Dvě hodiny a dvacet minut trval rozhovor Tuckera Carlsona se samozvaným historikem Darrylem Cooperem. Z toho o Churchillovi coby viníkovi války mluvili asi patnáct minut (a vůbec to nerozebírali nějak do hloubky), ale právě tahle část mu přitáhla nejvíc pozornosti. Cíleně – Tucker jí propagoval, aby si lidé rozhovor rozklikli. To se podařilo, „kliklo si“ 29 milionů uživatelů sítě X (dříve Twitter). Co se dozvěděli?

Někdejší armádní zásobovač Darryl Cooper tam řekne, že Churchill byl podle něj největším padouchem Druhé světové války, ale dodá k tomu, že to má být určitá nadsázka a říká to hlavně proto, že tím chtěl naštvat nějakého svého kolegu. A že je v tom nějaká obrazoborecká motivace strhávání uctívaných ikon.

A co Chamberlain?

Co konkrétně ale Churchillovi vyčítá? Že s Hitlerem neuzavřel v roce 1940 mír. A že Churchill byl ten, kdo nejvíc chtěl válku a to bylo proto, že si plnil nějaké své osobní mindráky a že byl alkoholik. A taky že propagoval v USA, aby se USA zapojilo do války.

Možná je škoda, že to vzali tak hopem a nějak se vůbec nerozhovořili o detailech, protože se mě tam zdálo, že spousta věcí na tom nesedí, ale protože je to tak krátké a on to hodně kondenzuje dohromady, tak ty chyby mohou pramenit z toho a ne z neznalosti. Například se mi tam zdá, jako kdyby dával Churchillovi za vinu už samotné vyhlášení války nebo to, že se mír neuzavřel po porážce Polska, když je všeobecně známým faktem, že válku vyhlásil Chamberlain a Churchill se stal premiérem teprve v roce 1940 ve chvíli, kdy vypukla invaze do Francie a Beneluxu. Taky by stálo za to vyzvědět podrobnosti, kdo byly ty „síly,“ které Churchilla dostaly k moci.

Vzhledem k tomu, jak tam mluví o Churchillově sionismu se lze domýšlet, ale není to rozhodně řečené na plnou hubu.

Novinář na prd…

Celé to zase ukazuje, jak je Tucker Carlson v těchhle případech na prd novinář, protože místo aby se vyptal na detaily, tak všechno nějak souhlasně odkývá a pak se přeskočí k jinému tématu. A udělá clickbaitovej titulek, „Jak Winston Churchill zničil Evropu“ když se to tam vůbec do hloubky neřeší a nejsou tam téměř žádné nové argumenty. To, co tam bez kontextu zazní, se dá zkritizovat celkem snadno i za pomoci základního přehledu a nijak to celkovou debatu neobohatí.

Válku nevyhlásil Churchill, ale Chamberlain a to poté, co Hitler porušil všechny dohody a hlavně tu Mnichovskou. Hitler v Mnichově sliboval a podepsal na to papír, že Sudety jsou jeho poslední územní požadavek a že chce jenom to území, kde mají většinu etničtí Němci. Potom ale zabral i zbytek Československa a začal mít územní nároky na Polsko, takže začalo být jasné, že se jeho slovu prostě nedá věřit a stejně tak se nedá věřit žádnému papíru, který podepíše. Jeho cílem je expanze bez jasných limitů.

A to je v zahraniční politice problém. Když se objeví hráč, který zkrátka porušuje všechna pravidla, nerespektuje žádné meze a nemá elementární zájem dodržovat uzavřené dohody, tak je jasné, že soužití s ním není možné. Jakýkoliv uzavřený mír nebo dohodu jen využije k vytváření nástupního prostoru pro svoji další expanzi. To pochopil v roce 1939 Chamberlain a to věděl Churchill. Churchill měl ten pocit, že je jeho dějinným posláním Hitlera porazit, ale v tom nebylo tolik iracionálního. Bylo v tom poznání, že tu je v osobě Hitlera a jeho hnutí taková síla a taková hrozba, se kterou uzavřít mír zkrátka nebude možné. A tohle poznání je naprosto pravdivé a dá se doložit tunou citací z nacistických dokumentů a veřejných i soukromých proslovů.

Nevyhnutelná válka

Hitlerova ideologie byla ideologií konfliktu a uzavření míru bylo vždycky jen předehrou k přípravě nové války. Války jejímž konečným cílem by bylo zajistit tolik půdy a nerostných zdrojů, aby Německý národ mohl vést existenci nezávislou na zahraničním obchodu. Dokud to Hitler neměl, tak válka tu byla naprosto nevyhnutelná. Proč mu mírem v létě 1940 dávat víc prostoru a zdrojů na její přípravu? Navíc tu byly všechny okupované národy v Evropě, které se na Británii dívaly jako na svou poslední naději. Jak by asi morálka odboje všude klesla, kdyby se něco takového stalo?

Vláďa Krupa, Konzervativní noviny