Že bude 51,9 % Britů pro odchod z EU, jsem nečekal. Asi jsem je podceňoval. Že se Britové nenechali zastrašit, ukázalo nejen jejich sílu, ale i hloubku demokratické tradice v této zemi. Hluboce se před tím skláním.

Zklamává mne však pokus hned druhý den masově podepisovat petici se žádostí o nové referendum těmi, kteří získali jen 48,1 % hlasů. To znamená, že nic neplatí? Že by bylo možné zopakovat si např. nedávný fotbalový zápas České republiky s Tureckem? Zklamává mne londýnský (pákistánský) starosta a lidé kolem něho, kteří navrhují – kvůli odlišnému výsledku referenda v Londýně –, aby Londýn vystoupil z Velké Británie a vstoupil do EU. Zklamává mne hra na velká a malá města a na „zabedněnce“ v malých městech, kteří sedí doma a nikam necestují. To je strašně urážlivé. Stejně tak je nesmírně hloupá argumentace, že mladí Britové chtějí žít v EU, staří nikoli, ale že se brexit bude týkat hlavně těch mladých! Odpovídám, že ti mladí snad také prozřou, až budou starší.

Děsivé jsou reakce německé. První rozhovor po oznámení výsledku jsem v pátek ráno dělal pro Deutsche Welle, do Prahy dokonce přijel speciální korespondent. Takovou míru nenávisti jsem už dlouho neviděl. Zbortil se mu svět. Všechno zlé dělají v Evropě pravicoví populisté, vlastně novodobí nacisté. V Německu veškeré zlo dělá AfD. Německý předseda Evropského parlamentu Schulz chce (stejně jako Juncker) rychlý, okamžitý odchod Británie. Ví, že to technicky není možné, ví, že on sám v Lisabonské smlouvě schválil, že je na to dvouleté období.

Francouzské rádio France-Culture obvinilo Camerona, že vyvolal referendum, což od něho byla hrozná nezodpovědnost! Čili, zeptat se občanů je nezodpovědnost? Sobotní Le Monde má nadpis „Jsme na Titaniku“, loď se potápí (tou lodí je myšlena Evropa). V článku se říká, že „Britové hlasovali v náměsíčném stavu“. Připomnělo mi to debaty po francouzském odmítnutí „Evropské ústavy“ v referendu, v roce 2005.

Nejlepší jsou samozřejmě Rakušané. Kurier měl v nadpisu svého prvního komentáře jediné slovo, záměrně anglicky, BACK. Celý komentář si hraje se slovem zurück (zpět), což prý ale není žádný pozitivní koncept a strategie. Nostalgie po včerejšku prý byla „kouzelným slůvkem“ kampaně brexitu, ač „zpět není žádné místo a čas, kde se dá žít“. Já slyšel v britské kampani hlavně slova kupředu, svoboda, demokracie, suverenita.

Další rakouský komentář říká, že „Britové nemají žádný plán“, což je úsměvné. Měli plán opustit onen potápějící se Titanik. Prý tam „chybí politikové, kteří by pracovali pro budoucnost své země“. Drzost novináře je neuvěřitelná: „Boris Johnson a jemu blízcí nemají žádnou představu o budoucnosti. Oni už si užili („sie haben Ihren Spaß gehabt)“. Že padá libra, jim nevadí, protože „si své libry jistě už dávno vyměnili“.

Další nadpis říká: Aus Groß- wird Kleinbritannien (z Velké bude Malá Británie). Bylo by možné nekonečně pokračovat. Beznaděj lidí, kteří vsadili na jednu (špatnou) kartu, je asi neléčitelná.

MfD, 28.6.2016