(Boeing KC-97 Stratofreighter)

Posledním vrtulovým dopravním letadlem společnosti Boeing byl typ 377/367. Poválečný trh zaplavil Douglas svou DC-4/C-54 z válečných přebytků. Úprava na dopravní stroj nebyla složitá a drahá. Jenže trup DC-4 mohl přepravit maximálně 50 cestujících, dolet byl 2000 mil. To bylo pro předpokládaný poválečný boom málo. A tak se zrodilo nové letadlo. Boeing použil starý osvědčený postup. Model 307 Stratoliner z válečného období používal křídla i s motory a s podvozky z bombardéru B-17, později i ocasní plochy. U Stratocruiseru použili konstruktéři křídla, motory, podvozky a ocasní plochy z B-29. K tomu postavili objemný trup, který tvořily dvě kružnice spojené podlahovým roštem. Spodní polovina trupu byl modifikovaný trup B-29.

První let XC-97 (Boeing Model 367-1-1) se uskutečnil 9. listopadu 1944. Byla to vojenská verze s nákladovou rampou na zádi. Při zkušebních letech XC-97 a YC-97 (18.11.1946) bylo zjištěno, že letadlo potřebuje silnější motory a vyšší kýlovou plochu. Původní dvouhvězdicové osmnáctiválce Wright R-3350-57 o výkonu 2325 HP z B-29 byly nahrazeny čtyřhvězdicovými dvaceti osmi válci Pratt and Whitney R-4360-59B Wasp Major o výkonu 3500 koní, které byly včetně kapotáže převzaty z B-50. Z téhož letadla byla i vyšší kýlová plocha.

Vojenská verze se stala základem pro první velkokapacitní dopravní letadlo. Dolet 3500 mil a kapacita 100 cestujících v luxusní kabině předurčovaly stroj pro transoceánské lety. Civilní dopravní Model 377 odstartoval poprvé 8. července 1947 s registrací NX90700. Po zkouškách bylo letadlo dodáno společnosti PanAm v roce 1950 jako N1022V.

Civilní verze měla kabinu také v podpalubí, která byla buď vybavená jako bar, nebo jako luxusní kabina s toaletami a dámským budoirem. V listopadu 1945 oznámil ředitel společnosti PanAm objednávku 20 kusů letadel v luxusním vybavení pro 80 cestujících.

Boeing Stratocruiser měl přetlakovanou kabinu cestujících umožňující lety v hladině 30 000 ft (10 000 m). Ale trupové netěsnosti vyžadovaly chod kompresorů na plný výkon. Většina letů se proto uskutečnila většinou ve výšce 15 000 ft. Rozdíl tlaků byl 6,5 Psi, takže ve třiceti tisících stopách byl v kabině tlak jako v 8000 ft.

Společnost Northwest si objednala verzi s panoramatickými obdélníkovými okny. Ovšem okna v podpalubí zůstala kulatá. Kromě Nothwest a PanAm koupil nové Stratocruisery v USA ještě United.

BOAC potřebovala dálková letadla. Fantasmagorické konstrukce, které vznikly ve Velké Britanii podle specifikací Barbazonova výboru, nebyly k potřebě. Na Constellationy neměla BOAC peníze, Canadair North Star se na dálkové linky nehodil. Skandinávská společnost SILA, předchůdce SAS, objednala letadla už v roce 1946. V roce 1950 SAS prodal svá čtyři letadla BOAC. Angličani koupili v roce 1954 ještě dalších šest kusů od PanAm. Verze pro BOAC byla pro 80 cestujících. Nakonec měla BOAC 17 Stratocruiserů

Po službě „v první linii“ začala být letadla na konci padesátých let vyřazována. Motory Wasp Major nebyly zrovna ekonomické. Na rozdíl od složitých turbokompaudních Wrightů ale byly velmi spolehlivé. Super Constellationy a DC-7C trpěly poruchami motorů. Wasp Major byl jen velký motor (podle amerického hesla: objem ničím nenahradíš) na rozdíl od Wrightů se složitým systémem náhonů od turbokompresorů ke klikové hřídeli.

Bylo postaveno 56 kusů civilních dopravních Stratocruiserů. Ve srovnání s 233 Constellationy a 579 Super Constellationů to není mnoho. DC-7 bylo postaveno 338.

Mimo USA létaly KC-97 u izraelského letectva. Pět izraelských KC-97 bylo přestavěných z civilních a dalších sedm bylo originálních KC-97G.

Zajímavý byl osud vojenských Stratofreightrů. Na rozdíl od civilních společností jich letectvo odebralo 888. Vojáci odebrali minimální počet letadel s nákladovou rampou na zádi. Nakonec bylo postaveno s nákladovou rampou jen 14 strojů. Zbytek letadel z 888 postavených byla většinou tankovací verze. Tankovací zařízení se sklopným ráhnem bylo umístěno v tam, kde byla původně zadní nákladová rampa. Označení se změnilo na KC-97F. Boční nákladová vrata zůstala zachována.

Sedm C-97D bylo přestavěno na létající velitelské posty. První VC-97D byl dodán v 23. září 1950. Na horní palubě bylo 48 pohodlných křesel nebo 24 lůžek v uzavřených kabinách, některá letadla měla až 40 postelí a čalouněné stěny, což byl interiér převzatý z civilních strojů.

V Pima Air and Space Museu jsou dvě mašiny Boeing 367. KC-97G US Air Force a C-97G s civilní registrací HB-ILY švýcarské společnosti Balair. Letadlo bylo původně dodáno USAF jako 52-2626. V roce 1966 ho zakoupil z přebytků odstavených v Marana hrabě von Rosen. Letadlo bylo registrováno v neutrálním Švýcarsku, bylo nastříkáno bílou barvou a na všech plochách byly červené kříže. Letadlo provozovala společnost Balair. Létalo jako sanitní v konfliktu Biafry s Nigerií. V Biafře, když nigerijské letectvo rozbombardovalo jediné letiště, používali jako přistávací plochu silnici nevalné úrovně. Letadlo sloužilo v této humanitární misi v letech 1967-1970. Po sedmdesátém roce byl Stratocruiser přelétnut zpět do Marana a odtud byl přetažen přes silnici do Pima Air and Space Musea.

Potřeba vyšší rychlosti tankovacích KC-97 při plnění B-52 a B-47 dala vzniknout variantě KC-97L, kde na místě křídlového závěsu přídavné nádrže byl namontován tryskový motor General Electric J47-GE-25A. Pro Národní gardu bylo takto přestavěno 82 KC-97. Motory byly zadarmo, protože jich díky zrušeným a sešrotovaným B-36J leželo ve skladech dost.

Kupodivu se několik letuschopných C-97 dochovalo dodnes. Závidím Martinu Novákovi, který s jedním letěl v devadesátých létech na Aljašce. Z Aljašky jsem viděl fotky z doby nedávné, jak připravují k záletu jeden Stratocruiser. Chtěl bych ho vidět a slyšet na vlastní uši a oči.

Konstruktér Jack Conroy létal jako pilot s KC-97 u Národní gardy. Pochopil, že objemný trup a téměř nerozbitná struktura předurčily stroj k rekonstrukci na letadlo pro přepravu objemných nákladů. Na spodní polovinu trupu postavil nepřetlakovaný objemný trup. Tak vznikl Boeing On Mark 377PG. Vzniklo hned několik verzí: s odklápěcí přídí, zádí, s turbovrtulovými motory. Na odstavné ploše v Mojave jich stálo dostatek, a tak bylo materiálu na přestavbu dostatek.