O BEZOHLEDNÉ POVAZE ČÍNSKÉ KOMUNISTICKÉ STRANY

III. METODY NA VYMÝVÁNÍ MOZKŮ SE MĚNÍ OD PŘÍMÝCH K RAFINOVANÝM

Lidé často říkají: „Já vím, že ČKS v minulosti příliš často lhala, ale nyní říká pravdu.“ Ironicky, při pohledu zpět, právě to lidé říkali vždy, když ČKS udělala vážnou chybu. Odráží to schopnost, kterou ČKS nabyla za desítky let „u vesla“ - využívá lži, aby podváděla lidi.

Lidé si vyvinuli určitou odolnost vůči velkým slovům: proto se smyšlenky a propaganda ČKS staly „delikátnějšími“ a „profesionálnějšími.“ Od propagandy vedené prostřednictvím hesel v minulosti se lži ČKS staly „jemnějšími“ a „rafinovanějšími.“ Obzvláště v podmínkách informační blokády, kterou ČKS vystavěla kolem celé Číny, přichází Strana s příběhy, založenými na částečných faktech, kterými mate veřejnost, což je o mnoho škodlivější a zničující, než nabubřelé slogany.

Chinascope, noviny v anglickém jazyce, uveřejnily v říjnu 2004 článek, který analyzuje případy, ve kterých ČKS používala „delikátnější“ způsoby na zakrytí pravdy. Když vypukl v Číně SARS v roce 2003, svět podezříval Čínu, že zakrývala informace o epidemii, což ČKS opakovaně odmítla přiznat. Aby vyzkoumal, zda ČKS informovala o SARS pravdivě, autor článku přečetl více než 400 zpráv o epidemii, publikovaných od začátku dubna 2003 na webové stránce Sinchua.

Dočetl se následující: ihned, jakmile se SARS objevil, tamní nejvyšší i místní úřady zmobilizovaly odborníky, aby poskytli včasnou léčbu pacientům, kteří byli později po vyléčení propuštěni z nemocnic. V reakci na buřiče podněcující lidi, aby nakupovali do zásoby (a nemuseli chodit ven, až se nemoc rozšíří), vláda bez prodlení popřela fámy a zabezpečila tak veřejný pořádek. Ačkoli velmi malý počet protičínských sil podezříval ČKS ze zakrývání faktů, většina zemí a lidí těmto fámám nevěřila. Nadcházející veletrh v Kuang Čou měl mít největší účast v historii obchodních veletrhů na celém světě. Turisté ze zahraničí potvrdili, že je bezpečné do Číny cestovat. Zejména odborníci ze Světové zdravotnické organizace (podvedení ČKS) veřejně prohlásili, že čínská vláda je ve spolupráci vstřícná a přijímá přiměřená opatření v boji se SARS, takže by neměly být problémy. Specialisté též dovolili (s více než dvacetidenním opožděním) oblastní inspekci v provincii Kuang Tung.

Těchto více než 400 článků poskytlo veřejnosti, včetně autora, dojem, že ČKS byla po dobu těchto čtyř měsíců úplně čistá a zodpovědná ke zdraví lidí. Lidé nevěřili, že by mohla něco skrývat. Avšak 20. dubna 2003 oznámila Informační kancelář státního výboru na své tiskové konferenci, že v Číně vypuknul SARS, a tak nepřímo připustila, že vláda utajuje epidemii. Teprve v tomto momentě si autor článku uvědomil skutečnou situaci a pochopil, jak nestoudné a lživé metody ČKS používá.

V průběhu všeobecných voleb na Tchaj-wanu použila ČKS stejně „rafinovaný“ přístup - upozorňovala lidi, že prezidentské volby povedou k pohromě: k vlně sebevražd, kolapsu na burze cenných papírů, rozšíření „zvláštních chorob“, duševním poruchám, migraci ostrovních obyvatel, rodinným sporům, letargickým postojům k životu, k poklesu obchodu, střelbě na ulicích, protestům a demonstracím, k ozbrojeným útokům na prezidentské sídlo, sociálním nepokojům, politickým fraškám, atd. Denodenně lidem nalévala do hlavy tyto myšlenky, aby dosáhla toho, že si sami „uvědomili“: „toto vše jsou katastrofální důsledky voleb“ a „nikdy bychom neměli mít demokratické volby“.

V otázce Falun Gongu ČKS projevovala ještě větší zručnost ve lživých prostředcích, jak ho očernit. Představení, inscenovaná ČKS, byla velmi intenzivní a přicházela jedno po druhém. Není divu, že tak mnoho Číňanů bylo oklamáno. Lstivost ČKS byla tak zákeřná, že oběti jejím lžím dobrovolně věří a myslí si, že pravda leží přímo před nimi.

Schopnosti stranické propagandy a vymývání mozků se za minulá desetiletí vytříbily a zjemnily, což přirozeně doplňuje bezostyšnou povahu ČKS.

IV. POKRYTECTVÍ V OTÁZCE LIDSKÝCH PRÁV

ČKS UZURPOVALA DEMOKRACII, ABY ZÍSKALA MOC, DNES JI POTLAČUJE, ABY SI MOC UDRŽELA

„V demokratickém národě by vláda měla být v rukou lidí, což je v souladu s principy nebe a země. Když o sobě národ prohlašuje, že je demokratický, ale vláda není v rukou lidí, nenásleduje správnou cestu a odchyluje se - tento národ není demokratickým národem... jak může být demokracie bez ukončení vlády jedné strany a bez všeobecných voleb? Vraťte lidem jejich lidská práva!“

Výše uvedené působí jako citát z článku psaného „zahraničními nepřáteli“ ČKS, ale tak to není. Toto prohlášení je z článku, který uveřejnily oficiální noviny ČKS Sinchua 27. září 1945.

ČKS, která roztrubovala „všeobecné volby“ a žádala o „návrat lidských práv lidem“ považovala od doby, kdy pro sebe uzurpovala moc, lidská práva za tabu. Lidé, kteří jsou údajně „vedoucí silou státu“, nemají žádné právo dělat svá vlastní rozhodnutí. Slovy není možné popsat bezohlednou povahu ČKS.

Pokud se domníváte, že co se stalo, stalo se a kult ČKS, které stavěl na zabíjení a lhaní lidem, se začne reformovat, stane se shovívavým a projeví vůli „vrátit lidem jejich práva“, opět se mýlíte. Podívejme se na to, co deník Lidé Dnes, oficiální mluvčí ČKS, otisknul 23. listopadu 2004, 60 let po výše uvedeném vyhlášení: „Stálá kontrola ideologie je hlavním ideologickým a politickým základem na udržení stranické vlády.“

Nedávno ČKS navrhla nové principy, takzvané „Třikrát ne“ [6], z nichž první je „Rozvoj bez diskuze“. Jádrem tohoto vyjádření ČKS není „rozvoj“, který je beztak uměle vytvořený, ale „bez diskuze“, v korespondenci se stranickou zásadou „jeden hlas, jeden sál“.

Když se renomovaný zpravodaj CBS Mike Wallace v roce 2000 ptal, proč Čína neuspořádá všeobecné volby, Ťiang Ce-min mu na to odpověděl: „Čínští lidé jsou příliš nevzdělaní“.

Již 25. února 1939 ale ČKS vyhlašovala ve svém deníku Sinchua: „Oni (KMT) si myslí, že demokratická politika v Číně se nemůže uskutečnit dnes, ale až za pár let. Doufají, že demokratická politika počká, dokud vědomosti a úroveň vzdělání čínských lidí nedosáhnou úrovně buržoazních demokratických zemí v Evropě a Americe…, jen v demokratickém systému přitom bude lehce možno vzdělávat a vychovávat lidi.“

Pokrytecký rozdíl mezi tím, co Sinchua vyhlašovala v roce 1939, a tím, co řekl Ťiang Ce-min v roce 2000, odráží pravý obraz zkaženosti ČKS.

Po masakru na Tchien-an-men v roce 1989, ČKS opět vystoupila na světové jeviště s pokaženou pověstí v oblasti lidských práv. Historie dala ČKS na výběr: buď respektovat své lidi a skutečně zlepšovat lidská práva nebo pokračovat ve zneužívání lidských práv na domácí půdě, zatímco předstírá okolnímu světu, že má lidská práva v úctě – jen aby se vyhnula mezinárodnímu odsouzení.

Naneštěstí si ČKS se svou despotickou povahou vybrala druhou cestu. Dala dohromady velký počet nečestných lidí z vědeckých a náboženských oblastí a výslovně jim nařídila šířit lživou propagandu do zahraničí, aby tak prezentovali „podporu ČKS lidským právům“. Vytvořila mnoho právních podvodů, jako „právo na přežití“, nebo „právo na střechu nad hlavou“ či „právo na potravu“. Strana stále klame čínské lidi i zahraniční demokracie opakovanými úskoky v oblasti lidských práv, má dokonce odvahu tvrdit, že „současnost je vrcholným obdobím lidských práv v Číně“.

Článek 35 čínské ústavy říká, že obyvatelé Čínské lidové republiky mají svobodu projevu, tisku, shromažďování, sdružování, svobodu protestovat a účastnit se demonstrací. ČKS jednoduše hraje hru se slovy. Desítky milionů praktikujících Falun Gongu byly zbaveny svých práv na svobodu víry, projevu a shromažďování. Neměli možnost se hájit a dokonce i odvolání se k vyšším úřadům bylo považováno za protizákonné. Ve více případech zažádaly některé občanské skupiny o povolení demonstrovat v Pekingu. Vláda místo, aby jim vyhověla, zatkla žadatele. Hongkongská politika „jedna země, dva systémy“ propagovaná ústavou ČKS, je také pastí nastraženou komunistickými vládci anglické vládě a obyvatelům Hongkongu. ČKS slibovala Honkongu dalších 50 let beze změn a nyní se snaží změnit dva systémy na jeden, prostřednictvím tyranské legislativu základního právního článku 23, a to už 5 let po tom, co byl Hongkong navrácen Číně [7].

Nová nekalá lest ze strany ČKS je použít předstíranou „svobodu projevu“ na utajení širokého sledování a kontroly. Zdá se, že Číňané teď mluví mnohem svobodněji, a mimoto se rychle rozšířil internet. Takže ČKS otevřeně prohlašuje, že dovoluje svobodu projevu a poměrně dost lidí si to také myslí. Ale není to pravda. ČKS se nestala lepší, jen nemůže zastavit sociální rozvoj a technologický pokrok. Podívejme se na úlohu, kterou hraje ČKS, co se týká internetu: blokuje webové stránky, filtruje informace, monitoruje diskusní skupiny, kontroluje emaily a vznáší obvinění na uživatele internetu. Všechno, co dělá, je ve své podstatě zpátečnické. Dnes, s pomocí některých kapitalistů, kteří nedbají na lidská práva a svědomí, se státní policie vybavila nástroji vysoké kvality, pomocí kterých např. může z hlídkového vozu sledovat každý pohyb, který udělají uživatelé na internetu. Pokud se podíváme na degeneraci ČKS – na to, jaké zlé věci dělá za bílého dne – v kontextu globálního vývoje směrem k demokratické svobodě, můžeme čekat nějaký pokrok v oblasti lidských práv? ČKS sama říká: „Uvolnit se navenek, ale být těsnější uvnitř.“ Bezcharakterní povaha ČKS se nikdy nezměnila.

Aby si vytvořila dobrý obraz před Komisí OSN pro lidská práva, zinscenovala ČKS v roce 2004 řadu událostí, kdy krutě potrestala ty, kteří porušují lidská práva. Tyto události však byly vytvořené navenek pro cizince a scházel jim smysl. Je to proto, že v Číně nejvíce porušuje lidská práva sama ČKS, jakož i její bývalý generální tajemník Ťiang Ce-min, bývalý tajemník Politického a právního výboru Luo Kan, ministr Čou Jung Kchang a náměstek ministra veřejné bezpečnosti Liou Ťing. Jejich divadélko při potrestání porušování lidských práv je jako když zloděj volá: „Chyťte zloděje!“.

Můžeme vidět analogii v člověku, který znásilnil mnoho žen za denního světla, skrytý před veřejným míněním. Když je potom okolo příliš mnoho lidí, může před nimi znásilnit jen jednu. Může tento násilník o sobě prohlásit, že se zlepšil? Přešel od znásilňování za scénou k znásilňování na veřejnosti, což je ještě nižší a hanebnější, než předtím. Povaha násilníka se vůbec nezměnila. Změnilo se však to, že už pro něho není tak lehké spáchat zločin.

ČKS je jako tento násilník. Její diktátorství a instinktivní strach o ztrátu moci určuje, že nebude respektovat lidská práva. Lidé, materiál a finanční zdroje, použité na okrášlení její pověsti v oblasti lidských práv, daleko překročili její snahy o skutečné zlepšení v této věci. Záliba ČKS v bezuzdném masakrování a pronásledování v celé Číně je největším neštěstím pro celý národ.