Jak se tak courám Arizonou a koukám na lány vyřazených letadel, říkám si, jaký asi má pocit pilot, který tam s letadlem přistane, odevzdá tech log a papíry od letadla a ví, že nejspíš se ta mašina do vzduchu už nikdy nedostane.

Kdysi, na konci osmdesátých let, na Pařížském aerosalónu byla tiskovka s André Turcatem, který zalétával Concorde a který také prototyp 01 F-WTSS přelétl 19.10.1973 na Le Bourget do muzea, jaký měl pocit, když naposledy stáhnul plyny, zaparkoval letadlo, stop kohouty vypnul palivo a nechal letadlo umřít. Mašina jemu a jeho britskému kolegovi Brianu Trubshowovi přinesla největší slávu. Britský prototyp létal déle, do muzea v Yeoviltonu přilétl až 26.7.1976. Na to odpověděl: „Je to divný pocit, s prototypem, ať ve vzduchu či na zemi, v dílnách nebo v konstrukční kanceláři, jsem strávil velký kus života. A musím říct, že krásný kus života. Dál jsem létal s předseriovými i seriovými stroji, ale prototyp je jen jeden.“

Na YouTube je krásný film o tom, jak kapitánka Qantasu přelétává do Arizony Boeing 767 ER, který dosloužil. Cestou vypráví reportérovi televize, co všechno s letadlem zažila a koho s tímto typem vezla. „Proč odkládáte letadlo, kterému nic není a je v pořádku, do pouště?“ „Je už staré třicet let a již není pro nás ekonomcké a také z marketingových důvodů musíme obnovovat park. Třeba ho někdo koupí a bude sloužit dál!“ Když zaroluje na stojánku a naposledy vypne motory, neubrání se dojetí. Pak s televizním štábem prochází kolem zaparkovaných Boeingů 747 a 767 Qantasu, které již v Mojave stojí. „Jé, když jsem létala ještě jako druhý pilot na 747, s touto mašinou jsem vezla královnu!“ Mechanik, který se stará o letadla této společnosti, vzal reportéra do Jumba, aby mu dokázal, že letadla jsou stále v perfektním stavu. Připojili vnější zdroj, prolezli kolem přední nohy do EEC (elektronického úseku) a pak po žebříku do kabiny cestujících. Plně zařízená kabina s první třídou byla setmělá, protože na oknech byla nanesená vrstva černé a bílé latexové barvy kvůli ochraně proti slunečnímu záření. V pilotní kabině byly vytažené jističe a na nich byly labely „nezapínat!“. Mechanik připnul pozemní zdroj a letadlo se rozzářilo. Letadlo by mohlo po odtranění izolační vrstvy odletět!

V Kingmanu jsem zažil, jak z pole odložených letadel přitáhli MD 82 společnosti SAS. Letadlo zářilo na spalujícím slunci. Mechanici ho začali připravovat k prodeji. Sundali záslepky, nahodili APU, aby šla klimatizace (i když ten den bylo jen 35 stupňů), aby se v letadle dalo pracovat. Druhý den tam letadlo již nebylo. Zajímavé, že pro létání pro díly nebo pro zábavu používají AN 2!

V Kingmanu jsem byl i při reinkarnaci DC 8-72 DHL. Stojí jich tam lány a všechny bez motorů. Přitáhli ji z pouště a vešeli na ni motory. Na podzim tam již nebyla.

Když člověk vidí to množství letadel, která stojí tiše pod pálícím sluncem a čekají jen na ránu z milosti, je mu smutno. Když jsem jeli s Honzou Hamerníkem po ploše AMARG, kde na hektarech plochy jsou odložena nepotřebná vojenská letadla, táhl před námi tahač kompletní bombardér Rockwell B-1B. Přetahoval ho z odložné plochy pod sekyru. Nádherné letadlo! A naprosto kompletní! Tam, kam ho vezli, čekal jeřáb s titanovou nabroušenou deskou, která porcuje celá letadla jako gilotina. Pak následuje obří lis, který dělá z trosek letadla úhledné krychličky… No spíš krychle o hraně 2 metry.

V Arizoně zabírají hektary plochy letadla, která už nikdo nechce. Řady Embraerů ERJ135ER společnosti Express Jet, které tam stojí od dob, kdy zkrachovala společnost Continental v jejichž barvách létaly. Jejich řada se táhne až na obzor. A letadla neexistující společnosti American Express, Airbusy A 300 DHL a další. Všechna ta letadla někdo musel vyrobit, nýt po nýtu a šroubek po šroubku dát dohromady a nakonec skončí tady, v poušti.

Některá mají i dobrý příběh. V sedmdesátých a v osmdesátých létech zakázala FAA lety s C-119, protože pokročilá koroze nosníků způsobila několik nehod. Letadla létala v té době jako protipožární. Poslední, kde je možné tento typ vidět létat, je film „Let Fénixe“. Kromě P2V Neptune, které se také hodí pro hasení požárů, stálo na úložištích ještě několik nesešrotovaných letadel Consolidated PB4Y-2 Privateer z konce války. Tento typ, vycházející z bombardéru Liberator, byl sice starý, ale na rozdíl od C-130A neměla tato letadla skoro nic nalétáno. Tak se Privateery dostaly zpět do služby jako protipožární. Ovšem vše má svůj konec, a tak i tato letadla musela po létech úspěšné služby odejít. Ředitel půjčovny aut U-Haul si jedno odkoupil a přelétl ho do Casa Grande, kde ho postupně proměnili opět na letadlo Coastal Command a dnes s ním létá pro radost po leteckých show. Díky Bubákovi jsme sledovali jeho přestavbu a jeho třetí život!

V Kingmanu stojí léta C-54 ve starých barvách továrny Douglas. Chřadne mezi Boeingy 727 a A 300 společnosti DHL.

Pod arizonským sluncem stojí hektary důkazů lidského umu. Jumba, sedm dva sedmičky, sedmšestsedmičky a další krásné stroje čekají až se stanou potravou pro vysoké pece. Je to smutný příběh.