Dění ve Velké Británií je dobrou učebnicí ničemnosti politických elit. No elit, holomků, kteří nejprve voličům naslibují hory doly, věrnost britským tradicím, zájmům a hlasu lidu atd., prostě bla bla bla jako před každými volbami nejméně posledních 40 let, kdy už nejde v Evropě o ideály, ale o moc a prachy. Hlavně nadité kešeně, to jediné stojí za hádku. 

Kdyby takto Franz Josef Strauss coby bavorský premiér vykonával svoji funkci, tak by v Bavorsku ještě běhaly po loukách jen krávy se zvonci a největším průmyslem by byla výroba mléčných výrobků a lederhosnů. To byl, myslím, poslední státník v Evropě hodný toho jména. A pak ještě Margaret Thatcherová.

Disidenti z konzervativní strany a padouši z Labour Party působí v Londýně, kde bohatí prokrmenci mají srdce pro Evropskou unii. Pod tímto vlivem zuby nehty brání brexitu, kašlou na voliče ve většině Británie, kteří v referendu řekli s převahou své „Leave“. Svůj úmysl se bojí přiznat, možná se i část z nich stydí (ale ne, to je slovo, které správný politik nezná), a tak to halí do frází, že jediné možné, pokud už má Británie odejít, je odejít s dohodou. Třikrát však neschválili tu, co „vyjednala“ nebohá T. May, a teď dělají vše pro to, aby se prodloužil odchod o další měsíce. Nejenže se bojí to přiznat, ale bojí se i předčasných voleb, a proto ta šaškárna.. V nich by totiž voliči dali najevo svoji vůli volbou brexitářů.

Boris Johnson přecenil své síly, ale nepochybně si i současnou variantu spočítal, že je možná, a také jistě ví, že zákon Dolní sněmovny o tom, že možný je jen odchod z EU s dohodou, nezavazuje druhou stranu a tou je EU. Hin sa hukáže, jaký je pašák Emmanuel Macron, který již předtím brojil proti prodloužení do 31. říjnu 2019. Prodloužení je v EU rozhodováním ve 100% shodě. Jestli má A. Babiš či E. Macron srdce na pravém místě, alespoň tu a tam, když o něco opravdu jde, budou proti dalšímu prodloužení. Ať se podvodníci v Dolní sněmovně třeba picnou do palic. 

Brexit by byl k 31. říjnu 2019 a jsem přesvědčen, že by žádné velké potíže, přinejmenším rozhodně ne ty katastrofické, kterými straší ti, co si brexit tady i tam nepřejí, nenastaly. Ostatně scénáře pro tento stav se připravují docela horečně. Velká Británie by totiž, pokud by nakonec v EU po různých dalších šaškárnách včetně druhého referenda zůstala, již nikdy nebyla ani náhodou srdcem v EU a tento vztah a pnutí by se zhoršoval se čtvercem času. Ani EU ani Británie by na tom nevydělaly, tyjí z nich a tloustnou jen šíbři v EU a ve Spojeném království, kteří se napojili na finanční toky z EU. Britové by ostrouhali a definitivně by ztratili čest a tvář.

Andrej Babiš by svým postupem, který by zabránil této protrahované agónii, vstoupil do dějin a získal by pro Česko jednoho dobrého spojence v budoucnosti.