Tento týden v EU (115)

Komise představila plán Clean Industrial Deal, kterým chce urychlit Green Deal a zároveň zajistit budoucnost průmyslu v Evropě.

Pondělí 24. února 2025

Unijní orgány si připomněly třetí výročí začátku války na Ukrajině.

• Předseda Evropské rady António Costa, předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová a předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová vydali společné prohlášení.

• Unijní představitelé se také zúčastnili mezinárodního summitu na podporu Ukrajiny v Kyjevě.

• V Kyjevě zasedalo kolegium Komise spolu se zástupci ukrajinské vlády.

• Rada schválila v souvislosti s válkou 16. balíček sankcí proti Rusku. Jde jednak o nové hospodářské sankce, jednak o další rozšíření sankčního seznamu, který se týká soukromých subjektů.

Rada rozhodla o omezení sankcí proti Sýrii. Odůvodňuje to potřebou přispět ke stabilizaci země po pádu Asadova režimu.

Středa 26. února

Komise představila plán Clean Industrial Deal, o kterém mluví již dlouhou dobu a který je součástí nedávno oznámeného Kompasu pro konkurenceschopnost EU (viz díl 112). Podle Komise jde o „smělý hospodářský plán na podporu konkurenceschopnosti a odolnosti našeho průmyslu“, který „urychlí dekarbonizaci a zároveň zajistí budoucnost výroby v Evropě“. Plán zahrnuje mimo jiné zamýšlená opatření ke zmírnění vysokých cen energií, k úlevě podnikům od administrativní zátěže a předpokládá vrhnutí 100 mld. eur do dotací ekologicky šetrné výroby. Žádný ústup od Green Dealu se však konat nemá. V rámci diskuse o stanovení průběžného cíle snižování emisí skleníkových plynů k roku 2040 si Komise stojí za svou již dávno avizovanou vizí, totiž, že by mělo k danému horizontu dojít ke snížení emisí o 90 % oproti roku 1990.

Na X jsem na toto téma poznamenal: Na nový bruselský Clean Industrial Deal je opravdu smutný pohled. Je to jenom snaha vytvořit zdání něčeho nového, ukonejšit veřejnost a podnikatele, vytvořit zdání, že Brusel aktivně řeší problémy – problémy vzniklé z jeho vlastní politiky. Přitom jde v podstatě o kombinaci trochu načechraných starých, zavadlých receptů – masivní dotace EU a státní podpora, spoléhání na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, vzývání inovací a oběhového hospodářství. Srovnejte si to s tím, co se psalo o Green Dealu na začátku nebo s Průmyslovým plánem Green Dealu z roku 2023. Mám pocit, že Brusel oběhově hospodaří především se svými myšlenkami – ty se nám stále s kosmetickými úpravami vracejí. Pravda, jsou tam určité úlevy pro malé podniky u uhlíkového cla a ESG. Jádro Green Dealu – cíle k roku 2050 a 2030 a celý balík Fit for 55 – ovšem zůstává naprosto netknuté. Komise dokonce mluví o „urychlení dekarbonizace“ a trvá si na svém nápadu prosadit průběžný cíl snížení emisí k roku 2040, o kterém se nyní diskutuje, na úrovni 90 % oproti roku 1990. Zachrání tedy tento plán evropský průmysl? Těžko.

Čtvrtek 27. února

Ursula von der Leyenová obhajovala Clean Industrial Deal na setkání s podnikateli v Antverpách na Summitu evropského průmyslu.

Předsedkyně EP Roberta Metsolaová přednesla na Johns Hopkins University ve Washingtonu projev na téma „Evropa a USA v novém světě“. Svět podle ní spoléhá na sílu transatlantických vztahů. Nejde prý přitom jen o obchod a průmysl, ale o to společně představujeme.

Nové texty a kurz ke Green Dealu

Připojuji odkaz na:

• článek Elvis žije, Green Deal je mrtvý, ve kterém si všímám, že zatímco Elvisově smrti mnozí nechtěli uvěřit a tvrdili, že stále žije, Zelený úděl zase bývá posílán do historie, a on se přitom těší dobrému zdraví;

• článek Hledání českého viníka Green Dealu nemá smysl, ve kterém argumentuji, že namísto přehazování si odpovědnosti by měli naši politici spojovat síly k zastavení této politiky;

• první díl nového kurzu Green Deal srozumitelně.