Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Tak trochu s panem Bartoněm souhlasím, že se EU utápí v kodifikování pitomostí a kvůli tomu se nedostane k řešení podstatných věcí. Tak trochu, ale zdaleka nepřijímám jeho postoj. Proč? Protože kodifikování velké věci nemůže přeskočit vyřešené, hotové a uzavřené, "pitomosti".

Před 10-15 lety jsem byl účastník dvou EU projektů. To obsahovalo mj. časté zasedání výboru, návrhy, hlasování, byrokracii. Tehdy jsem zažil šok z toho, jak nesmírně efektivně dokázali Západoevropani zprocesovat onu byrokracii a během několika hodin dojít k závěrečnému znění nových rozhodnutí. Zatímco Východoevropani, vesměs všichni, byli schopní podávat různé zajímavé flexibilní návrhy, ale vesměs nepředjednané, nedohodnuté, nepodložené a vesměs ve fázi zajímavé myšlenky. Než by se některý z takových návrhů byrokraticky zpracoval do podoby usnesení, trvalo by to půl roku. Nepohnuli bychom se z místa. Nakonec by nebylo nic.

V tom to asi celé je, páně Bartoňovo, páně Klausovo, a většinově českého pohledu na fungování EU. Pan Bartoň vypíchl fakt, že když ČR do EU v roce 2004 vstupovala, dokumenty byly v některých detailech jiné, než v roce 2007. Nepochopení v tom, že změny už byly v roce 2004 "na cestě", už byly předjednávány. Nepochopení v tom, že schválené nařízení není alfa a omega navždy, ale že se o něm neustále jedná a mění se podle měnících se potřeb. Nepochopení v tom, že žádná změna se neprovádí smetením existujícího ze stolu a radikálním nahrazením, ale s ohledem na stávající normu, zajištěním kompatibility s předchozí dohodou a přesnou kodifikací, aby to bylo vymahatelné. To je spousta byrokracie, spousta jednání a poslouchání názorů ostatních, opravdu efektivní práce s cílem, aby dosažený dokument byl přijatelný kompromis pro všechny.

Pokud někdo neumí jasně formulovat své výhrady, pokud neumí předložit lepší variantu a získat na svoji stranu většinu ostatních, není to chyba ve fungování EU. Je to chyba chaotika, který se ještě nenaučil fungovat ve společném orgánu EU.

Máte pravdu. Zatímco východoevropané předkládají realistické návrhy, bruselané předkládají a schvalují byrokraticky perfektně zpracované nesmysly.

Jádro pudla je v tom, že realistický připadá návrh každému ten jeho, když ho předkládá. Co chci vypíchnout je, že realistický návrh není tím, že se předloží. Ale že se projedná s ostatními, vyslechnou se důvody jiných, proč a v čem jim to nevyhovuje, dohodnutí jak dosáhnout nového s ohledem na pohledy ostatních, a to vše se zpracuje do jednoho finálního návrhu, o kterém se dá hlasovat. Tak vypadá realistický návrh.

Takže podle Vás

Je vpořádku, že se nějaká skupina dohodne předem o tom, co chce prosadit. Ale už není v pořádku, že někdo jiný má nějaký jiný názor, že podá návrh, o kterém hloupě doufá, že by o něm mělo být jednáno.

Takže platforma, která je určena k tomu, aby bylo jednáno o návrzích všech stran má vlastně sloužit k tomu, aby potvrdila to, co si předjednali a domluvili někteří z jejich členů.

Tím jste mi osvětlil spoustu věc, které mi již léta vrtají hlavou.

Západ jako geopolitická jednotka dospíval do dnešní, poměrně soudržné podoby po staletí. Proto je schopen se někdy i ke své škodě dohodnout poměrně rychle na nových, překvapivých, na první pohled elegantních způsobech řešení nově vznikajících problémů, aniž by byl schopen dohlédnout na důsledky svých rozhodnutí. Tato mentalita je podložena jeho úspěšnou minulostí.

Před vstupem do orgánů EU jsme se měli my ze středovýchodu trochu nadechnout, narovnat si páteř, odnaučit se žmoulat čepici ve zpocených dlaních a při trošce skromnosti předvídavosti si uvědomit, že vstupujeme na půdu protřelých počtářů, nikoliv do péče charitativního sdružení paní a šlechtičen západní Evropy. Smutné, že ti, kdož naše nadšence před možnými úskalími vstupu do EU varovali, jsou i dnes znevažováni. Realistům vlastně "véčkaři" kladou za vinu, že se jejich naděje, spojené se vstupem do EU nenaplnily.

Problém je, že ta spousta byrokracie, spousta jednání a poslouchání názorů ostatních, opravdu efektivní práce s cílem, aby dosažený dokument byl přijatelný kompromis pro všechny je zhusta zbytečná, až škodlivá. Čím více peněz proudí z členských států do Brusele a odtamtud zase zpět (v lepším případě), tím více příležitostí ke korupci, přiživování různých poradců a kontrolorů, tím více moci jakýchsi úředníků cestou, majících své osobní zájmy ...

Je chyba EU (asi neodstranitelná), že se nezabývá jen podstatnými věcmi (no, možná je to spíš štěstí), zato se utápí ve spoustě pitomostí.