Neviditelný pes

ČÍNA: Okem mírně zasvěceného turisty 3

6.12.2013

(První část zde, druhá zde)

Socialismus, anebo kapitalismus?

Co mne fascinovalo hned po příjezdu, byl všude přítomný Mao Ce-tung. Na penězích, na budovách, na náměstí Tchien-an-men obrovská fotka Mao Ce-tunga na průčelí budovy k Zakázanému městu.

Foto 3-1

Velká fotka Mao Ce-tunga na náměstí Tchien-an-men.

Další, téměř mrazivé připomenutí komunistického brainwashingu pro mne bylo vidět na ulici školáky s pionýrskými šátky. Co se nás s tím komunisti naoblbovali. A tady to ještě běhá. Fascinující! Až jsem je zapomněl vyfotit.

Čína je v tomto vůbec pozoruhodný hybrid. Oficiálně je země řízená Komunistickou stranou Číny, podle známého principu "vedoucí úlohy strany", což je totalitní diktatura. Možná se snaží být trochu osvícená, ale pořád je to totalitní diktatura. Ale současně je to kapitalismus jak vyšitý.

A podle tohoto měřítka je to pravicová diktatura, něco jako předválečné Německo. Socialismus, nacionalismus, ale s možností soukromého vlastnictví výrobních prostředků (jak by řekl strejda Marx) a to vše pod kontrolou jedné strany.

Samozřejmě, Čína nevede žádnou válku, ale taky nemusí. Třetí světová válka už je dávno v plném proudu, ale místo na bojištích se bojuje na světových trzích a místo armádami se bojuje výrobou věcí. Nicméně to přehození výhybky z levicové diktatury na pravicovou proběhlo tak rychle, že ideologie neudržela krok s direktivou. Výsledkem je trochu schizofrenická propaganda, pořád ještě trochu komunisticko-socialistická, ale tak nějak nepříliš vážně myšlená.

Při návštěvě švagrovy rodiny, když všichni začali štěbetat čínsky - aby mě zabavili - mi přepnuli televizi na anglicky kanál čínské televize. Tam se zrovna probírala velká událost roku, a to 60. výročí skončení války v Koreji. A je známo, že válku otočili čínští dobrovolníci, kterých Čína do Koreje napumpovala asi dva milióny. Celé to bylo prezentováno jako čínské vítězství, a tak také logicky v televizi defilovali přeživší veteráni z oné "dobrovolnické" armády. A to bylo fascinující, o čem mluvili. Zaprvé pořád říkali, že Koreu zachránili. Tím mysleli samozřejmně tu severní. Ale bylo na nich vidět, že sice mluví podle scénáře, ale že jim to nějak neleze přes pysky. Ono se dá těžko mluvit o tom, jak Severní Koreu zachránili, když všichni vědí, že je tam hlad a bída a Jižní Korea naopak nesmírně prosperuje. Takže to bylo jako s tím příslovečným slonem v pokoji, každý ho vidí, ale nikdo o něm nechce mluvit. Kdyby se ona debata odehrála v nějaké svobodné zemí, tak by se hned někdo zeptal, před čím že tu Koreu zachránili. Před blahobytem?

Potom moderátor přešel na otázky typu "proč to dělali". A to bylo ještě zajímavější. Někteří říkali, že to všechno dělali pro socialismus a pro socialistickou Čínu, a to taky vyznělo hodně divně a nepřesvědčivé. Sice jsem to sledoval v překladu, ale na těch vysloužilcích bylo vidět, jak jim to nesedí. Ani se nedivím, chudák starý vysloužilec bojoval za socialismus a ten už teď není, ale říká se, že jaksi je; tak aby z toho nebyl popletený. Další vysloužilec to vzal vlastenecky a hned bylo vidět, jak mu to je bližší, a tak mluvil o tom, že bojovali za čínský sen. Ale tam se zase zapletl, když popisoval ten čínský sen. Definoval to nějak silně rozmazaně. Znělo to, jako že Čína bude všude a bude mít obrovský vliv a tak dále.

Poněkud mi to připomnělo slova ruského, pardon sovětského vojáka, do kterého jsem hučel v roce 1968, hned jak k nám přiskákali, (tenkrát jsem hučel docela plynně rusky - co nám to jako bratři děláte, a tak), a onen voják mi říkal, že to tak být musí a že na světě nebude mír, dokud nebude celý svět jeden Sovětský svaz. Takové ambice asi od Číny nehrozí, už jenom proto, že by byli dost nápadní, ale ten jejich model začíná být nepříjemně populární v jiných zemích.

Zrovna když tohle píšu, tak mám puštěnou televizi a koutkem ucha slyším, jak tam nějaký kanadský komik (bavič) říká něco o Číně. Tak jsem to vrátil, a ukázalo se, že mi napovídá. Hovořil o tom, že žít v diktatuře má také své výhody. Například žádný číňan se nemusí koukat v televizi na svého prezidenta a říkat si:

"Nechápu, jak jsem toho vola mohl volit."

Pokračování příště.

petr.kolar.canada@gmail.com



zpět na článek