18.2.2020 | Svátek má Gizela


ČÍNA: Hongkongský syndrom?

18.10.2019

Aktuální události ve vzdálené součásti Číny, v Hongkongu, se kterými nás pravidelně seznamují sdělovací prostředky, vedou k zamyšlení, zda dlouhý seznam nejrůznějších syndromů, tedy různých představ a stavů mysli některých lidí, nebude muset být vbrzku rozšířen o další, který bychom mohli po aktuálních událostech nazvat syndromem hongkongským.

Smlouva, kterou Čína po prohrané „opiové válce“ (1856– 1860) musela postoupit Hongkong Velké Británii na 99 let, vypršela 30. 6. 1997.

Nová dohoda, která vrátila Hongkong zcela pod suverenitu Číny, stanovila, že podle principu „jedna země, dva systémy“, tedy principu, který navrhl Teng Siao-pching a který uznává celý svět kromě pražských zastupitelů, bude v Hongkongu zachován dosavadní „režim“, tj. jeho správa, kapitalistický systém, životní styl a ekonomické náležitosti dalších padesát let, tedy do roku 2047.

Dovedu se vžít do myslí demonstrujících obyvatel Hongkongu. Žijí v „britském“, kapitalistickém světě a zcela jiným způsobem života než obyvatelé kontinentální Číny.

Ta sice dokázala pozvednout životní úroveň miliardě lidí způsobem, který nemá v dějinách lidstva obdoby, ale tamní chápání práv a postavení člověka a občana se natolik liší od našeho, euroamerického pojetí, že návrat Hongkongu zcela a bez výjimek pod čínskou pravomoc musí některé jeho obyvatele upřímně děsit a odmítají bez odporu k této realitě připojit svůj souhlas.

Ale může jejich „osud“ daný stavem současného světa něco změnit? Nevzniká zde, ale i jinde něco, co bych nazval „hongkongským syndromem“, tedy poznání a vědomí lidí, že ne jen oni sami, ale celá země, ve které žijí, byla zařazena do státního celku, který si nevybrali? Nevzniká tak v našem světě podivný stav mezinárodní pštrosí hlavy v písku, stav právního nevědomí, který v historicky dohledné době nelze změnit bez ozbrojeného, globálního konfl iktu, který si snad nepřeje vůbec nikdo? Hongkongští v tom rozhodně nejsou sami. Nemají snad podobné pocity někteří občané Krymu, Kosova, Jižní Osetie, Podněstří, Donbasu nebo Abcházie? Onen demonstrující hongkongský student, který tvrdil, že „svět se musí postavit za demonstranty“, neboť oni bojují za demokracii, bude zklamán. Svět může jen naléhat na Čínu, aby její ozbrojené jednotky nevstupovaly nyní do Hongkongu, nebo požadovat, aby policie při „řešení“ demonstrací postupovala humánně, což ovšem bude problematické, pokud jsou zapalovány obchody a ničeno zařízení města. Ale víc reálně udělat nemůže. Nebo snad chceme další sankce „krymského“ typu?

To není smiřování se se zlem, ale asi nezbytný respekt k realitě mezinárodních vztahů. Ale především ke stavu světa, který, jak si možná z mnoha důvodů náhle začíná uvědomovat stále víc lidí, nesměřuje k příliš šťastné budoucnosti. Nejen těch hongkongských…

Právo, 15.10.2019

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je zástupce ombudsmanky



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.