Svět se nedávno dozvěděl, že Čína se pouští do výzkumu kosmu, ve stopách Ruska - bývalého Sovětského svazu, a USA, supermocnosti, vbrzku už třeba rovněž bývalé.

Nacionalismus čínských vládnoucích kruhů poslední dobou zřetelně přitvrdil. Posílila podezíravost vůči zahraničním záměrům, Čína si dosud nezvykla akceptovat princip reciprocity závazků, práv a povinností. Baží po uznání statusu velmoci, ale bez ochoty nést náklady, které taková role vyžaduje. Již docílila primát nejúspěšněji si počínajíciho hospodářství, nejzdatnějšího exportéra, a rovněž i investora na africkém a jihoamerickém kontinentě.

Čína v dálavách buduje silnice, sportovní stadiony, do provozu dala již stovky vzdělávacích středisek - tzv. Confucius Institutes, nikoliv center feudálního tmářství, ale osvěty o čínské kultuře, civilizaci a výuky čínského jazyka. (Však se mu předvídá budoucnost, v níž nahradí angličtinu jako ten nejpopulárnější, nejvíc používaný dorozumívací nástroj na světě.) Ideologie přestala být překážkou racionálnímu pokroku,vakuum po marx-leninismu nahradil patriotismus, vlastenectví, s transformací komunistů v nacionalisty. Vždy se též lze vrátit do historie, k oněm zkušenostem národní potupy, uštědřené evropskými barbary. Ona "legacy of victimization" – pěstované, stále oživované připomínky traumat, pocitů ubližovaných, tupených předků.

Dne 1. října 2009, k šedesátému výročí zrodu Čínské lidové republiky, smetení nacionalistů a triumfu komunistů, došlo v hlavním městě k uspořádání velikánské vojenské přehlídky. Před státní a stranickou honorací rachotily tanky, nad hlavou svištěla a hřměla letadla, papaláši kynuli směrem k pohybujícím se raketám různě potřebného doletu, k precizně pochodujícím jednotkám.

Čína má nejpočetnější armádu světa, téměř dva miliony mužů a žen ve zbrani, věnuje se výstavbě letectva a loďstva včetně mateřských letadlových lodí. Číňanům vadí americké lodi a průzkumná letadla na otevřených mořích, mimo jurisdikci jakéhokoliv pobřežního státu. S výjimkou Indie, Čína si bez dramatického dopadu vyřešila územní spory se všemi ostatními, celkem čtrnácti, sousedy. Tak je tomu na souši, na rozdíl od stále přetrvávajících sporů na mořích, se vzájemně se vylučujícími nároky na vlastnictví ostrůvečků, o něž jeví zájem zpravidla víc než jedna strana. Jižní čínské moře (South China Sea) je pilnou námořní křižovatkou a též oblastí sporných ostrovů Paracel a Spratly.

- - -

Nejakutnější prioritou zůstává znovudobytí Taiwanu, který za posledních víc než 110 roků byl součástí Číny po pouhé čtyři roky (1945-9). Tohoto malého Davídka, jehož původní obyvatelstvo mluvilo čínským dialektem, nesrozumitelným v komunisty ovládané pevnině, si obrovitý Goliáš do své kapsy dosud nestrčil. V dávném roce 1950, když vypukla korejská válka, prezident Truman poslal sedmou flotilu v roli archanděla Gabriela a v roce 1964 prezident Eisenhower podepsal ochrannou smlouvu. Dnes již není smlouvy, jako již dávno není Eisenhowera. V roce 1972 jeho nástupce Nixon přijel do Pekingu, s Mao Ce-tungem pobesedoval, ledacos podepsal a Taiwan odepsal.

V roce 1979 došlo k oficiálnímu přerušení diplomatických styků s Taiwanem, s cenou útěchy v podobě Kongresem přijatého zákona o amerických zárukách poskytovat ohroženému ostrovu potřebné obranné zbraně.

("Musíme se zmocnit Taiwanu, i za cenu třetí světové války," takto se občas dávají slyšet čínští generálové. Hudson Institute zveřejnil studii China’s Great Leap Forward, 2006, obsahující tvrzení o plánu dobýt Taiwan během jednoho týdne, scénář s nasazením armádních složek v počtu 200 až 400 tisíc. Hodně znepokojující byla vyjádřená ochota riskovat nukleární konflikt.)

Víc než tisíc raket je namířeno na neposlušný ostrov. Jeho vláda uzavřela s Washingtonem smlouvu v hodnotě miliard dolarů o vylepšení již dvacet let vlastněných stíhaček F-16S a nákupu 66 letadel vylepšeného typu F-16C/D. Taiwan ochoten platit v hotovosti, Peking vzdor své obrovské početní převaze (300 až 400 ruských stíhaček SU-27 a SU-30) protestoval a Obamova administrativa ucukla a svou smlouvu o dodávce nedodržela.

- - -

Čína je největším věřitelem Ameriky, držitelem jejích vládních dlužních úpisů v kolosální výši snad už trilionu dolarů. Tak mohutný dluh dělá dojem moci nad životem a smrtí amerického hospodářství - i když rozsah čínské ekonomiky dosud nedosahuje ani třetiny té americké a ve výkonu dle HDP per capita pouhých 14 procent toho amerického. Kdyby se Čína mínila dluhopisů náhle zbavit, připravila by se tak o svůj největší exportní trh, nejedny nesnáze by ji pak postihly.

Konfliktních situací na domácí frontě přibývá:

Víc než stomilionový přesun obyvatelstva z venkova do měst, s přemnohým, až nezvládnutelným dopadem.

Národnostní disharmonie včetně krvavých střetů, postihujících rovněž mnohé miliony obyvatelstva- zejména Ujgury v Singiangu, Tibeťany v Tibetu.

Svět závidí čínským výkonům v silniční a železniční dopravě, její ultrarychlé vlaky (bullet trains) řítící se rychlostí 350 kilometrů, s dosažitelným maximem 400 km v hodině. Dosavadní rozsah sítě městské podzemní dráhy (1000 km) do deseti let vzroste víc než čtyřnásobně, počet měst s dopravou metrem se zdvojnásobí na 22.

Již ale dochází k zádrhelům při realizaci tak gigantického úsilí. Provoz superspěšných vlaků vyžaduje superznačné náklady, s přibývající pravděpodobností výskytu dopravních katastrof. Teď nedávno došlo k neštěstí srážky dvou souprav v metru v Šanghaji, metropoli té nejmodernější.

Mnozí odborníci ale odhadují, že největší bolehlav způsobí dopad demografický,

zaviněný politikou jednoho dítěte pro rodinu.

První sčítání obyvatelstva se v Číně uskutečnilo v roce 327 před Kristem. Obyvatel tehdy napočítali necelých šedesát milionů. Počet zůstal stabilní po dvě tisíciletí. V devatenáctém století, po nedobrovolném pootevření západním vlivům, již napočítáno 412 milionů. A v roce 1949, na počátku komunistické éry, po všech těch válečných masakrech si život zachovalo 540 milionů, jež nutno se živit na omezeném prostoru zemědělsky použitelné půdy a za dost neomezeného množství přírodních katastrof.

Mnozí vůdcové by se dovtípili, nikoliv však Mao Ce-tung. Ten populační kontrolu zatratil jako jednu z forem kapitalistického spiknutí, že to je záměr ochudit nejpočetnější zemi socialismu – vždyť v množství je síla.

Když dědicové Maových nesmyslů uspořádali v roce 1982 (zrovna tehdy jsem poprvé do Číny přijel) nové sčítání, dosud největší v dějinách světa, dopočítali se k úděsné cifře 1,008.175.288 - oné téměř čtvrtině všeho lidstva. Deset let by trvalo, než by všichni Číňané normálním tempem propochodovali pekingskou branou Nebeského míru. A tempem každé druhé vteřiny se narodí další Číňánek Rovněž se podstatně prodlužuje průměrná délka života. Jak poskytnout dorůstající generaci dost pracovních příležitostí, kde sehnat miliardové fondy na bytovou výstavbu?

K radikálnímu kroku se přistoupilo v roce 1979: Teng Siao-pchingovo politbyro vyhlásilo politiku jednoho dítěte na rodinu, se záměrem do sta roků zredukovat počet obyvatelstva na 700 milionů, čili téměř o jednu třetinu. Již se podařilo metodami méně než ohleduplnými zabránit zrození sta milionů dětiček, s dopadem, který se tehdy nepředvídal.

Ve své knížce "Čech částečným Číňanem" (Academia, 2004) se tématem poněkud zabývám. Zejména na venkově se tam děvčátku říká " tisíc uncí zlata", jenže v případě zrozeného chlapečka je to "deset tisíc uncí zlata". Když ale smíme mít jen jedno dítě a dojde k porodu holky a hrozí představa vymřít po meči, co pak? Buď tedy odhodit dítě nebo manželku, odpovědnou za manko devíti tisíc uncí zlata, a začít znovu. Rostoucí počet manželů začínal naléhat na lékaře, aby zjistil pohlaví plodu a mohlo se rozhodnout, zda dojde nebo nedojde k potratu. Když to takhle půjde dál, za dvacet let nenajdou mládenci nevěsty, předpověděl mládežnický časopis a tristní prognoza se věru naplnila.

- - -

Čínský příkaz limitu jednoho dítěte do rodiny leckdo - včetně významných publicistů, vědců, organizací kalibru International Planned Parenthood Federation, Fordovy nadace a Římského klubu - přivítal jako způsobu k odvrácení malthusiánské děsivé představy planety, k udušení přecpané.

V období 1950 až 1970 čínská žena v průměru porodila šest dětí. Poté vláda začala propagovat a prosazovat slogan "pozdě, dlouho, málo" a během následujícího desetiletí se podařilo fertilitu 5,5 zredukovat na 2,7 čili zhruba na polovinu. Metody pramálo ohleduplné: nedobrovolné potraty a sterilizace, trestání neposlušných pokutami, konfiskací majetku, ztrátou zaměstnání, rovněž prosakovaly zprávy o doslovném vyhazování střechy nad hlavou - taková trestní opatření. V roce 1979 vláda podepsala dohodu s OSN (United Nations Population Fund), obsahující závazek světové organizace poskytnout 50 milionů dolarů na výlohy při lapání těhotných žen, snažících se uniknout kyretáži.

Zásahy státu do doslova tuze vnitřních záležitostí národa ale přinesly víc než

kýžené vysledky. Čínská fertilita nyní klesla na pouhých 1,54, zatímco k zachování stability populace je třeba fertility 2,1. (Ve státech západního světa tento požadavek splňují pouze v USA.)

Další neblahý dopad: jestliže se rodí víc dětí mužského než ženského pohlaví (občas s dosažených maximem až 123 : 100), děvčat na vdávání pak ovšem ubývá a pro mnohé muže naděje na oženění se stává statistickou nemožností. Odhaduje se, že koncem příštího desetiletí jeden z pěti Číňanů se ocitne v nezádivěníhodné kategorii "přebytečných mužů" (surplus males).

Jonathan V. Last v studii "The Lost Girls: China's One-Child policy is an epic disaster. Why does it have so many cheerleaders?" (The Weekly Standard, 26.9.2011) se zmiňuje o další podstatné nepříjemnosti, jíž je radikálně pozměněná věková struktura společnosti. V roce 2005 dosažený průměrný věk 35 roků se v roce 2050 zvýší na 45 roků. Čtvrtina vší populace bude ve věku nad 65. Přibude 350 milionů seniorů,.z nichž mnozí budou postrádat rodinného zázemí s potomstvem - jež jim stát nedovolil mít -, aby se o ně postaralo. (Penzijní systém, známý nám v západním světě, tam neexistuje.)

Takto poničená věková struktura způsobí další starosti - důkladný pokles množství pracovních sil. V příštích deseti letech počet Číňanů ve věkové kategorii od 20 do 24 poklesne téměř o polovinu (45%).

Se značným zpožděním vládci se pokouší napravit důsledky svého počínání. Zákon nyní zakazuje zjišťování pohlaví plodu a rodičům na venkově v případě zrození děvčátka povoluje pokusit se o druhé dítě. Již existuje 22 výjimek, jež by takový pokus připustily.

Jenže nic takového - aspoň prozatím - pramálo pomáhá. Tak dlouho a neúprosně posazovaný limit pouze jednoho dítěte pozměnil hodnoty v čínské společnosti. V úsilí zabránit rodinám mít víc dětí, stát se přičinil o ochabnutí zájmu je vůbec mít.

Ironie tedy značná. "A demographic disaster" tvrdí zmíněný autor, se závěrečnou prognozou, že to nejhorší teprve přijde.

K O N E C

Neoficiální stránky Oty Ulče