Právě jsme se s rodinou vrátili z toulek po vlastech eunijních od Keltů s kiltem ze skotských severních Highlands, jejichž bohulibé whisky pálení a poklidná majestátnost byla zčistajasna narušena překvapivým rozhodnutím Johnsonovy vlády o tom, že se ve složité době blížícího se hard brexitu na pět týdnů suspenduje britský parlament, což, zdá se, definitivně posunulo Skotsko na jeho dlouhé cestě k samostatné státnosti. Musím uznat, že B. Johnson je zkušený školič, využil rozhozené karty a toho, že se opozice těžko sjednotí za zdivočelým komoušem J. Corbynem, no a situace momentálně vypadá tak, že jeho tah, který je na britské poměry překvapivý, neetický a velmi diskutabilní, nicméně legální, již nenávratně rozhodl o odchodu Británie z EU letos na Samhaina. Jedná se skutečně o stratéga jiné ligy, než je idol našich národovců Salvini v Itálii, který vyvolal vládní krizi a rozpad koalice, aby uspíšil nové volby a stal se premiérem, přičemž nečekaně vznikla koalice nová a velký hybatel se tak jaksi přepočítal, ocitl v opozici a je všem tak leda pro srandu. O současné náladě ve Skotsku vlastně vypovídají i titulní stránky skotských deníků, které jsem si průběžně pořizoval. No, vidíte to nakonec sami. Stop převratu. Dnešním dnem se stává nezávislost nevyhnutelná. Temný den pro demokracii a tak podobně:

O blížící se samostatnosti Skotska vypovídají i volební výsledky z voleb, které v týdnu Borisovy velké slávy proběhly na dvou místech ve Skotsku a ve kterých mohutně zvítězili separatisté a liberální demokraté (skotští konzervativci se zvolna přesouvají do bezvýznamnosti a Farageho brexit strana je ve Skotsku takřka neviditelná), stejně jako třeba mezi mnoha jinými svědectvími například v kiltu a skotském hábitu oděný průvodce v autobusu jednoho z výletů, který jsme absolvovali, jenž byl ještě ráno pořádně naštvaný z Johnsonova tahu, no a tak hned po výjezdu bavil výletníky svou komickou vsuvkou o hlouposti D. Camerona, T. May, no a hlavně současného premiéra těch jejich vlád kdesi tam v tom Londýně, kterou zakončil optimisticky tím, že Skotové mají rádi EU, nevolili brexit, budou brzy nezávislí a do EU opět dorazí pár milionů keltských chlápků s kiltem, yeeeh. Co se týče mne, vnímám brexit a odchod Angličanů z EU jako obrovskou naději pro EU a zároveň přeji keltským bratrancům, aby co nejdříve dosáhli samostatnosti a získali hvězdičku v EU jako kdysi Slováci, k čemuž jim přeji hodně štěstí, good luck, nebo-li vlastně skotskou gaelštinou beannachd leat.

Výsledky různých voleb ve Skotsku během tohoto týdne:

Do hor jsme se vydávali z Inverness, což je menší pobřežní město mezi jezerem Loch Ness a mořem a zároveň jakési hlavní město Highlands. Highlands... jak popsat dojem, jenž je slovy těžko sdělitelný a z fotografie to nevynikne v celé své síle. Představte si krajinu s obrovskými, zelení porostlými skalnatými kopci bez stromů, která je v údolích protkaná řekami a jezery (lochy) s napohled černou vodou a která je díky absenci lesů a nepřítomnosti stromů průhledná skrz naskrz až k dalekému obzoru, zmítaná větry a dešti, často zčásti, nebo úplně utopená v cárech a povlacích mlhy, ale i životodárným sluncem skrz naskrz protkaná. Když začne pršet, ze všech zelení porostlých skalnatých kopců se v nesčetném množství úzkých koryt skrze malé, či větší kaskády, najednou prudce valí voda dolů do údolí, což se skončením deště zčistajasna zastaví a vše opět majestátně znehybní. To jsou Highlands.

Skotové mají neuvěřitelně kvalitní hovězí na steaky, čehož jsme samozřejmě mnohokrát využili, krvavá, či medium svíčková i roštěnec se vám prostě rozplývají na jazyku. Asi brzy napíši ódu na skotský stejk a vůbec se nedivím, že si na své hovězí vyřídili ochrannou EU známku. No a samozřejmě nemohu opomenout slavné skotské národní jídlo haggis, což jsou ovčí vnitřnosti s kořením a zeleninou vařené v ovčím žaludku. Chuťově to vzdáleně připomíná jelito z klasické zabíjačky, ale ovčí má samozřejmě jinou chuť. Haggis je hodně opepřené a lehce pálivé, no a shledal jsem, že je i docela dobré, a snědl jsem ho skoro půl kila, ufff, žena také, ufff, zbytek večera jsme pak jen seděli a těžce oddechovali, ufff. Ryby a mořské plody jsou také k dostání celkem všude a všudepřítomné fish and chips je k mání za rozumnou cenu v různých stáncích i mnoha restauracích. V pekařstvích se dají koupit takové malé koláče plněné směsí koření, zeleniny a mletého masa, tzv. meat pie, ochutnal jsem scotch pie a byl vynikající. Když si k tomu přidáte nějakou zeleninu, které je všude dostatek, máte hned bez práce docela slušný a levný oběd.

haggis

V letadle, ve kterém jsme se vznášeli z Amsterodamu zpět do Alsaska, jsme od Air France dostali bretaňské sušenky, to na mě mrkli bratranci Keltové z Bretaně a jen potvrdili, že ta naše keltská EU se prostě nezapře. Co k tomu všemu dodat? Skotsko a Highlands je pro mne asi nejbližší lednička, kde se dá schovat v dobách globálně oteplovací letní Sahary. Během pobytu jsme se tři dny ocitli ve skotských tropech, tedy na jejich poměry v nesnesitelné peci 20-25°C, no a pak se ochladilo, teplota klesla pod dvacet stupňů a občas pršelo. Highlands jsou navíc známé tím, že se tam všechna čtyři roční období střídají každých deset minut. Doufám tedy, že se Skotsko po brexitu konečně osamostatní, a ty týpky v kiltech v EU samozřejmě vítám. No a Angličané? Ti se bez EU také nezhroutí. Vzhledem k tomu, že jsem ve Skotsku v obchodních domech viděl fůru čerstvé zeleniny a jiných potravin jak lokálních, tak z celého světa, předpokládám, že tomu tak je i v Anglii. Ta potravinová nesoběstačnost, o které občas čtu, je tak asi jen nějaká poplašná zpráva bez reálného podkladu. Nezbývá tedy než zatnout dech a takřka se nehýbat, abychom brexit klauny v jejich rozhodnutí náhodou nějak nevyplašili a oni zase nehodili nějakou obvyklou zpátečku a tak. Již se to nezadržitelně blíží...

Foto: autor