Jeremy Corbyn, soudruh ze staré školy, se chystá zregulovat Británii a vrátit do ní socialismus
Nahlíženo z evropského kontinentu mohou blížící se volby do britské Dolní sněmovny (12. prosince) vypadat jako souboj o brexit, anebo o podobu budoucích vztahů mezi Británií a Evropskou unií.
V sázce je ale víc. Upozorňuje na to například Allister Heath, komentátor listu Telegraph. „Tyto volby jsou o záchraně kapitalismu,“ píše Heath. „Pokud byl thatcherismus odpovědí na dirigistické, vysoce zdaněné, odborové a keynesiánské modely sedmdesátých let, jsou brexit a johnsonismus jedinou reálnou obranou proti obnově radikálních labouristických idejí.“
Jistě, z hlediska čísel nevypadá situace na první pohled dramaticky. Boris Johnson a jeho konzervativci mají podle aktuálního průzkumu před labouristy vedenými Jeremym Corbynem náskok devíti procentních bodů. Jenže ještě před měsícem jich měli k dobru skoro patnáct.
Obdobně mizel náskok toryů před volbami v roce 2017. Když je tehdejší premiérka Theresa Mayová vyhlásila, byl mezi konzervativci a labouristy rozdíl 25 procentních bodů. Nakonec z toho bylo upocené prvenství o několik bodů a ztráta většiny ve sněmovně.
Míru nejistoty přitom zvyšuje jak většinový volební systém, v němž může zvítězit i strana s menším celkovým počtem hlasů, tak poslední volby a referendum. Jejich výsledky se výrazně lišily od průzkumů.
Mnozí konzervativní politici i političtí analytici to zlehčují a tvrdí, že Corbyn je v Británii nevolitelný. Robert Colvile, analytik webu Politico, nazval vůdce labouristů kvazikomunistou a upozornil, že Corbyna volili především mladí lidé, kteří se „nestarají, zda stranu povede politik, který ji udělá volitelnou. Chtějí někoho, kdo bude hlásat jejich rozhořčení.“
Dá se ale na tenhle předpoklad spolehnout?
Pětiletku splníme!
Corbyn se bezesporu dá označit za excentrickou figuru. Ne proto, že je vegetarián, který si vaří marmeládu z vlastnoručně vypěstovaných jahod, ale proto, že je prodchnutý marxistickým pojetím světa. Vidí ho jako konflikt mezi zaměstnancem a kapitalistou.
Postoje sedmdesátiletého kmeta jsou na hony vzdáleny protržní politice, kterou pod názvem New Labour v devadesátých letech prosazoval Tony Blair. Za jeho éry vyškrtla strana ze stanov článek, který labouristy zavazoval prosazovat společné vlastnictví výrobních prostředků, a přijala liberální principy omezující vliv státu na ekonomiku. Kapitalista přestal být nepřítelem.
Corbyn ale plánuje věci, které Blairovi byly proti srsti a na které nepomýšlejí ani Jan Hamáček a Jana Maláčová. Chce znárodnit poštu, železnici, vodu a kanalizaci. Chystá se prosadit zákon, podle kterého by firmy nad 250 zaměstnanců musely vytvořit fond kontrolovaný zaměstnanci. Z něj by se pak zaměstnancům vyplácely dividendy.
V manifestu jeho labouristů naleznete také 32hodinový pracovní týden, zvýšení korporátní daně o třetinu a minimální mzdy (living wage) o dvacet procent. K tomu chce Corbyn přidat levicové bonusy – maximální mzdu a vysokorychlostní internet zdarma do každé domácnosti.
Kromě toho se labouristé v manifestu zavazují obnovit pětiletý plán podpor a ochrany zpracovatelského průmyslu. Fakticky by to byla obdoba pětiletek z reálného socialismus. Labouristická strana je vyhlašovala už před půlstoletím, obdobně jako komunistické vlády v Československu.
Od té doby se však leccos změnilo – především to, že většina britské produkce nepochází ze zpracovatelského průmyslu, ale z odvětví služeb a z oborů tažených inovacemi.
Kapitalistická Evropa je fuj
Změnilo se také postavení ostrovní monarchie, která je zemí Evropské unie. Pravda, chystá se odejít. Ale i po brexitu, tedy po podpisu rozvodové dohody, zůstane ještě fakticky součástí unie. Bude podřízena její legislativě – do doby, než se s EU 28-1 dohodne na budoucích obchodních vztazích. A to může trvat i déle než dva roky.
Corbyn sehrál v referendu o členství v Unii roli chytré horákyně. Na jedné straně tvrdil, že chce, aby Británie v Unii zůstala, na straně druhé pro to nehnul prstem. A je nasnadě proč: Bruselskou Evropu nemůže vystát, pokládá ji za imperialistické a kapitalistické sdružení, nechce však jít do čelní srážky s probruselským křídlem strany.
Lze předpokládat, že kdyby Jeremy Corbyn vyhrál volby a stěhoval se na Downing Street, aby předsedal Her Majesty’s Government, prosazoval by celní unii se zbytkem Unie, chtěl by přístup na jednotný trh. Samotný brexit by však netorpédoval.
Corbynovu pojetí politiky Evropská unie nevyhovuje. Analytik Sean O’Grady ho nazval ekonomickým nacionalistou. „Corbyn dlouhodobě sdílí přesvědčení, že labouristická vláda má být schopna podporovat domácí firmy a dotovat domácí pracovní místa bez toho, aby jí nějaký bruselský byrokrat nebo soudce ve Štrasburku říkal, že to dělat nesmí,“ napsal v deníku Independent.
Corbyn hlásá myšlenku, že peníze z veřejných fondů musí být utraceny za britské výrobky, musí směřovat k britským firmám a k britským dělníkům. To je však protekcionismus, který se v Evropské unii netoleruje. Také proto by Corbyn jako premiér nestavěl brexitu překážky.
Britové si ale můžou položit otázku, zda má smysl opouštět bruselskou přerozdělovací a regulační fabriku, a přitom volit Corbyna a nastupovat do dirigistické ekonomiky staré Labour Party. Jinými slovy, přesouvat se z bruselského bláta do corbynovské louže.
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce