ČÍNA: Boj dobra a zla

Recenze knihy Jatka (Ethan Gutmann)

Právě vycházející kniha „Jatka“ přináší otřesné líčení toho, co se děje v Číně poslední desítky roků. Její obsah postihuje několik témat s tím, že v základu se zde objevují témata dvě. Jedno týkající se zdrcující krutosti přesahující všechny představitelné meze a druhé naopak úžasné – připomíná tak trochu něco, co evropské dějiny též znají. Jde o hnutí falun dafan či falun gong ukazující mimořádně vlídnou tvář.
Asi tak si lze představit prvotní křesťanství ještě v dobách, kdy nebylo svázáno instituční mocí církve čili do éry konstantinovské (313) a bylo naopak některými císaři důsledně pronásledováno. Ovšem podobný vývoj najdeme též později v případě paulinikánů, bogomilů, katharů, albigenských či valdenských a v neposlední řadě i jednoty bratrské pronásledované katolickou mocí.

Hnutí falun gong je moderní odnoží buddhismu spočívající v kultivaci mysli i těla – tělo se tímto zčásti mystickým přístupem ozdravuje či přímo uzdravuje a mysl nabývá zvláštního serénního pokoje. Východiskem je učení fa sestávající ze třech základních pravidel: pravidla soucitu (šan), snášenlivosti (ren) a pravdivosti (zen) s tím, že podle nich by měl praktikující stoupenec přistupovat ke každému.

V knize jsou popsány srdcervoucí příběhy těch, kteří se snažili touto vstřícností obměkčit dokonce i své kruté věznitele a přivést je na svou stranu, což se jim i navzdory ponižování, bití či týrání leckdy i podařilo. Mimořádná síla tohoto až gándhíovského odporu byla asi hlavním důvodem toho, že se k praktikujícím skupinám přidávali mnozí včetně vysokých představitelů politické moci.

Během sedmi roků od doby, kdy Li Hongzhi toto hnutí zahájil (1992) až do začátku jejího pronásledování (1999) dosáhl počet stoupenců úctyhodného čísla 70 milionů explicitně a implicitně asi ještě daleko více. Přesně z toho důvodu se podle všeho komunistická strana Číny tohoto stále se šířícího hnutí zalekla a spustila mimořádně kruté pronásledování všech stoupenců.

Ve své knize autor Ethan Gutmann velmi zevrubně popisuje jednotlivé příběhy podle vlastního vyprávění dotčených a tímto realismem dosahuje silného účinku na čtenáře. Je obtížné zůstat při čtení těchto řádků klidným. Stálá persekuce stoupenců hnutí falun gong trochu připomíná kafkovskou náladu s tím, že na rozdíl od kafkovských příběhů zde dochází ke krutému mučení i vrtošivému zabíjení.

Vyvrcholením pak je asi to, že v Číně docházelo a podle všeho stále dochází k drsnému odebírání orgánů nikoliv jen z popravených zločinců, ale namnoze jsou přímo popravování vhodní dárci. Za krajní cynismus zla lze pokládat vyšetřování vězňů nikoliv kvůli jejich zdravotnímu stavu, ale kvůli stavu orgánů pro případnou transplantaci těm, kdo mají na to, aby za to zaplatili. Vhodní dárci jsou vybírání z řad politických odpůrců ve vězení, kde jsou chování jako dobytek. Obvykle jsou zabíjeni na zakázku a dokonce jsou někdy odebírány orgány i zaživa z živých lidských bytostí. Jedním z důsledků je to, že v Číně je orgánů přebytek a čekají na své příjemce – naprostý opak toho, co se děje ve všech vyspělých zemích.

Kniha nutí k hlubokému zamyšlení. Zejména se nabízí zastavit se nad tím, že v naší společnosti falun gong či něco podobného zoufale chybí. Lidé se nechávají unést lží i v soukromých vztazích mezi ‚já‘ a ‚ty‘ s tím, že žijí ve zcela odcizeném a až paranoidním prostředí vzájemnosti. Odvaha čínských budhistů držet se pravdivosti i tváří v tvář smrti je ohromující. Překlad do češtiny a současné vydání této práce je obzvlášť cenné – snad alespoň někoho inspiruje k tomu, aby se trochu připodobnil těmto osobním, upřímným a statečným postojům plným lásky na pozadí jinak převažující konzervativní zášti všech ke všem.

Je ovšem třeba tázat se i po tom, co vede k tak krutému jednání. Při návštěvě Osvětimi jsem měl vážné rozpaky nad pouhým naturalistickým zobrazením všech krutostí bez výkladu o původu zla v lidské bytosti. Je třeba začít bádat nad tím, co člověka do osidel zla a co ho z něj může vyvést. Opominout tento úkol znamená opakovat stejné hrůzy.

Jedna hypotéza se zde ovšem nabízí: poslední dvě desítky roků přinesly fascinující objev zrcadlových neuronů v mozku. Tato neurologická struktura je nástrojem empatie s tím, že empatie spočívá v přímém rozumění tomu, co prožívají druzí. Zdá se, že ti, kteří ony bestiality v Číně i jinde páchají, prostě ony buňky postrádají. Naproti tomu stoupenci hnutí falun gong kladoucí důraz na soucit a snášenlivost jsou na tom zcela opačně. Vypadá to tudíž vlastně tak, že střet je mezi těmi, kdo se vcítit umí, a těmi, kdo toho schopni nejsou. Ale to je možná konflikt provázející lidstvo od samotného počátku. Otázkou jen je, na kterou stranu se dáme. Ti, kdo nadbíhají oněm bez empatie, empatii buď nemají, anebo ji v důsledku onoho nadbíhání ztrácejí.

Převzato z blogu autora