Neviditelný pes

CESTOVÁNÍ: Horem pádem Ománem

29.3.2012

Umíte si představit hospodu, kam chodí Evropané, muslimové, Indové, občas Američan a Jihoafričanka? Já tam byl, všichni tam chodí na pivo (v plechovce), ale i na víno nebo whisky a nikomu, ani Prorokovi, ani úřadům to nevadí. Dva kulečníky, kouří se venku, možná se tam dělá politika, ale trochu jinak než u nás, žádnou agresivitu ani nevraživost jsem zde necítil. Že taková hospoda neexistuje? Tak to jste asi nebyli v Sunset restauraci, ve čtvrti Al Ghubra, uprostřed Muskatu, chcete-li Maskatu – hlavního města Ománu, který leží na jihovýchodě Arabského poloostrova vedle Ománského zálivu a nyní tolik sledovaného Hormuzského průlivu.

Oficiální název je Sultanát Omán a vládne zde sultán Kábus bin Saíd z dynastie Saidů. Za dva měsíce pobytu je těžké dělat nějaké zásadní soudy, ale myslím, že vládne dobře, proto se o něm na rozdíl od Kaddáfího, Asada nebo Ahmadínežáda vůbec nemluví. Den jeho narozenin, 18. listopad (1940), je státním svátkem a dal název jedné hlavní třídě v Muskatu. Lidé si ho váží, ale ne nijak fanaticky.

Vyrůstal v Indickém městě Puna, kde navštěvoval základní a střední školu. Pokračoval studiem na Královské vojenské akademii v Sandshurstu u Londýna, odsloužil si rok v britské armádě. K moci se dostal tím, že v r. 1970 svrhl svého otce, už bylo načase, celý život se připravoval na vládnutí. Zemi sjednotil způsobem, jaký by se "humanistům" jistě nelíbil.

Pevnost v Nizwa

školni výlet

V té době byly v Ománu tři státní základní školy, pouze pro chlapce, dnes je jich více než tisíc, také pro dívky, celkem 543 tisíc nejen "Ománčat", ale i dětí přistěhovalců a rezidentů. Když jsme ráno jezdili do práce, mohli jsme vidět copaté indické a filipínské dívky a kluky, jak čekají na školní autobus. Dalších asi 100 tisíc žáků navštěvuje privátní školy (350). Sultanát se může pyšnit množstvím středních škol včetně technických, na Univerzitu sultána Quaboose se každý rok hlásí asi 2700 zájemců, další navštěvují soukromé univerzity přidružené k těm americkým, britským, …, dalších 31 tisíc mladých Ománců jezdí (spíše létá) studovat do 40 států.

Pokud jde o zdravotnictví, byla zde v r. 1970 jedna nemocnice s 12 lůžky, dnes je v zemi 60 nemocnic, 242 zdravotních center s téměř 6 tisíci lůžky, vyrostlo množství soukromých zdravotnických zařízení. Ministerstvo eviduje téměř 4 tisíce doktorů, deset tisíc sester, 240 lékáren.

Opět rok 1970, minulé století, v zemi bylo 10 km zpevněných cest, dnes jich mají 126 tisíc včetně tisícikilometrové dálnice z Maskatu do Salahu. Spojují všechna důležitá centra země, takto bychom mohli pokračovat v mnoha dalších oborech: lodní doprava, přístavy, energetika, světové hotelové komplexy, telekomunikace, nebojím se zmínit vodárenství atd. Všechno toto bohatství pochází pochopitelně z petrochemického průmyslu, ale ne všechny země s nerostným bohatstvím prodělaly takový vývoj a o jejich svobodách, směřování či životní úrovni můžeme diskutovat, mnohdy i pochybovat.

Z dob dávných zmíním pouze období 1624–1744, kdy zde měli vojenské základny Portugalci. Byl zde jakýsi námořní odrazový můstek k dalším cestám do Arabského moře a Indického oceánu. Portugalci tehdy kontrolovali pobřeží Ománu, ale i Emirátů, protějšího Íránu a afrického Somálska. Nejenom ve Starém Maskatu je dodnes spousta velmi zachovalých opevnění, věží a vojenských pevností. Před tehdejšími mořeplavci a staviteli smekám. Jejich stavby vydržely celá staletí, 30metrové plachetnice v 16. století, několik měsíců na moři, bez sprchy, bez satelitní navigace, ještě dnes s číslicovými technologiemi je mořeplavba nebezpečná.

Ve zmiňované hospodě jsem se poznal s Davidem, pravým anglickým gentlemanem, který zde žije již několik desítek let, nemůže se vrátit domů, má nějaký škraloup. Vyprávěl mi svůj příběh, ale moc jsem mu nerozuměl, možná ani nebyl úplně pravdivý, každý žijeme nějaký příběh. Nepochopil jsem ani, čím se vlastně živí, to není důležité. Kromě popíjení jsme spolu navštívili historické město Nizwa. Od šestého do sedmého století hlavní město Ománu, dodnes je to důležité centrum, pochopitelně je zde mnoho mešit, nejstarší z devátého století. Městu dominuje vojenská pevnost z dob portugalské říše, tu však nechal postavit tehdejší ománský imám sultán Bin Saif Al Yaribi. Bylo zde centrum obchodu, vzdělání, výuky koránu a tehdejších tradičních řemesel, hrnčířství, kamenictví, šperkařství.

výpadovka z Maskatu

pramen

Při návštěvě pevnosti nám bylo řečeno, že obránci házeli útočníky do připravených šachet a potom je zalévali hořícím olejem, následně jsem si v zápalu vyfotil jednu muslimskou ženu, jenže ona to hned žalovala manželovi. Díval se na mě škaredě, já se bál, že mě taky hodí do té šachty…..

Jednou mě David vzal k nějakému mostu a říkal, tady to bylo před šesti lety celé pod vodou, po střechu toho McDonalda, most byl kompletně zničen, samozřejmě mnoho dalších, muselo to spláchnout celé parkoviště. Tehdy se tudy prohnalo tornádo, i zde umí příroda udeřit, ani se o tom nedozvíme. Vlastně si vůbec nevzpomínám, že bych někdy nějaké zprávy z této země zaznamenal, informace jdou převážně z krizových oblastí, velmocenských center. Samotný Omán je 21. nejbezpečnější zemí, co se kriminality týče, není zde žádná revoluce, ani bomby, ani fanatičtí zabijáci, a tak vlastně není o čem psát, tedy naštěstí pro zdejší obyvatele.

Ve Starém Maskatu, který je dnes částí milionového hlavního města, má palác sultán, v přístavu kotví jeho jachta, jinak zde pulzuje život, obchody, restaurace, tržnice, přístav, město se samozřejmě rozrostlo hlavně podél pobřeží. Je to takový starý Orient, moc "nevyčnívá", tedy nejsou zde vidět žádné "nerez" mrakodrapy a nebetyčné výkřiky moderní architektury jako v Dubaji.

Hlavní komunikace a dálnice jsou velmi kvalitní, nevlní se ani při 50 stupních a jsou provázeny velmi pěknými lampami. Takto je osvětlena celá dálnice z Maskatu do Abu Dhabi, což je asi 10 hodin autem. Trasu jsem neprojížděl, vím to z doslechu, ale tam, kde jsem byl, bylo osvětlení i silnice na úrovni. Podél dálnic jsou záhonky s čerstvými květinami. Vzhledem k tomu, že každý trávníček musí být zavlažován, je to skutečně obdivuhodné. Balená voda a benzín stojí skoro stejně, tedy 0,12 OMR (ománský rial = asi 50 Kč), jinak je zde poměrně draho.

Ve zmiňované putyce jsme se poznali i s Mohamedem, má stavební firmu o deseti Indech a ta ho živí. Jak jsem pochopil, on sám ji pouze zaštiťuje a jednou týdně jde podepsat doklady. Jsou zde taková pravidla, že v každé firmě musí figurovat nějaký takový rodilý Ománec, byť třeba jen formálně. Chodil na pivo, ale potom mu začalo růst břicho, tak přešel na vodku s colou.

starý Maskat

Jednou nám jel ukázat, jak říkal "spa" – lázně, ale na místě jsme viděli pouze pramen o velikosti našeho potoka, který vyvěral ze skály, možná by to nestálo za řeč, ale pod tímto pramenem byla docela živá zahrada s palmami, záhonky, políčky, kde se pěstovalo vše možné, v té poušti to byl doslova zelený ráj, turistická atrakce, jinak se zde zemědělství z pochopitelných důvodů moc nedaří (2 % HDP), stále však zaměstnává asi polovinu obyvatel, rozmach zažívá hlavně rybolov. Naproti tomu průmysl - kromě ropy a plynu těžba mědi, cement, ocel, nějaká chemie spolu se stavebnictvím - se na HDP podílí 36 procenty.

Samotní Ománci jsou přátelští, ale ne vlezlí, nepotřebují vám nic prodat, je zde mnoho velkých mešit a ještě větší se staví. Jestli existuje tolerantní islám, nejblíže k němu mají právě tady, je to dáno mentalitou Ománců. Jeden z našich řidičů jel ráno na dálnici, už přesně nevím, nějakých 150, když ho chytla policie, šel na tři dny do basy, ani nemohl zavolat, že nepřijde do práce, tím chci říct, že dokáží být nekompromisně přísní, také v přistěhovalecké politice.

Za posledních sto let jsme byli Rakousko-Uherskem, republikou, protektorátem, socialistickou zemí, federací, což takhle zkusit založit Sultanát Čechy a Morava, ústavu si stejně vykládá každý jinak, ze začátku by nám mohl vládnout někdo třeba z dynastie Klausů. Určitě by to prospělo vzájemným vztahům na všech úrovních včetně turistického ruchu, jsou to dva rozdílné světy, které se mohou navzájem doplňovat a obohacovat, byla by to možná náhrada za ztracený Egypt, bohužel je to trochu z ruky.



zpět na článek