CESTOVÁNÍ: Egypt pošestnácté...
... a zpět novým boeingem
Kolega Petr Binder psal na svém blogu o dovolené v Bulharsku plné nesnází. Zmínil i Egypt: „To jídlo mi dává. Jde to horem i spodem. Co já tady budu jíst? Připadám si jako v Egyptě. Že by faraónova pomsta dosáhla až sem?“
Určitě ne. Po pravdě: faraonova pomsta nedosáhne ani v Egyptě na všechna místa a na každého. Letos jsem byl v té zemi pošestnácté a opravdu závažné střevní potíže jsem měl jenom jednou. Před devíti lety na Sinaji. Lehčí případy nepočítám, antinal vždy zabral. (Žena při stejném počtu návštěv neví, co to faraon je.)
Na rozdíl od bulharského pobytu pana Bindera náš egyptský „neměl chybu“. Probíhal ve znamení fotbalu, těstovin (obé vysvětlím níže) a teplot, které prakticky neklesly pod třicítku. I mně sice padaly kalhoty, když jsem si při kontrole musel sundat pásek, ale to považuji za bezvýznamnou prkotinu. Kalhoty nám ovšem padají proto, že jsme zhubli, což je informace navýsost pozitivní.
(Občas mě napadne: Bin Ládin už řadu let úpí v pekle, ale svojí ďábelskou akcí „9/11“ si postavil megapomník. V Egyptě nejenže si při odletu musíte sundat pásek, ale dvakrát se zout. Rámem totiž procházíte dvakrát, při vstupu na letiště a pak ještě jednou po pasové kontrole. Jak to vypadá v praxi? Takto:
- Kontrola I: sestává z průchodu detekčním rámem + RTG kontroly zavazadel. Na pás dáme nejen kufry a kabinová zavazadla, ale také opasky, boty, hodinky a jiné osobní předměty;
- Odbavení u přepážky Check-in: zde odevzdáme kufry a obdržíme letenky + odletové formuláře;
- Vyplnění odletových formulářů;
- Pasová kontrola: zde odletové formuláře odevzdáme;
- Extra kontrola pasů, zda v nich máme vízum - logiku v tom nehledejme;
- Kontrola II: totožná s kontrolou I. Opět boty dolů; zde vás připraví o poslední lahve s vodou, pokud jste je „propašovali“ až sem. Běžný jev: přijdete o dvě malé PET lahve /0,5 l/, ale velké /1,5 l/ si nevšimnou. A ještě jedna perlička: muži se řadí do jedné fronty, ženy do druhé. A co homo-manželé, z nichž jeden plní roli „maminky“, ten má jít kam? ptali se důvtipní Češi.)
Cílem naší cesty byl hotelový komplex v jižní, ba nejjižnější části destinace Marsa Alam. (Ta se táhne podél pobřeží v délce hodně přes 100 kilometrů.) Doprava z letiště trvala hodinu a tři čtvrtě. Když k tomu připočítáte dobu letu 4 hodiny 13 minut a čas odbavení, přejete si po nočním letu jedno jediné: abyste pokoj dostali co možná nejdříve.
Přání se splnilo. Stačilo dát recepčnímu deset dolarů – a vše šlo jako na drátkách. Žádné vyplňování přihlašovacího formuláře; bez čekání jsme obdrželi náramky pro all inclusive stravování, klíč od pokoje a tři Towel Cards (karty pro zapůjčení velkých osušek). Vyjádřeno číselně: v 08:38 zastavil bus před recepcí a v 09:00 jsme začali vybalovat. Na pokoji s výhledem na moře. Skvělý začátek.
Hotel je italský, což mimo jiné znamená, že má svůj vlastní „letní čas“. V celém Egyptě je čas totožný s naším SELČ, v hotelu je ovšem o hodinu víc. Proč? To nevěděl ani delegát. Já pro to mám své vysvětlení. Jde o snahu vytvořit iluzi, že slunce zapadá o hodinu později. To znamená asi tolik: v 19:00 hodin káhirského času už je tma jako v pytli, což je podle hotelového času „až“ ve 20 hodin. Hurá.
Tento dvojí čas má ovšem svoji „přidanou hodnotu“. Je zapotřebí dávat si pozor, podle jakého času se řídí jednotlivé aktivity. (Například oběd dle hotelového, ale schůzky s delegáty podle káhirského. A tak podobně.)
Co stojí za zmínku: Komplex je plný zeleně, palem je tam jako na Maledivách, stejně tak obřích kaktusů. Kuchyně: standardní bufetový servis, ale s bonusem: „Pasta Corner“, v němž přímo před vámi připravuje fantastické těstoviny (nejen špagety) Ital Giuseppe. Nic jiného jsem tam nejedl: s výjimkou dnů, kdy byl v nabídce krocan (turkey), telecí (veal) nebo jehněčí (lamb). Ryby měl na talíři každý den náš jedenáctiletý vnuk Tom, můj věrný šnorchlařský parťák. Fotbalové MS jsme sledovali víc než doma, kde bych tomu tolik času dát nemohl. Zápasy běžely více méně non stop na dvou kanálech – na Berlusconiho „Mediasetu 1“ a na arabské mutaci televize „beIN SPORTS“. Doplňující informace nabízel teletext italského kanálu Rai Due (Televideo).
A co koráli? Odpověď zní: „Ano, ale ...“ Co to znamená? Souvislá korálová bariéra je poměrně daleko od břehu, zaokrouhleně 600 metrů (tam jsem plaval raději sám). Mezi ní a pláží se nachází velká laguna, v níž jsou koráli ve tvaru větších či menších „kamenných ostrůvků“, rovněž plných podvodní fauny. To „ale“ uvádím spíše proto, že na jiných místech destinace Marsa Alam se táhne korálová bariéra přímo od pláže stovky metrů podél břehu a není nutné k ní zdlouhavě plavat. Vcelku tedy spokojenost - s jednou osobní premiérou: poprvé v životě jsem viděl velkého zploštělce dlouhohlavého (tzv. krokodýlí rybu) se dvěma mláďaty k tomu. Snímky bohužel nemám, protože ve stejný den mě postihla nehorázná smůla: porucha podvodního fotoaparátu. I to se v životě občas stává. Naštěstí k tomu došlo až v závěrečné části pobytu.
A ještě jeden technický zážitek stojí za zaznamenání. Psal o tom také server iDnes: na konci ledna 2018 přistál v ČR první Boeing 737 nové generace, který posílil flotilu Travel Servisu. (Další budou následovat). Jde o verzi MAX 8, která je sympatická především tím, že má pohodlnější sedadla (více místa na nohy) a poněkud prostornější toalety. Tato první MAX osmička ve službách Travel Servisu má označení OK – SWE. Jaké bylo mé překvapení, když jsem při nastupování v Marse Alam zjistil, že právě tímto strojem poletíme. (Pro kolegu „Hrocha“ Bindera: kdyby tímto typem cestoval do Varny a zpět on, patrně by nepřišel o obě kolena ...) Nevýhoda tohoto letadla: není vybaveno monitory pro sledování letu.
A ještě dva číselné údaje. Kufry mohly mít váhu 23 kg, nikoli obvyklých patnáct. Občerstvení na palubě na linkách do Egypta už není v ceně letenky, ale je možné ho zakoupit. Zde cena jedné svačiny:
- bagel s krutí šunkou ... 100,00 Kč
- sýrová bageta ... 86,67 Kč
- cola 0,25 l ... 43,33 Kč
- celkem 230,00 Kč
Dobrou chuť ve výšce 36 tisíc stop.
