Českou politiku i veřejnost štěpí postoj k Číně a dalajlámovi. Tedy, přesněji řečeno, k dalajlámovi coby oficiálnímu hostu na českém ministerstvu kultury.

Málokdo se však zajímá o situaci v samotném Tibetu. Možná i proto, že je opravdu děsivá. Server idnes.cz přinesl v polovině října rozhovor s českým cestovatelem Vráťou Zpěvákem, který do této vzdálené a obtížně přístupné končiny zavítal.

A jeho svědectví stojí za citaci: „Na náměstí ve Lhase je to jako v bance: detektory kovu, na střechách odstřelovači, všude vás sledují vojáci a policajti. Právě tam se totiž Tibeťané upalují na protest proti čínské okupaci. A poslední, co si Čína přeje, aby o tom někdo ve světě věděl.

Vojáci už mají takový scénář nacvičený: sesypou se na lidskou pochodeň, strhnou ji tyčí s hákem na zem, postříkají hasičákem, uhasí, přikryjí dekou, obklopí, aby to nikdo nemohl fotit, a uklidí. Za dvě minuty už nevíte, že se tam něco takového stalo. A v paláci dalajlámy už dávno nejsou praví mniši, ale spíš najatí herci ve žlutých hábitech. Toto svaté místo hlídají vojáci, kteří dávají najevo, jak mají celý Tibet v hrsti.“

Tolik svědectví českého cestovatele – mimochodem, zmínka o Tibetu tvoří jen část obsáhlého rozhovoru, v němž Zpěvák líčí dojmy a zážitky z všemožných koutů světa. Avšak do naší současné situace vrhá hodně světla.

Racionálně uvažujícímu člověku přece musí vrtat hlavou, proč Číně tolik vadí víceméně neškodné přijetí dalajlámy ministrem kultury jedné - ne zrovna dvakrát významné - evropské země. Ne zrovna významné i z hlediska obchodní výměny.

Společnost zhýčkaná polistopadovým blahobytem

Proč si Peking musí, ať už přímo ústy velvyslankyně, nebo nepřímo, tlakem spřízněných podnikatelů na politiky, vynucovat servilní prohlášení českých ústavních činitelů? Vždyť kdyby Čína o celé věci taktně pomlčela, na návštěvu dalajlámy u Hermana by si dnes už nikdo nevzpomněl – přehlušily by ji jiné události.

Čínská reakce je hysterická, ba přímo vzteklá, neboť jde o reakci utlačovatele, jenž se snaží zadupat do země i vlastní zločin, zahladit všechny stopy, jež o něm svědčí, byť tak činí trochu kontraproduktivně. Je ale moudré zrovna s takovými lidmi obchodovat?

Obchodníci jsou přece spíše lidé s uvažováním i emocemi kalkulačky, poněvadž dobrý obchod musí být z podstaty racionální záležitost, jejíž výhodnost se dá celkem snadno a průkazně spočítat.

I proto asi není náhoda, že navzdory velké snaze řady českých politiků, nejen prezidenta Zemana, podpořit obchodování s Čínou jsou výsledky jejich úsilí zatím více než sporné. Optikou Jaroslava Tvrdíka možná nikoliv, z hlediska občanů České republiky i oficiálních statistik zahraničního obchodu ano.

A „průduchy ducha“, o nichž v souvislosti s dalajlámou hovořil Daniel Herman, v Tibetu často plápolá oheň. Závěrem lze proto nadhodit poněkud kacířskou otázku: Bude česká společnost, zhýčkaná polistopadovým blahobytem, ochotna obětovat čas i peníze, aby dosáhla skutečné politické změny?

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus