Někdejší libyjský vůdce Mummar al-Gaddafi je autorem výroku: „Jsou zde znamení, že Allah daruje vítězství Islámu v Evropě bez mečů, beze zbraní, bez dobývání. Nepotřebujeme terorismus ani sebevražedné atentátníky. Padesát a více milionů muslimů změní v příštích desetiletích Evropu v islámský kontinent!“
Toto temné proroctví se s největší pravděpodobností opravdu naplní. Svět našich vnoučat a pravnoučat už bude hodně odlišný od toho našeho. Progresivně se rozvíjející Islám se v horizontu několika desetiletí stane dominantním náboženstvím v Evropě, ale i v Severní Americe. Lze tomu ještě zabránit? Teoreticky ano. Nicméně žádný takový krizový plán nemáme. Evropští politici se vesměs tváří, že tento problém prostě neexistuje. Samozřejmě. Není přece jednoduché o tom hovořit, jestliže čtvrtinu Vašich potenciálních voličů tvoří muslimové jako ku příkladu v Německu či Francii.
Velkým výdobytkem západní civilizace je garantovaná svoboda vyznání. Všechna náboženství jsou si před zákonem rovna. Alespoň prozatím. Nicméně stačí se pozorně dívat, jak se svobodou vyznání nakládají ve většině muslimských zemí a lze snadno dovodit, že v korelaci se sílícím Islámem v Evropě i USA může být naše pověstná náboženská tolerance vážně ohrožena. Hlavní problém Evropy spočívá v nízké natalitě původní populace oproti tradičně vyšší porodnosti přistěhovalců. Tento exponenciální trend bude velmi těžké zvrátit.
Pokud se o to skutečně chceme pokusit, nejdůležitější je nemlčet a tento problém pošetile nebagatelizovat s tím, že to třeba nakonec nebude tak zlé, ale naopak vše dokázat správně komunikovat zejména směrem ke všem mladým Evropanům, jež zvažují založení rodiny. Protože aby jakákoliv populace přežila, musí minimální porodnost činit 2,11 dítěte na jednu rodinu. Ve Francii, v Německu, Nizozemsku, Belgii či Švédsku je přitom porodnost imigrantů 1,5 až 3 krát vyšší než v případě původního obyvatelstva, které se zmiňovanému limitu většinou ani nepřibližuje.
Jednoduchou aritmetickou rovnicí si tedy můžeme ověřit, že nedojde-li k zásadnímu obratu, muslimové a Islám v čase budoucím v Evropě skutečně převezmou otěže moci, přesně jak prorokoval bývalý libyjský diktátor Muammar Kaddafi. Můžeme-li v tomto směru cosi pozitivně ovlivnit, pak je to je náš přístup k ilegální migraci.
Především nenaslouchat názorům, které se nedávno objevily například v britském listu Financial Times, podle nějž si Evropa musí připustit, že imigrace ze zbytku světa je nevyhnutelná a zcela zákonitá, a plně ji proto přijmout, neboť zadlužená evropská civilizace potřebuje novou dynamiku, nový impuls a především novou pracovní sílu. Ano, přesně taková byla ambicozní idea, kterou na starém kontinentě razila zejména německá kancléřka Angela Merkelová. A už šestým rokem se Německo přesvědčuje o dvousečnosti tohoto kontroverzního plánu. Představa, že by všichni přistěhovalci přijali zavedené a tradiční evropské hodnoty, ať už psané či nepsané, se ukázala jako naprosto nerealistická a iracionální.
Asimilovat se dokáže jen minimum z nich a jak nás poučily roky minulé, nemáme nikdy jistotu, že se z imigrantů v případě volání rodné země, nestanou žoldnéři páté kolony. Plně přijmout imigraci, jak radí britský list, by proto znamenalo konec Evropy tak, jak ji po staletí známe. Naši kulturu a naše základní hodnoty, které se začaly formovat prakticky už po Třicetileté válce v polovině 17.století, si musíme tvrdě bránit.
Problém tkví v tom, že po pádu železné opony Evropa zcela fatálním způsobem podcenila nutnost investovat dostatečné finanční prostředky do obrany. Společná evropská armáda neexistuje a ochrana evropských hranic byla zcela absurdně svěřena soukromé bezpečnostní agentuře. Takže zbývá jen doposud značně podinvestovaná Severoatlantická aliance, která povstala teprve nedávno ze stavu klinické agónie v reakci na válečný konflikt na Ukrajině, ovšem její stanovy žádný vojenský zásah proti ilegálním migrantům beztak prakticky neumožňují.
A přestože nelegální imigrace je opět na vzestupu (například v Rakousku hlásí meziroční nárůst ekonomických uprchlíků o 200 procent) a začínají další pašerácké žně – nešťastný souběh událostí tento problém po hříchu vytlačil až daleko za válku na Ukrajině a energetickou krizi.
Čas ale běží a my se každým dnem přibližujeme ke Kaddáfího představě muslimské Evropy, kterou může zvrátit jedině brzký motivační plán evropských zemí na zásadní podporu porodnosti a nastolení jednotné doktríny zcela nekompromisního přístupu ke všem ilegálním běžencům (nikoliv jen muslimům). Jde totiž v každém případě o problém mnohem naléhavější než ku příkladu hojně medializovaný a v současnosti věčně proklamovaný Green Deal.
A může se převelice snadno stát, že nepřehodnotíme-li zásadně priority našeho zájmu, pak onen zelený, dekarbonizovaný, Bruselem zaslíbený a alternativními zdroji energie dokonale saturovaný ráj, už většinová křesťanská Evropa bohužel vůbec neuvidí.