mrakodrap trvalo postavit 3 roky, a nebo 130 km dlouhý most v mělkém moři postavený 10 000 dělníky, byl sjízdný do 4 let. Železnice do tibetské Lhasy překonává výšku 5000 metrů nad mořem a ve vagonech mají cestující k dispozici kyslík, aby snad cestou v tom řídkém vzduchu neomdleli. Rychlovlaky jezdí rychlostí 500 – 600 km/hod s přesností do jedné vteřiny. Dokonce na jedné trati je dosahovaná rychlost 1000 km/hod. Následující videa vás těmito mega-projekty provedou, většinou pouze s anglickým komentářem.

Chirurgického robota máme i my zde v naší místní nemocnici, jmenuje se „Da Vinci“ a zvládá i delikátní neurochirurgické operace. Da Vinci Xi Robotic Surgical System | Intuitive Takže chirurg může být kdekoliv na světě a Da Vinci pomocí může operovat zde u nás. Navíc robot eliminuje případné chyby a nebo zachvění ruky chirurga.

Snad jen shrnutí všeho tohoto pokroku. Je to skutečně pokrok, který lidem poslouží k lepšímu a spokojenějšímu životu? Nevytratí se něco co už bude nenávratně ztraceno? O umění a spiritualitě se v dokumentech nikdo nezmiňuje zrovna tak jako o nejnižším indexu plodnosti na světě. Populace v Číně klesá. Odkaz

Ještě snad, kterak jsme poznali Čínu už v roce 1968. Když jsme koncem srpna v roce 1968 poprvé na naší Jawě 250 s přívěsem PAV 40 vyrazili do prohnilé kapitalistické ciziny, tak jsme si připadali jako král Miroslav ve filmu Pyšná princezna. Ihned po přejezdu hranic u Mikulova se okolní krajina změnila. Jaksi zkrásněla, vše upravené, domečky načančané a lidé usměvaví. Po kratičké prohlídce Vídně kolem Ringu pokračujeme na Klagenfurt. Cestou nás předjelo osobní auto, naše plně naložená souprava obsazená dvěma dobrodruhy moc rychle nejela a jistě působila exoticky a tak jsme se ani moc nedivili. Z vozu vystoupil elegantní muž ve středním věku, lámanou češtinou se představil jako pan Horáček a kampak že to jedeme. Když jsme mu řekli že do Klagenfurtu a potom dále k jezeru Bled v Jugoslávii tak řekl, že by nás rád uvítal ve svém domečku v Klagenfurtu jako hosty. Dal nám své telefonní číslo a řekl, když dojedete k benzince na okraji Klagenfurtu tak mě zavolejte, já si pro vás dojedu a odvedu vás k nám. Stalo se.

Dovedl nás k útulné vilce, kde už na nás čekala jeho žena, Rakušanka, asi dvanáctiletá dcerka a stará maminka, která hledala česká slova, byla původem z Brna z Husovic. Po ubytování v útulném pokojíku a chutné večeři jsme začali rozpravu. Nejvíce o tom jak probíhala nedávná, v tehdejším ČSSR, okupace armád Varšavské smlouvy. Potom, prodebatovali jsme skoro celou noc, pan Hráček donesl originální čínské mapy, na kterých byly čínské severní hranice až na pobřeží Severního moře. Celičká Sibiř, se svým nesmírným nerostným bohatstvím, byla Čína. Potom nám pan Horáček promítl krátký, černobílý, 8mm film. Video tehdy bylo hudbou budoucnosti. Byl to dokument z cvičení čínské armády čítající 2 miliony mužů a 300 000 koňů, kterak překonávají území zamořené po jaderném výbuchu. Mraveniště vojáků se navléklo do ochranných protichemických obleků a nasadili si plynové masky. Totéž učinili i s koňmi, což bylo velice zajímavé, a potom, jako jihoameričtí bojoví mravenci, se tato masa přelévala zvlněnou krajinou. Tehdy jsme pochopili historický strach Rusů z Číňanů.

Jak tehdy tak i dnes se stačí podívat na severní hranici Číny, tvořenou řekou Amur. Na čínských březích je nespočet upravených osad a městeček, krajina obdělávaná. Na ruských většinou jen neuspořádané chatrče a zasmušilá, opuštěná krajina.

Ovšem vezmeme-li v potaz čínský zvyk lhát s pokerovou tváří, tak vlastně i přes intenzivní propagandu nevíme, co se v této zemi vlastně děje. Národ to je učenlivý, okopíroval kdejaký technologický objev ze západních zemí a tak proč by se nepřiučil i u svých sousedů, Rusů, a talentovaně neokopíroval umění knížete Potěmkina Grigory Potemkin - Wikipedia v prezentování věcí neskutečných.

Pouze čas nám ukáže, zda měla Sibyla pravdu, nebo zda čínská říše přinese lidstvu život lepší a spokojenější.