Kréta a lidé žijící na tomto fascinujícím řeckém ostrově ve východní části Středozemního moře vždycky přitahovala dobrodruhy, umělce i mocenské ambice tehdejších vládců.

Dnes přitahuje mírumilovné návštěvníky, v letních měsících se na tomto řeckém ostrově potkávají lidé různých evropských národů. Nemluvím o státnících ani o VIP klientele, ale o úplně obyčejných lidech, turistech. Ti všichni sem přijedou s nadšením strávit sedm, deset nebo čtrnáct dnů dovolené.

A rozhodně nelitují jediného dne.

Řecká východní kultura se svými pravoslavnými kostely je pro našince příjemným duchovním i viditelným obrazovým zážitkem. K tomu překrásná hornatá krajina, pobřeží a hlavně fantastické koupání v moři.

Pravoslavný kostelíček v městečku Georgioupoli

Dnes jsou různé možnosti, jak se na tento malebný ostrov dostat a strávit krásnou dovolenou. Ti „akční“ si mohou přes různé slevové akce, na internetu zakoupit zpáteční letenku a zvlášť ubytování přes některý server nabízející apartmány. Prvních pět dnů na severu ostrova, dalších pět dnů zase na jihu, jak mi na pláži sdělil jeden ze slovenských návštěvníků s rodinkou a dvěma dětmi.

My „pohodlnější“ volíme cestu na takto delší vzdálenosti přes cestovku (i když letadlem tam jste už za dvě a půl hodiny). Seženete-li ve slevě program all-inclusiv (ubytování v hotelu s jídly a pitím po celý den až do pozdních večerních hodin), nemusíte se o nic starat a třikrát denně jíte samé dobroty.

Osobně jsme strávili 12 krásných dnů v jednom ze zdejších hotelových komplexů, který již měl to nejlepší za sebou, alespoň v té části, kde jsme byli ubytovaní, spíš studentský kamrlík, ale měl balkón s výhledem na moře.

Hlavním magnetem našeho pobytu „all inclusiv“ byla restaurace se zdejšími řeckými jídly v rámci švédského stolu o několika chodech doplněná dortíky (obědy a večeře), to byla skutečná pohádka. Jak vtipně prohlásil jeden z českých návštěvníků, na jídlo se těší vůbec nejvíc.

Poněvadž byl komplex obrovský, potkávali se tady lidé různých národností a v drtivé většině úplně obyčejní lidé, se kterými jste mohli navázat přátelství. Nejvíce bylo Poláků, nás Čechů a Rusů, v menší míře následovaly další národnosti, jako byli Francouzi, Němci nebo Britové.

Na baru se točilo pivo nebo víno (to se nedalo pít) a pro drsnější povahy zdejší ouzo a rakija.

Museli jste si pro ně zajít, takže jste zase potkávali další už v bujarejší náladě.

Nejvřelejší jsou Poláci, vyplývá to možná z jejich přátelského vztahu k nám, když jsme se začali bavit a já prohlásil, že jsem Čech, ozvalo se „Á, naši bratia“ a hned jeden připojil, že Česko zná a jezdí do Těšína pro vodku. A pak že kulturní výměna neprobíhá.

A co bylo nejkrásnější, všichni ti lidé z různých evropských národností popíjeli, klábosili a vůbec žádná řevnivost nebo animozita neexistovaly.

Byla tu trochu zvláštnost, poněvadž v drtivé většině hotelů na řeckých ostrovech mají početně navrch spíše němečtí nebo ruští turisté.

Všichni si užívali dobrého jídla a pití. Dobré jídlo, sluníčko a lehký vánek od moře uklidňují.

Je zajímavým paradoxem, že pobyt u moře je synonymem válení se na lehátku.

Je fakt, že někteří návštěvníci opravdu dokázali na lehátku u bazénu strávit téměř celý den, bar s celodenním přísunem nápojů včetně alkoholických byl pro některé z nich nejspíš zásadní motivací. Ale byl to jejich výběr. Za celý turnus jsem zažil jen jednu návštěvnici, kterou postihla „výrazná únava“, ale i ona se vrávoravým krokem dokázala vypotácet do bazénu i z něj ven a dojít po svých do apartmánu.

My, kteří rádi plaveme, jsme si mohli užívat krásně prohřátého moře.

Je zajímavé, že i když Řeků na plážích byla polovina, dál od břehů rády plavou jiné národy. Také při plavání tedy potkáváte plavce z různých národností.

Potkal jsem dvě Němky, jedna z nich příjemná učitelka ze Stuttgartu, byla upovídaná a když jsme mluvili o bydlení, vysvětlovala, že v Bádensku-Württembersku žijí v rodinných domech a jsou relativně bohatší spolkovou zemí. Rusové jsou spíše uzavření, ale když jsme skákali na jedné z pláží do vln, tak jsem si s jedním z Rusů, který dělá v Moskvě v IT, prohodil pár slov, než nás spláchla obří vlna. Mimochodem, při vlnách najít pláž, kde vás nevyhazují při červených praporcích, je docela umění. I řecké pláže už jsou dnes hlídané při metrových vlnách, ale naštěstí se dá najít pláž, kde plavčík dovolí ve skupině si zaskákat i do větších vln.

Řekové také plavou, při návratu z menší plavby jsem narazil na trojici Řeků, plavali nedaleko břehu. Jeden z nich uměl dobře anglicky a ihned se rozpovídal, že je z vesničky odnaproti a ať přijdu na oslavu s 500 lidmi. Důkaz, že Řekové jsou srdeční lidé, hrdí, sebevědomí. Řekyně oplývají osobitým kouzlem.

Kréta je prostě krásné místo. A při výletech poznáváte neustále něco nového.

Pohled z pevnosti Rethymno

A ještě jeden malý tip pro výlet na Krétě. Ve středu ostrova se nachází krásný chrám Arkadi monastyre. Jedná se nejenom o historickou památku a sídlo mnichů, ale také o místo statečného odporu proti turecké nadvládě. Zdejší mnichové společně s obyvateli Kréty hrdinně bojovali až do mučednické smrti.

Arkadi monastyre, vlevo nahoře šrapnel ve stromě-pozůstatek tureckých dobyvatelů

A malá rada na závěr. Pokud jedete s cestovní kanceláří, vždy se dívejte na nezávislé recenze (zkušenosti) návštěvníků konkrétního hotelu. Pak vás nemůže nic nepříjemného překvapit a budete jen spokojeni.