Ostrůvek vyprahlého písku přitulený k boku Tunisu na jižním konci Gabeského zálivu. Už staří Římané, tehdejší vládci tohoto ostrova, jej připojili k pevnině šestikilometrovým náspem zbudovaným v poměrně mělkém moři. Tato Římská cesta slouží prakticky dodnes. Díky ní se přivádí na ostrov voda pro potřeby hotelů a jezdí po ní nespočet aut.

Když se vrátíme 3000 let nazpět, připomeňme si, že k tomuto ostrovu připlul se svou posádkou Odysseus. Potřeboval doplnit zásoby, proto vyslal skupinku mužů na průzkum. Nikdo z nich se však nevracel. Pojal podezření, že se jim přihodilo něco zlého, i vydal se za nimi sám. Ale kupodivu je shledal v pořádku. Místní pohostinní obyvatelé jim mezitím nabídli jídlo, které nazývali „lotos“. To všechny muže tak očarovalo, že chtěli na ostrově zůstat a odmítli plout dál. Nakonec je musel Odysseus dostat na loď násilím. Dnes už asi nezjistíme, co bylo tím lahodným pokrmem, ale určitě to nebyl žádný kouzelný nektar, nýbrž jen datlové víno.

Když můj vnuk vybral pro dovolenou Džerbu, tu placku přilepenou k pevnině, neměla jsem dost síly mu to rozmlouvat a hatit mu jeho veliké nadšení pro nevšední zážitek. V duchu jsem zvažovala: žádné historické památky, kromě jedné významné synagogy El Ghriba postavené před Kristem, jinak kde nic tu nic, jen kus vyprahlé země pod unavenými palmami. Ne nadarmo se traduje, že „Vzduch na Džerbě je tak jemný, že se v něm nedá ani zemřít“.

Státním náboženstvím je islám. Věřící je povinen se modlit 5x denně. Modlitbu může vykonat kdekoliv, avšak obrácen tváří k Mekce a má mít pod sebou půdu, na niž nevstoupila noha nevěřícího. Z toho důvodu si pod sebe rozloží modlící kobereček. Jeho náboženství mu přikazuje držet půst – ramadán. Třicet dní od úsvitu do západu slunce nejíst, nepít, nekouřit a zdržet se hlavního potěšení. Tento půst není pro věřící nejlehčí. Mladí lidé si s ním už tolik hlavu nelámou, jak jsem byla svědkem.

Na Džerbě je též početná židovská komunita. Židé se zde usadili 586 před Kristem, vzápětí po tom, co došlo ke zničení Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Kameny ze zničeného chrámu byly použity při stavbě synagogy La Ghrita. Jsou v ní uioženy nejstarší svitky tóry na světě. Každoročně se sem sjíždějí židé z celé Afriky. Čtou, zpívají a vykládají tóru. Jiní naopak tvrdě pracují.

Houmt Souk je největším městem na ostrově, ne však hlavním městem. Tím je Tunis. V r. 1881 Tunisko vojensky obsadili Francouzi a vyhlásili zde protektorát. Ale de facto to byla kolonie. Tunisané mohli studovat, přejímat evropské jazyky, budovat průmysl, ale nemohli se podílet na správě své země. Časem nacionalistický neklid v zemi přinutil Francii, aby přiznala Tunisku samostatnost. Stalo se tak r. 1956.

Tento ostrov je skoupý na vodu. Nejvyšší vrchol je 52 m. Většinu ostrova tvoří suchá pole s nuznými olivovníky a datlovými palmami. Jejich plody jsou vhodné tak pro dobytek. Zdejší pole se zavlažují ze stovek studní. Jako domácí zvíře zde převažuje velbloud jednohrbý zvaný dromedár, protože vydrží až 15 dnů bez vody. Je také nezbytný jako součást svatebního rituálu. Vozí nevěstu. Ta má obvykle chodidla obarvená hennou, zřejmě se domnívá, že to zvyšuje u muže žádostivost. Henna je rostlina, která se suší, rozemne na prášek, který po smíchání s vodou nebo studeným čajem vytvoří barvící pastu.

Hennu můžete zakoupit na tržnici. Je tam vystavena spousta lákadel, ovoce, koření, hliněných džbánů a jiných nádob. Jeden hrnčíř spotřebuje za rok až čtyři tuny hlíny. Výrobky se noří do moře, kde sůl jejich povrch vybělí. Také je nabízeno množství koberců místní výroby. Trh na ostrově, to je pastva nejen pro oči, ale také neštěstí pro peněženky. Sem přijíždí značné množství taxíků. Přivážejí zájemce a odvážejí postavy ověšené kupou balíků. Dopravní předpisy jsou obdobné jako v Evropě, ale ve skutečnosti zde platí pravidlo: „Ani Alláh nemá oči vzadu.“ Takže viníkem dopravní nehody je vždy ten, kdo má nabouraný předek.

Když jsme na Džerbě, tak kam jinam než se jet podívat na krokouše. Leží jich tam čtyři stovky, nalepení na sebe jak sardinky a na první pohled se zdá, že jsou umělí. Ani se nehnou. Ale jak se blíží hodina krmení, vylézají jeden za druhým z vody. Polykají sousta masa tak rychle a obratně, že kdybyste mezi ně spadli, je s vámi v tu ránu amen. Je to učiněný koncert, jak jsou živí. Otvírají tlamy plné zubů a často chytí sousto v letu. Když jsme odcházeli, vnuk dostal jeden ze svých specifických nevyvratitelných nápadů, že si koupí krokodýlí zub. Přes moje námitky si ho samozřejmě zakoupil. Celou cestu jsem brblala: co s ním budeš dělat? Dáš ho v kredenci do hrnku, pak na něj zapomeneš a někomu s ním uvaříš kafe. V nejlepším případě ho dotyčný spolkne, anebo v tom horším si na něm vylomí zub nebo se jím udáví.