Vlastenecké hnutí s názvem Operation Raise the Colours bojuje proti myšlence, že vyvěšování vlajky vlastní země je rasistické nebo nenávistné.

Ještě před několika týdny bylo pravděpodobnější, že v Londýně uvidíte palestinskou, ukrajinskou nebo LGBT vlajku, než jakoukoli z britských vlajek. Nyní se to díky hnutí s názvem Operation Raise the Colours (Operace Vztyčte vlajky) může změnit.

V posledních týdnech se po celé zemi objevují vlajky Union Jack a vlajky svatého Jiří, které na lampy věší skupiny vlastenců. Hnutí zřejmě vzniklo v Birminghamu, kde bylo zorganizováno online, a poté se rozšířilo do Norwiche, Bradfordu, Newcastlu, Swindonu a dokonce i do Londýna.

Jak se dalo očekávat, vlajky jsou místními úřady rychle odstraňovány. Labouristická městská rada v Birminghamu je začala sundávat minulý týden s odůvodněním, že ohrožují zdraví a bezpečnost. Vlajky připevněné na lampách ve výšce 7,5 metru prý ohrožují životy motoristů a chodců. To by byla věrohodná, byť idiotská výmluva, kdyby stejná rada od 7. října 2023 nedovolila vlát palestinským vlajkám po celém městě, kde žije téměř 30 % muslimů. Je to také stejná rada, která minulý týden osvětlila městskou knihovnu zelenou a bílou barvou na oslavu dne nezávislosti Pákistánu. Úředníci městské rady v Birminghamu byli dokonce přistiženi, jak v uniklých e-mailech z počátku tohoto roku přiznávají, že se bojí palestinské vlajky sundávat bez policejní pomoci.

Tento týden se ohniskem „vlajkové války“ stal východolondýnský obvod Tower Hamlets. Místní samospráva, vedená „pro-gáza“ stranou Aspire Party, slíbila, že „co nejdříve“ odstraní všechny vlajky Union Jack a svatého Jiří z infrastruktury radnice. Tower Hamlets a jeho starosta Lutfur Rahman mají více naspěch s odstraněním vlajek představujících jejich vlastní zemi, než měli s odstraněním mnoha palestinských vlajek, které po 7. října visely po ulicích a na veřejných budovách celé měsíce. Městská rada je odstranila (poněkud neochotně, jak se zdá) až poté, co si židovští obyvatelé stěžovali, že se kvůli nim necítí bezpečně.

K nelibosti Tower Hamlets, Birminghamu a mnoha dalších místních rad se britské a anglické vlajky vracejí téměř stejně rychle, jak jsou sundávány. Jsou vyvěšovány na lampách, vystavovány v oknech soukromých domů, přehozeny přes dálniční mosty a dokonce namalovány na kruhové objezdy.

Kříž svatého Jiří namalovaný na kruhovém objezdu. Foto: @gbnprotest na X, 18. srpna 2025

V posledních několika týdnech vzniklo skutečně lidové hnutí vedené Brity, kteří jsou unaveni tím, že jim někdo říká, že by měli nenávidět svou zemi a svou kulturu.

Není těžké pochopit, co k tomuto bodu dovedlo. Britské vlajky byly démonizovány a zneuctěny. Union Jack se stal symbolem v nejlepším případě bezmocné britské sentimentality a v nejhorším případě kolonialismu a impéria. Kříž svatého Jiří potkal ještě horší osud, když byl označen za vyloženě rasistický.

Dnes existuje pouze jedno společensky přijatelné použití anglické vlajky. Oficiální mluvčí Keira Starmera na otázku, co si myslí o probíhajících vlajkových válkách, odpověděl: „Anglické vlajky vyvěšujeme po celé Downing Street pokaždé, když anglický fotbalový tým, ženský i mužský, hraje a snaží se pro nás vyhrát zápas.“ Mimo tyto povolené kontexty jsou britské vlajky považovány významnými a vlivnými osobami za jakýsi symbol pravicového extremismu. Profesor černých studií Kehinde Andrews se tento týden objevil v celostátní televizi, kde vysvětlil, že svatojánský kříž údajně „symbolizuje rasismus“ a je neodmyslitelně spjat s kolonialismem a útlakem.

Není divu, že Britové mají dost toho, jak jim někdo vtlouká do hlavy takové nesmysly. Téměř celé desetiletí se Britové – stejně jako prakticky všichni ostatní obyvatelé západní Evropy – učili nenávidět sami sebe. Byli poučováni o historických zločinech svého národa a o údajné bezcennosti, ba dokonce neexistenci své kultury. Bez ohledu na historickou přesnost se obyčejným lidem vtlouká do hlavy, že prakticky vše, čím je dnes Británie, bylo ve skutečnosti vybudováno cizinci.

Oslava rozmanitosti, jak se nám říká, se nevztahuje na mnoho regionálních a národních identit původních obyvatel Britských ostrovů. Jen minulý měsíc byla mladá dívka poslána domů ze školního Dne oslav kultury, protože měla na sobě šaty s britskou vlajkou.

Žáci byli povzbuzováni, aby přišli v kulturních kostýmech s cílem „uznat a oslavit bohatou kulturní rozmanitost v naší školní komunitě“. Až na to, že rodilí Britové zřejmě nebyli zahrnuti. Dívka nesměla přednést připravenou řeč o britských hodnotách, byla zesměšněna a bylo jí řečeno, že její oblečení je „nepřijatelné“. Domů byli posláni i další žáci, kteří měli na sobě oblečení představující různé britské kultury, včetně chlapce s vlajkou svatého Jiří, chlapce s vlajkou Walesu a chlapce s tradiční plochou čepicí. Některé kultury jsou zkrátka multikulturnější než jiné.

Operace Raise the Colours je skutečně brilantní iniciativa, která bojuje proti této ubohé sebelítosti, do které se Spojené království propadlo. Za prvé normalizuje pohled na britskou vlajku a svatojánský kříž – něco, co by, upřímně řečeno, nemělo být nic neobvyklého. Američan, který jde po ulici ve své vlasti, by se ani na vteřinu nezamyslel nad tím, že vidí americkou vlajku vlát před domy, na vládních budovách nebo na veřejných prostranstvích. Proč tedy Brit, který se odváží vyvěsit vlajku své země, tak často vyvolává zděšení a pobouření? Proč je snazší vyvěsit vlajku jiného národa, vyjádřit loajalitu k cizí válce, než ukázat tu svou?

To je druhé vítězství Raise the Colours – nutí podivíny, kteří nenávidí Británii, aby vysvětlili, proč tomu tak je. Je dobře, že Kehinde Andrews musí vystoupit v televizi a otevřeně říci, že podle něj je jakékoli vyvěšení anglické nebo britské vlajky rasistické, protože každý, kdo má alespoň trochu rozumu, vidí, že je to šílený názor. Nikdo z účastníků kampaně Raise the Colours neprohlásil, že se jedná o exkluzivní nebo nenávistné hnutí. Jediní, kdo z toho dělají rasovou otázku, jsou rozhodně lidé z woke levice.

Nejsmutnější na válkách o vlajky je to, že něco takového by vůbec nemělo existovat. Vlajka vlastní země by nikdy neměla být kontroverzní, právě naopak! Hrdost na to, odkud pocházíte a kdo jste, by neměla být výsadou pouze těch, kteří pocházejí z určitých oficiálně chválených, ne západních kultur. A přesto jsme tu a sledujeme, jak vlastenci hrají s nepřátelskými místními radami hru na kočku a myš o právo vyvěsit naše národní barvy.

Doufejme, že operace Raise the Colours zvítězí a pohled na britskou vlajku nebo kříž svatého Jiří se opět stanou v Británii čímsi běžným a samozřejmým. Normální Britové mají být na co hrdí a mají už dost všeho toho sebemrskačství.

Publikováno v The European Conservative

Překlad Konzervativní noviny