Velká Británie je a vždy byla pro Evropu klíčovou zemí. Nejen proto, že je kolébkou moderní demokracie a kapitalismu, ale hlavně proto, že se teď – již po třetí v moderní historii – rozhodla postavit megalomanským plánům na vytvoření celoevropského impéria (první dva případy byly v éře Napoleona a Hitlera). Teď její obyvatelé rozhodli o svém vystoupení z Evropské unie.

Z některých médií a od některých politiků, kteří do chybného projektu Evropské unie v minulých letech tolik nainvestovali, i dnes, v pátečním ránu, slyšíme slova o vítězství emocí nad zdravým rozumem, o nadcházející ekonomické katastrofě, o černém pátku pro Evropu, o nezbytnosti se v EU ještě úžeji semknout, atd. Jako by za fiasko EU mohli Britové, nikoliv Brusel a ti, kdo jej řídí. Jako by neexistovala katastrofa Řecka, marasmus na evropském jihu, migrační krize a její podivné „neřešení“. A stovky dalších věcí. Nespokojenost již léta rostla všude, napříč celou Evropou. Byla ignorována, zamlčována a mluvit o ní veřejně bylo znemožňováno.

Výsledek britského referenda není žádnou katastrofou. Je naopak ohromnou příležitostí. Je inspirací. Je nesmírně potřebným impulsem. Je důkazem, že dosavadní cestou nelze pokračovat. Pochopí konečně lidé v Evropě, že by sociálně inženýrské projekty elit za zády občanů měly skončit? Že by měla skončit umělá centralizace, regulace a byrokratizace všech sfér našich životů? Že by měl nastat konec potlačování demokracie a konec rozhodování nikým nevolenými a nikomu neodpovědnými úředníky daleko od lidí?

Británie Evropu neopouští. Dává nám tolik potřebný signál a impuls ke změně i u nás. Ať je včerejší britské referendum začátkem.