Dillíjský summit BRICS nabídl důležitý obraz o místě Indie v fragmentujícím se světě. Nové Dillí jasně vidí hodnotu v seskupení, které je nezápadní, ale spatřuje jen malý přínos v tom, aby se stalo explicitně protizápadním. Cílem je reforma bez rozkolu: reprezentativnější mezinárodní uspořádání, větší vliv Globálního jihu a ochrana před ekonomickým nátlakem, aniž by se Indie vzdala přístupu k západním trhům, kapitálu a technologiím.

Tento rozdíl jasně vyjádřil premiér Módí, když prohlásil, že BRICS není „proti nikomu“. Indie se skutečně bránila pokusům proměnit setkání v platformu pro protiamerickou rétoriku. Nebyli jsme svědky schválení společné měny BRICS ani dramatického vyhlášení dedolarizace. Pozornost zůstala upřena na vypořádání v národních měnách, rychlejší přeshraniční platby, odolné dodavatelské řetězce, digitální veřejnou infrastrukturu, zdraví, potravinovou a energetickou bezpečnost a reformu OSN, MMF a Světové banky.

Indie dosáhla významného diplomatického úspěchu, když zajistila jednomyslné přijetí Novodillíjské deklarace, a to i přes ostré rozpory mezi Íránem a SAE ohledně Blízkého východu. Konsensu bylo dosaženo, ale pouze za cenu pečlivě obecných formulací. V tom se ukázala jak hodnota, tak limity BRICS: dokáže udržet při životě složité diskuse a potvrdit obecné zásady, ale jen těžko dokáže určit odpovědnost nebo organizovat společné kroky, když dojde k občasnému střetu zájmů jeho členů.

Setkání Módího s Putinem potvrdilo trvalost indicko-ruských vztahů v době, kdy Moskva čelí západním sankcím a je stále závislejší na Číně. Indie si Ruska jako energetického, obranného a strategického partnera i nadále váží a zároveň se snaží rozšířit vzájemné vztahy do oblasti technologií, výroby a průmyslové spolupráce. Nové Dillí se však neztotožnilo s konfrontačnějším pojetím BRICS ze strany Moskvy jako alternativního řádu, který se snaží vymanit ze západních pravidel. Vztahy s Ruskem zůstávají důležitou součástí indické strategické autonomie, nicméně neexistují žádné důkazy o tom, že by se Indie přikláněla k rusko-čínskému bloku.

Schůzka Módího se Si Ťin-pchingem měla větší váhu, ačkoli její výsledky byly záměrně skromné. První Siova návštěva Indie po téměř sedmi letech obnovila politický prostor pro dialog. Oba lídři podpořili větší obchodní propojení, mobilitu a kulturní výměnu a jednali o strukturální obchodní nerovnováze Indie, zranitelnosti dodavatelských řetězců a potřebě smysluplného přístupu na trh. Módí zopakoval, že mír a klid podél hranic a oboustranná ohleduplnost zůstávají pro širší vztahy zásadní.

Výsledkem tak byla řízená stabilizace, nikoli strategický restart. Indie a Čína uznaly nezbytnost koexistence, konkurence a selektivní spolupráce, aniž by předstíraly, že vzájemná nedůvěra zmizela.

BRICS poskytuje jedno z mála prostředí, v němž lze tuto konkurenční koexistenci praktikovat. Indii také umožňuje jednat s Čínou a Ruskem a zároveň udržovat partnerství se Spojenými státy, Evropou, Japonskem a Austrálií. BRICS tak rozšiřuje diplomatické a ekonomické možnosti Indie.

Jak poznamenává C. Raja Mohan, úspěchem Indie možná bylo udržet BRICS „nudným“: dostatečně praktickým na to, aby byl užitečný, a prostým otřepané ideologie či rétoriky. Hlubším úspěchem Dillí bylo zachování zjevného pluralismu tohoto seskupení.

Zkouška přijde v roce 2027 pod čínským předsednictvím. Peking bude pravděpodobně tlačit na „širší BRICS“, silnější politickou koordinaci a snížení závislosti na západních finančních systémech. Indie bude podporovat institucionální reformu a větší zastoupení Globálního jihu, ale bude se bránit přeměně BRICS v geopolitický pól vedený Čínou.

BRICS je pro Indii důležitý nikoli proto, že by prosazoval náhradní světový řád, ale proto, že pomáhá bránit jakékoli jediné mocnosti nebo koalici v monopolizaci řádu stávajícího. V éře nestabilní multipolarity poskytuje Indii větší prostor pro manévrování.