O BEZOHLEDNÉ POVAZE ČÍNSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY

IV. POKRYTECTVÍ V OTÁZCE LIDSKÝCH PRÁV (pokračování)

PŘEVLEKÁNÍ KABÁTŮ A PÁCHÁNÍ ZLOČINŮ POD ZÁSTĚRKOU „ZÁKONA“

Aby ochránila zisky zájmových skupin, ČKS na jedné straně opustila svůj předcházející obraz a zapomněla na dělníky, vesničany a lid, na druhé straně, jak porušování lidských práv více a více vychází najevo před mezinárodním společenstvím, Strana zdokonaluje svoje klamavé a darebácké způsoby. Používá ve svém slovníku obraty jako „vláda zákona“, „trh“, „pro lidi“ a „reforma“, aby popletla mysl lidí. ČKS by nezměnila svoji darebáckou povahu, ani kdyby se převlékla do „obleku v západním stylu“. Je to více zavádějící a klamnější, než ČKS v „Maově obleku“. Ve Zvířecí farmě od George Orwella (publikované v roce 1945) se prasata učí stát a chodit po dvou nohách. Nově nabytá schopnost dá prasatům mezi zvířaty novou tvář, ale nezmění jejich prasečí povahu.

A. Přijaté zákony a předpisy porušují čínskou ústavu

Zákony a předpisy, které porušují čínskou ústavu, jsou postupované bezpečnostním složkám na různých úrovních „zákonného systému“, aby bránily snahám lidí o zastavení pronásledování, získání svobody a dodržování lidských práv.

B. Nepolitické problémy jsou řešeny politickými prostředky

Běžný společenský problém bývá Stranou označován za „zápas o masy“, „zkázu Strany a země“, „chaos“ či „působení nepřátelských sil“. Nepolitická záležitost se vědomě zpolitizuje, aby ČKS mohla použít svá politická hnutí jako nástroj propagandy k podněcování nenávisti.

C. Politické záležitosti se řeší podvodnými prostředky

Zatím poslední „vymožeností“ ČKS je manévr, kterým útočí na prodemokratické občany a nezávisle myslící intelektuály, spočívá v nastražení pasti, do které oběť padne a je vzápětí uvězněna. Jde o falešná obvinění z veřejných přestupků, jako prostituce a daňové úniky. Útočníci jsou vybíráni z nejnižších vrstev společnosti, aby nemohli být odsouzeni ze strany vnějších skupin. Tyto zločiny, jejichž účelem je zničení pověsti obviněných, se používají také na jejich veřejné ponížení.

Jedinou změnou v bezcharakterní povaze ČKS je, že se stala ještě hanebnější a nelidštější.

ČKS DRŽÍ VÍCE NEŽ JEDNU MILIARDU LIDÍ JAKO RUKOJMÍ SVÉ PŘEVRÁCENÉ LOGIKY

Představte si, že nemravný násilník se vloupal do domu a znásilnil dívku. U soudu by se tento zločinec hájil, že oběť nezabil, „jen“ znásilnil. Protože zabití je horší než znásilnění, říkal by, že je nevinný a měl by být okamžitě propuštěn. Říká, že by ho lidé vlastně měli chválit za to, že jen znásilnil a nezabil.

Logika je absurdní. Avšak, když ČKS obhajuje masakr na Tchian-en-men ze 4. června 1989, používá stejný argument. Vyhlašuje, že „potlačením studentů“ předešla možným „vnitřním nepokojům“ v Číně. Potlačení studentů bylo tedy oprávněné, protože zabránilo „vnitřním nepokojům“.

„Znásilnění nebo zabití, co je lepší?“ Soud, kterého se obžalovaný ptá na tuto otázku, bude přesvědčen, že tak se může ptát jen bezostyšný zločinec. Podobně - v otázce masakru na Tchian-en-men - ČKS a její následovníci se nestarali o to, jestli jsou vinni zločinem zabití. Namísto toho se ptali společnosti, co je lepší – „potlačení studentů nebo vnitřní nestabilita, která mohla vést k občanské válce?“

ČKS vládne obrovské státní mašinérii a všem prostředkům propagandy. Jinými slovy, 1,3 miliardy čínských lidí drží ČKS jako svá rukojmí. S 1,3 miliardou zajatců může stále argumentovat svojí „teorii rukojmí“, že pokud nepotlačí jistou skupinu lidí, celý národ se ocitne v chaosu a neštěstí. ČKS toto bere jako ospravedlnění, může potlačit každého jednotlivce nebo skupinu podle své vůle a právo bude vždy na její straně. S takovými podvodnými argumenty a falešným uvažováním, může existovat hanebnější zločinec, než Čínská komunistická strana?

CUKR A BIČ – OD „PROPŮJČENÍ SVOBODY“ PO STUPŇOVÁNÍ ÚTLAKU

Mnoha čínským lidem se zdá, že mají nyní více „svobod“, než před233 tím, takže věří v perspektivu zlepšení ČKS. Popravdě řečeno, stupeň svobody „poskytnuté“ lidem závisel vždy na stupni ohrožení samotné ČKS. Strana udělá cokoli, aby udržela své kolektivní zájmy, klidně „propůjčí“ lidem takzvanou demokracii, svobodu a lidská práva.

Pod vládou ČKS však „svoboda“ poskytnutá Stranou není chráněna žádnými zákony. Taková „svoboda“ je jen nástrojem na podvádění a ovládání lidí uprostřed mezinárodního směřování k demokracii. V podstatě je tato „svoboda“ v obrovském konfliktu s diktátorstvím ČKS. Hned, jak konflikt postoupí za hranici, kterou ČKS může tolerovat, Strana okamžitě všechnu „svobodu“ odvolá. V historii komunistické strany bylo několik období, ve kterých se lidé mohli relativně svobodně projevit, po každém ale následovalo období přísné kontroly. Takové cyklické vzory jsou pro historii ČKS typické, demonstrují její zločinnou povahu.

V dnešní éře internetu, navštívíte-li oficiální stránky čínské tiskové agentury Sinchua nebo deníku Lidé Dnes, zjistíte, že je tam mnoho zpráv, které obsahují negativní informace o Číně. V první řadě je to proto, že v současnosti se v Číně prostě šíří velmi mnoho špatných zpráv a tisková agentura musí o těchto věcech hovořit, aby si udržela věrohodnost. Na druhé straně, výchozí bod takových zpráv potvrzuje zájmy ČKS, t.j. „malá kritika neškodí, někdy může i pomoci“. Zprávy vždy označují za viníka nějakého jednotlivce (který ovšem nemá nic společného se Stranou), přičemž popisují a oslavují řešení, se kterým přišla Strana. ČKS zručně řídí, co publikovat, o čem nemluvit, kolik říci a jestli to zveřejnit prostřednictvím domácích médií nebo zda to „oznámí“ zahraniční média řízená ČKS.

ČKS je zručná v překrucování špatných zpráv ve svůj prospěch, může tak dosáhnout žádaný efekt: získat si přízeň lidí. Mnoha mladým v Číně se zdá, že ČKS dnes ponechává značnou svobodu projevu, a proto ji věří a uznávají ji. Jsou obětmi rafinovaných strategií zločinných a státem řízených médií. Navíc, když ČKS vytvoří v čínské společnosti sociální a jiné nepokoje (a dá jim v médiích trochu publicity), může přesvědčit lidi, že jen ona může takové problémy zvládnout. Lehce tak jimi bude manipulovat, aby schvalovali její vládu.

Neměli bychom si proto nesprávně myslet, že ČKS se změnila, dokonce i když vidíme nějaké to zlepšování ve věci lidských práv. V historii, když ČKS bojovala, aby svrhla vládu Kuomintangu, tvářila se, že bojuje za demokracii. Zkažená povaha ČKS je taková, že žádnému jejímu slibu nelze věřit.

V. ASPEKTY BEZCHARAKTERNÍ POVAHY ČKS

MARNIVÉ ROZPRODÁVÁNÍ NÁRODNÍ PŮDY A PODVODY POD PLÁŠTÍKEM „NÁRODNÍ JEDNOTY“

„Osvoboďme Tchaj-wan“ a „Sjednoťme Tchaj-wan“ byly slogany propagandy ČKS po dobu několika dekád. Pomocí těchto hesel ČKS vystupovala jako nacionalista a patriot. Opravdu leží ČKS na srdci celistvost národního území? Vůbec ne. Tchaj-wan je jen historickým problémem, který vznikl bojem mezi ČKS a Kuomintangem, a je záminkou, kterou ČKS používá, když bojuje se svými protivníky, a aby si získala podporu lidí.

Na začátku své vlády, když ČKS v době vlády Kuomintangu ustanovila „čínský sovět“, článek 14 čínské ústavy říkal, že „každá etnická skupina nebo provincie uvnitř Číny může vyhlásit nezávislost“. Aby vyhověla SSSR, heslo ČKS tehdy bylo „Chránit sovět“. V době čínsko-japonské války hledala ČKS příležitost posílit sebe samu a nechtěla bojovat proti japonským vetřelcům. V roce 1945, kdy sovětská Rudá armáda vstoupila do severovýchodní Číny, aby zde kradla, zabíjela a znásilňovala, ČKS ze sebe nevydala ani slůvko nesouhlasu. Podobně, když SSSR podporoval odtržení Vnějšího Mongolska od Číny, ČKS byla znovu zticha.

Koncem roku 1999 podepsali ČKS a Rusko Dohodu o vyměření vzájemné hranice, ve které ČKS přijala všechny nepřiměřené dohody mezi dynastií Čching a Ruskem, uzavřené před víc než 100 lety. Čína tak předala Rusku více než jeden milión čtverečních kilometrů půdy, plochu větší, než několik desítek Tchaj-wanů. V roce 2004 ČKS s Ruskem podepsala dodatek k Dohodě o čínsko-ruských východních hranicích a zpravodajové ohlásili, že ČKS se vzdala vlády nad polovinou ostrova Chej-sia’c v provincii Chej-lung-ťiang ve prospěch Ruska.

ČKS ve skutečnosti vůbec nevěnuje pozornost záležitostem hranic jako ostrovy Nan-ša a ostrov Tiaojü, protože tyto věci přímo neovlivňují její moc. ČKS jen vytroubila ideu „sjednocení Tchaj-wa235 nu,“ ta byla jen jakousi kouřovou clonou a pochybným způsobem, jak podnítit v lidech slepý patriotismus a udržet pozornost veřejnosti od domácích problémů.

POLITIČTÍ ZLOČINCI BEZE VŠECH MORÁLNÍCH OMEZENÍ

Vláda by vždy měla mít nad sebou dozor. V demokratických zemích plní tuto funkci oddělení moci spolu se svobodou projevu a tisku. Náboženské víry pak poskytují dodatečná morální omezení.

ČKS podporuje ateismus, proto nezná nebeské principy, které by morálně omezovaly její chování. ČKS je diktatura, proto ji politicky neomezuje žádný zákon. V důsledku toho je úplně bezohledná a ničím neomezovaná, když se chová podle své tyranské a zlé povahy. Podle samotné ČKS, kdo má nad ní dozor? „ČKS dohlíží sama na sebe!“ Toto je skutečný slogan ČKS, kterým Strana podvádí lidi už desítky let. V raných obdobích se to nazývalo „sebekritikou“, potom „sebedozorem“ a „sebezdokonalováním vedení Strany“. Nedávno byla řeč o „sebezvyšování schopnosti Strany vládnout“. ČKS však staví obrovskou moc, kterou má, nad takzvané „sebezlepšování“. Nejenže o těchto věcech ráda hovoří, chová se podle toho i v praxi, například ustanovila „Centrální výbor disciplinární inspekce“, „Úřad pro odvolání“ a podobně. Tyto organizace jsou jen pěknými, ale bezcennými „výkladními skříněmi“, které matou a zavádějí lidi.

Bez morálních a právních omezení se „sebezlepšování“ ČKS rovná tradičnímu čínskému pořekadlu, že „démoni vycházejí ze srdce člověka“. Je to jen výmluva, kterou ČKS používá, aby se vyhnula vnějšímu dozoru a zdůvodnila zákaz svobody tisku a politického vyznání. Političtí zločinci používají tento trik, jen aby oklamali lidi a ochránili vlastní mocenské zájmy.

ČKS je expertem na politické intriky. „Demokratická diktatura lidu,“ „demokratický centralismus,“ „politické konzultace“, a tak dále, to všechno jsou lživé intriky. Mimo až příliš pravdivých zmínek o diktatuře jsou to všechno lži.