Kaleidoskop pitoreskních pivních milníků, se vzpomínkou na Vojtěcha Lahodu
Instantní káva, instantní čokoláda, džusy z koncentrátu, sodovkové umělotiny, mléko z prášku, čaj – tak vypadá výběr nápojů k snídani v rámci režimu „all inclusive“ na Mallorce v létě 2019. Na čtyřhvězdičkový hotel nic moc.
Pivo k snídani
Volím pokaždé čaj – z nabízeného pitiva to nejvíce „přírodní“ či nejméně „prefabrikované“. Manželka střídá kávu a čaj. Dva synové a přítelkyně staršího z nich alternují mezi čajem a džusy. Až po týdnu zaznamenáme, že jeden z německých turistů výběr rozšířil. Svémocně totiž zprovoznil samoobslužnou pípu s pivem! (Ta jinak funguje pouze během obědů a večeří, při snídani je zahalená.) Obsluhující číšnice nejprve cosi namítají, poté rezignují s tím, že jakoby „nic neviděly“ (dohled ze strany manažerů je ráno, pravda, minimální až nulový) …
Má manželka revoluční snídaňový počin německého spolurekreanta komentuje ironicky, já se s ním naopak – byť pouze na úrovni slovní – solidarizuji. A řadím zhlédnuté německo-španělské „minidrama“ do pomyslného kaleidoskopu pitoreskních pivních milníků …
Dědictví prohibice
V létě 2018 mi na vnitrostátní letecké lince z New Yorku do Miami letuška nabízí něco k pití. (Je velmi mladá a toto je její druhý služební let vůbec.) Volím pivo. „Máme meruňkové, ananasové…“ sype ze sebe. To mě začíná zajímat! Upřednostním „ananasové“ jako kuriozitu vskutku nevídanou. Letuška hledá a hledá… Poté mě vyzývá, ať si vyberu sám. Vytáhnu si pivo „klasické“, tradiční (nicméně lahodné). Ovocná piva ostatně – naštěstí – nemají...
Dívka v slušivé uniformě patří zjevně mezi nikoli zanedbatelné procento Američanů, kteří se v dosavadním životě piva ani nedotkli. (Velmi obecně lze přetrvávání celých tzv. „suchých komunit“ označit za jeden z důsledků někdejší prohibice.) K těm mimochodem patří i úřadující (a znovukandidující) americký prezident. (B. Viennotová v monografii o Trumpově jazyce opomněla v kapitole věnované problému pravdivosti zmínit, že v daném bodě mluví Trump dozajista pravdu.) Životopisci dávají jeho abstinentismus do souvislosti s tragickým osudem jeho staršího bratra.
Účet, nebo další pivo?
Před pár lety v thajském Bangkoku končíme večeři. Vyjádřím přání zaplatit. Číšník odběhne a za chvíli přikvačí – níkoli s účtem (anglicky „bill“), nýbrž s dalším changem, tj. pivem (anglicky „beer“) značky Chang…
Zábavná to variace na oblíbené thajské téma „same, same, but different“ (doslova česky: „stejné, stejné, ale jiné“, stručněji: „podobné“)! V Thajsku (stejně jako třeba v Japonsku) zaměňují místní obyvatelé souhlásky –r- a –l- z indoevropských jazyků. Odtud záměna pojmů „bill“ („účet“) a „beer“ („pivo“), možná navíc stimulovaná obchodní taktikou: zákazník má konzumovat – a následně zaplatit – co možná nejvíce…
Malé pivo
Letos na jaře nás v malebném lucemburském městě Remich od říčního přístavu donesou nohy až k čínské rybí restauraci. K pití si objednávám pivo, manželka „malé pivo“. Číšnice jí přináší cosi barevného, sladkého, nealkoholického. Přes naše námitky trvá na tom, že běží o „une petite biere“ („malé pivo“). Chybu s omluvou napravuje až přivolaná vedoucí směny a dodá další pivo (přívlastku „malé“ se v zájmu usnadnění komunikace raději vzdáváme).
Jak daný konflikt pivních interpretací vysvětlit? Čínská číšnice s nedostatečnou znalostí franštiny předtím nejspíš výraz „petite“ („malé“) pochopila tak, že v nápoji má být podíl alkoholu „malý“, nejlépe žádný… Na druhé straně je třeba zdůraznit, že ne všude na světě rozumí hospodský personál tomu, co Čech označí za „malé pivo“. (Někde představuje základní pivní porci právě naše tzv. „malá“ porce.)
Teď! Anebo ne?!
Na podzim 2016 večeříme zhruba s desítkou lidí v portugalské restauraci v londýnské kumštýřské čtvrti Camden. Jako jinde v Londýně se pití (a zhusta i jídlo) objednává u barového pultu. Poučen z dřívějších konzumací, objednávám si dopředu a platím naráz hned dvě piva s tím, že mi je donesou postupně. První pintu mám v sobě, zrovna když číšnice přináší jídlo. Říká mi, ať jí dám vědět, až budu chtít pintu druhou. Reaguji jednoslovně: „Now.“ (česky: „Teď!“) Neděje se však zhola nic …
Vše se vysvětlí později. Anglické „now“ zni totiž, zejména v hospodském šumu, podobně jako portugalský zápor, takže číšnice je mohla pochopit jako: „(Teď ještě) ne!“ (Kdysi zkusil americký vedoucí v jedné firmě pro nejvyšší prioritu používat opakované „now“, tedy: „Now now!“ Záhy nápad vzdal. Zdaleka ne každý z českých zaměstnanců pojímal tenkrát pokyn ve stylu „zaseklé jehly u gramofonu“ tak, že je třeba opravdu „hejbnout kostrou“…)
Hlavně ne sex, náboženství ani politiku!
I při nedávném několikadenním pobytu v Londýně se držím sítě restaurací W. (a rodinní příslušníci mi dávají zapravdu). Mám dojem, že síť za poslední tři roky expandovala. (Místní ji tedy vyhledávají, ba přímo preferují.) Místo tehdejší jediné akce (úterního „stejkového klubu“: stejku s první pintou piva) pořádá slevovou akci čtyři dny v týdnu (končí stylově páteční akcí na „fish and chips“ / rybu s hranolky)…
S jistou úlevou rovněž konstatuji, že britská „pub“, hospoda, přece jen – dějinným kataklyzmatům navzdory – zůstává starou dobrou institucí, totiž osvěžovnou pro znavené poutníky (a zároveň třeba útočištěm pro osamělou čtenářku novin, jež si celé hodiny vystačí s bezedným hrnkem kávy za paušální cenu, aniž by ji kdokoli vyrušoval, nutil ke konzumaci atd.), kde plus minus nadále jako nejvyšší zásada platí: „No sex, no religion, no politics“ / „žádný sex, žádné náboženství, žádnou politiku“ (jako konverzační téma). Patřím totiž ke generaci, u níž se za normalizace větší hospodské dýchánky odvíjely namnoze ve stínu jevu, který pracovně označuji jako „svazácké debatérství“. (Kamarád a skorovrstevník, který měl nedávno s někdejší „mládežnickou debatérkou“ kamsi cestovat, si trpce povzdychl: „Od školy jsem ji neviděl, ale už jenom z telefonátu s ní mě bolí hlava.“ Nato podnikl technická opatření, jak dotyčnou během jízdy „zvukově odstínit“.) Snad proto spolužák z gymplu a kamarád Vojta Lahoda (30.7.1955-18.3.2019), s jehož předčasným úmrtím se stále nedokážu srovnat, (tuzemské) hospody neobliboval a pivu (podobně jako Trump a na rozdíl ode mne) neholdoval …
Odkaz: Viennot, B: La langue de Trump. Les Arenes 2019, 162 s.