29.6.2022 | Svátek má Petr, Pavel


ČÍNA: V průmyslové říši středu 3

4.10.2012

Nohama konečně na zemi

S čínským povrchem jsem přišel do styku, byť krátce, při mezipřistání v Pekingu. První, co mě překvapilo, byla totální absence jakékoliv rudé propagandy. Stěny letištních hal naopak zdobily reklamní poutače propagující přední modly kapitalistického konzumu, jemuž evidentně dnešní Čína propadla. Tu a tam bylo možné mezi reklamami spatřit zvadla vybízející cestující k návštěvě některého z malebných koutů této veliké země. Představeny byly i oblasti, v nichž si centrální vláda musí loajalitu vynucovat, kvůli čemuž je pak západním světem kritizována, především jako třeba Tibet nebo západočínské regiony, osídlené především muslimsky smýšlejícím obyvatelstvem. Nabídka se tedy naštěstí neomezovala na obligátní Velkou zeď, která by strašila na každém rohu stylem "Prskneme tam Hradčana". Zadavatelem zvadel byl s největší pravděpodobností nějaký Chinatourism či podobná vládní agentura, design byl naprosto profesionální kombinací tradiční východoasijské estetiky a moderních postupů.

V letadle i při okounění na letišti si všiml, jak je mezi Číňany rozšířeno mobilní telefonování. Krátce shrnuto, neviděl jsem jedniného cestujícího, který by aspoň jednou nezalovil v kapse a nevytáhl nějakého spojovacího gadžeta. Překvapení druhé: Prakticky každý z mobilních cestujících byl vyzbrojen smarťákem, klasické aparáty jsem zahlédl snad jen u dvou pasažérů, kteří podle všeho již na boj s technologickými výdobytky rezignovali. Nejpočetněji byly samozřejmě zastoupeni hlavní světoví hráči - Samsung, Apple a HTC. Ovšem velmi zdatně jim sekundovali místní, pravděpodobně podstatně levnější výrobci. Penetrace špičkových modelů mezi Číňany byla podstatně viditelnější, než je tomu v bohatším Japonsku. Později mi moji švédští, v Xianu usedlí zvatelé potvrdili, že značka telefonu je věc prestiže a že její vlastnictví zdaleka neodráží sociální status jeho nositele. Jedna holčina, vysoké škole nedávno odrostlá, která v jejich firmě zastává nejnižší pozici, prý za svůj smarťák dala tři měsíční výplaty. Kalkulace je jednoduchá - prezentovat se špičkovým telefonem je prostě podstatně dostupnější než se prohánět ve špičkovém automobilu.

Služby jsou ukázkovým příkladem současného působení odcházejícího socialismu a vracejícího se kapitalismu, můžeme-li tedy o kapitalistické zkušenosti Číny vůbec mluvit. Ukázkovým příkladem byl hotel, v němž jsem byl ubytován. Nacházel se na kopečku poblíž poměrně nepřehledné křižovatky tvaru ypsilon, kde celý den postávali dva chlapíci, jejichž práce spočívala v tom, že se střídali v gestikulaci, která umožňovala bezbolestný průjezd taxíkům a hotelovým minibusům, kteroužto činností byli čas od času vytrženi ze svých dlouhých debat. Dal jsem jim v duchu přezdívku regulovčík specialista skopec a regulovčík specialista dokopec. Hotel sice platil za nejmezinárodnější místo v jižní části města Xiamen, ale bylo docela umění vyrazit ze tří recepčních slečen slovo alespoň vzdáleně připomínající angličtinu. Přítomnost mého čínsky plynule mluvícího doprovodu pro ně představovala viditelnou úlevu.

hotelová lobby

Anglické fráze naopak ze sebe soukal pozoruhodný, v konzervativním kvádru ohozený chlapík, který se v hotelové lobby odkudsi vynořil vždy, kdy se v ní objevil nějaký cizinec. Mne kontaktoval hned první ráno, když jsem před mramorovou fontánkou zvící většího umývadla čekal v pozlacené hotelové hale na své obchodní partnery. Zřejmě jsem vypadal jako potenciální sebevrah chystající se vrhnout mezi květináče do dvaceticentimetrové hloubky, protože na mě jako magnetofon vytasil frázi "Co teď hodláte dělat?" Odpověď, že se hodlám sejít se svými partnery, ho buďto moc neuspokojila, nebo jí nerozuměl, protože jen pokýval hlavou a s nedůvěřivým kukučem se stáhl do své kukaně. Když jsem mu třetí ráno na stejnou otázku odpověděl, že spěchám na jednu konspirativní schůzku, dočkal jsem se úplně stejné reakce. Chlapík si mě určitě ve svých záznamech odfajfkoval jakožto perlustrovaného cizince bez toho, aniž by mi slůvka rozuměl.

Spor dvou světů nelze přehlédnout ani v restauracích. Obsluha i poměrně luxusních podniků působí spíš jako soupeř v ekonomickém souboji než někdo, kdo vám má zpříjemnit utrácení vašich peněz. Nad etiketou, úpravou zevnějšku a kultivovaností často vítězí touha vydělat co nejvíce. Několikrát se nám přihodilo, že se obsluze naše objednávka zdála nedostatečně opulentní, takže zavolala výřečnější pomoc z nitra lokálu, která nás měla přesvědčit, že našim talířům by svědčila podstatně honosnější krmě, což jsme usilovně odmítali. Podle mých švédských kolegů, kteří čínsky mluví plynule, může spor skončit i tak, že se obsluha prostě rozhodne vás neobsloužit a doporučí vám lokál opustit.

čajovna

Jihočínská oblast je vyhlášená pěstováním a pitím zelené variety čaje oolong, jehož lístky jsou smotané do podobného tvaru, jako má podstatně známější tchaj-wanský Dong Ding, který však ze severu této provincie pochází. Pravým rájem pro mě coby téměř militantního theifila je hustá síť vybraných čajoven, které při prvním vkročení překvapí tichou atmosférou a kultivovaným personálem, tolik odlišnou od běžného čínského ruchu. Člověk jakoby vstoupí do úplně jiného světa. Obsluhující, zpravidla dívky či mladé ženy, jsou pro toto povolání dlouhou dobu cvičeny - vedle přípravy čaje musejí být podobně jako japonské gejši schopné kultivovaně bavit hosta. Na viditelně připevněných vizitkách se lze dočíst, jaké šarže na čajovém kariérním žebříčku se ta či ona dívka nachází. Vybrané sorty čaje, označené podrobným "rodným listem", jsou úhledně skladovány v klimatizovaných čajotékách. Každá šarže je opatřena číslem, ze kterého lze odvodit i zátěž pro vaši peněženku. Relativně velké množství čajových lístků je opakovaně louženo malým množstvím horké vody. Nejchutnější je třetí extrakt, kterému zde říkají zlatý šálek.

Noční život se ve čtyřmiliónovém Xiamenu bohužel nekoná. Většina obchodů a restaurací mezi osmou a desátou večerní utichá, jen tu a tam je možno na ulici spatřit stolek, u kterého se druží sousedé nad lahvemi vína, které za veselého hlaholu pro nás neobvykle rychlým tempem likvidují. Výjimkou tvoří pobřežní promenáda, která je lemována řetězem nočních podniků. Sedí se venku, každý stůl je podobně jako naše benzínky vybaven pivní pumpou. Zpravidla bývá plně obsazeno i v pozdních hodinách, což svědčí o tom, že i zde se již zrodila třída, která si nemusí dělat starostí se vstáváním na ranní šichtu. Rostoucí životní úroveň potvrzuje živá muzika podbarvující konzumaci; zpravidla se nejedná o domácí hudebníky, ale o gastarbeitery převážně filipínského původu.

V srdci města se poměrně dobře ukryty před zraky náhodných kolemjdoucích nacházejí noční podniky s výtečnou kuchyní a poklidnou atmosférou. Velmi často zde vysedávají párečky či čtveřice velmi nevyrovnaného věku - obstarožní páni se zajíčky. Téměř bez výhrady se jedná o tchaj-wanské businessmany, kterých v Xiamenu žije požehnaně - přes týden vykořisťují zdejší lidovou pracovní sílu a na víkend se vrací ke svým rodinám. Mladé slečny, kterým Číňané přezdívají "třetí bradavka", fungují jako zcela regulérní bokovky. Jsou příčinou rostoucí tchaj-wanské rozvodovosti, protože jsou sice vydržovány za velmi nemalé peníze, ale se svým postavením nejsou ani trochu spokojeny. Často se proto pokouší záletného manžílka přetáhnout na svou stranu torpédováním jeho legitimního svazku například nepozorovaným vložením součásti své spodní garderóby do partnerova kufru.

Naputuo

Návštěvu Xiamenu jsem nemohl odbýt bez návštěvy buddhistického komplexu Nanputuo. Díky tomu, že se této oblasti dostalo od centrální vlády vlídného zacházení, nejenže chrám přežil celkem bez úhony, ale v osmdesátých letech minulého století byl dokonce nákladně renovován. O náboženské vřelosti násilně ateizovaných Číňanů si moc valné mínění nedělám, ale přestože jsem jej navštívil v běžnou pracovní dobu, k mému překvapení prostory chrámu i jeho nádvoří praskaly ve švech. K vidění byli především mladí Číňané, podle všech atributů šlo o studenty z nedaleké, dosti věhlasné univerzity. Prostřednictvím pozemských zástupců přišli s Buddhou evidentně uzavřít obchod se svým lepším příštím, k tomu měli ostatně připravený bohatý arzenál obětin ve všech cenových kategoriích. V okolí chrámu bylo možné se dočíst, které firmy chod tohoto duchovního centra sponzorují. Dá se tedy říci, že moderní čínské náboženství je řečeno parafrází slov von Klausewitze pokračováním byznysu jinými prostředky.

Touto krátkou cestou do mělčin doposud neprobádaného Číňanova srdce končím dojmy z první a doufám, že ne poslední výpravy do této nesmírně rozporuplné, ale dechberoucí země.

Převzato z osobních stránek autora