ČÍNA: Nanebevzetí Si Ťin-pchinga
Shovívavě dobromyslný výraz tváře nejmocnějšího muže světa je neměnný. Snad nikdy se v něm neodrazily, byť bezděčně, jeho myšlenky a pocity. Nejspíše se s ním narodil. Podle dobové fotografie jej měl už jako chlapec, když jeho otec, vysoký stranický funkcionář v Pekingu, byl v roce 1968 během Mao Ce-tungovy kulturní revoluce zavřen pro kacířské názory do vězení. Si Ťin-pching musel opustit školu a jít na převýchovu do zastrčené provincie Šan-si. Práci v rýžovištíchod úsvitu do noci za nelidských podmínek vydržel jen několik měsíců. Utekl k matce. Byl zatčen při jednom ze zátahů na zběhy ze zemědělství a poslán do pracovního tábora kopat příkopy. Tam se zařadil, připojil k Maově hnutí a vstoupil do Komunistické strany Číny. To byl počátek jeho hvězdné kariéry. Kdo o ní chce vědět víc, může se podívat do Wikipedie.
Když se ho mnohem později v televizi zeptali, jak se na dobu dívá ve zpětném pohledu, řekl: „Byl to velmi citový zážitek. Emoce. A když ideály kulturní revoluce nemohly být uskutečněny, ukázalo se, že to byla iluze.“
Za dobráckou tváří se skrývá nesmírně inteligentní, vypočítavý, odhodlaný a tvrdý člověk, který je už pět let u kormidla devadesátimilionové strany, jež řídí osud téměř čtvrtiny lidstva. První období jeho vlády se vyznačovalo cílenou protikorupční kampaní, mnohem důraznější zahraniční politikou v zájmu „územní nedotknutelnosti ČLR“ a prosazováním vůdčí úlohy strany ve všech oblastech života. Si dal všem jednoznačně na srozuměnou, že nebude trpět žádné reformy, jak hospodářské, tak politické, jež by mohly oslabit postavení komunistické strany v čínské společnosti. Zřejmě se poučil z ruské zkušenosti.
„Vláda, armáda a školy - na severu, jihu, východě a západě - ve všem a všude musí vést strana,“ prohlásil v programové řeči, jíž zahájil nedávno skončený devatenáctý sjezd čínské komunistické strany v Pekinu.
To byl ještě jen její předseda. Když sjezd uzavíral, byl už nesmrtelným vůdcem, neboť víc jak dva tisíce delegátů rozhodlo, že jeho myšlenky o socialismu s čínskou charakteristikou pro novou éru budou navždy zapsány jako vůdčí principy do ústavy strany. Před ním se této pocty dostalo Mao Ce-tungovi a Teng Siao-pchingovi.V čínském komunistickém bájesloví je to něco jako nanebevzetí,
Mao založil Čínskou lidovou republiku, Teng změnil její hospodářský systém a otevřel zemi světu, Si ji hodlá učinit bohatou a mocnou během příštích třiceti let. V prvním etapě (2020-2035) se má vypracovat na přední místo mezi vyspělé národy s velkou střední vrstvou, umenšenými sociálními rozdíly a špičkovou technologií. V druhé (2035-2050) se má stát průkopnickým národem s rozhodujícím vlivem na světové dění.
Pojem socialismus s čínskou charakteristikou není nový. Vysvětlovalo se jím přizpůsobení marxismu čínským podmínkám a byl spojován s Tengovými reformami, jež urychlily hospodářský růst. Přívlastek lze vykládat dle nutnosti nebo potřeby. Co znamená v dnešní interpretaci? V domácí politice jde zřejmě o posílení moci komunistické strany. Ve světovém kontextu o přeměně Číny v supervelmoc, která bude psát pravidla.Si hodil základní článek Tengova učení - „obohacujme se a hleďme si svého“ - jako přítěž přes palubu.
Muž s dobráckou tváří je připraven ujmout se úkolu. Zametl možné rivaly na smetiště v tažení proti korupci, jejímž cílem se stali vysocí funkcionáři strany a státu, kteří byli předtím nedotknutelní. Předsedal největší čistce komunistického Ústředního výboru. Tvrdě potlačil každou sebemenší kritiku, nesnášeje naprosto žádný odpor. Dokonce zakázal nevinné vtipy na internetu, které ho přirovnávaly k přítulnému medvídkovi Pú ze známého kresleného seriálu
U nás by takové čistky a represe vyvolaly bouři nesouhlasu a lidé by jejich původce obvinili, že vrací zemi do diktatury stalinského typu. V Číně však nikdo ani nepípne. Si naopak sklízí chválu a pocty za to, že vede národ k naplnění „čínského snu“ o obecné prosperitě a mezinárodní prestiži.
Svým nanebevzetím získal Si ústavní záruku podpory celé členské základny. Téměř dvě třetiny politbyra, které sjezd jednomyslně schválil, tvoří jeho političtí přátelé nebo spolužáci z univerzity, samí šedesátníci plus. Poprvé v něm nesedí někdo mladší, z něhož by mohl vyrůst dědic komunistické moci, jak se po Maovi stalo zvykem. Všech pět nováčků v sedmičlenném, všemocném Výkonném výboru jsou také šedesátníci, kteří - až se sejde příští sjezd v roce 2022 - budou buď příliš staří, nebo budou postrádat vůdcovské zkušenosti, aby někdo z nich mohl ohrozit jeho prvenství. Samoděržaví jednou osobou je sice omezeno na dva mandáty, ale to se dá změnit, jestliže delegáti sjezdu budou jménem lidu požadovat, aby osvědčený kapitán zůstal nadále, třeba až do konce života, u kormidla.
Vlivný deník Asia Times minulou neděli napsal: „Máme vyhlídku, že Si bude novým Mao Ce-tungem… Jestli Maova dlouhá, bouřlivá a despotická vláda je vodítkem, Siova rozsáhlá a neomezená pravomoc může být špatná - nikoli dobrá - věc pro Čínu.“
A pro ostatní svět?