Neviditelný pes

BREXIT: Pohled z francouzské strany

29.12.2020

Úvodem bych chtěl připomenout, že od začátku patřím mezi velké zastánce brexitu, i když z jiných důvodů než naši národovci. Vstup Británie do vznikající Evropské unie byl podle mne obrovskou strategickou chybou, neboť Britové jsou z mnoha důvodů neslučitelní s procesem zákonitého vytváření evropské kontinentální federace. Své argumenty jsem kdysi vyložil ve článku „Brexit, naděje pro EU“ a skládám tímto poklonu vizionáři de Gaullovi, jenž smysl přijetí Britů do evropského federativního projektu analyzoval naprosto přesně.

Nijak mne proto nepřekvapilo, že podobnou argumentaci pro televizní kanál Sky News použil i jeden z hlavních strůjců brexitu Nigel Farage, podle něhož má Británie kulturně mnohem blíže k mnoha částem anglicky mluvícího světa než ke kontinentální Evropě a vůbec nesouhlasí s tím, že by Británie měla jak kulturně, tak i v jiných oblastech blízko k Evropě. “That’s one of the reasons, in the end, we voted for Brexit (je to nakonec i jeden z důvodů, proč jsme hlasovali pro brexit),“ podotkl k tomu ještě.

K brexitu naštěstí skutečně došlo a strategická chyba byla konečně napravena. Ba co víc, obě dvě strany po dlouhých jednáních nakonec našly společnou cestu a dokázaly se dohodnout na vzájemné smlouvě, což umožňuje mnohem plynulejší a kontrolovanější změnu dosavadní situace a zároveň nezpůsobí chaotický šok, jehož předehru jsme v Británii mohli vidět před několika dny v souvislosti se sanitární krizí kolem mutace koronaviru do nové podoby.

Ponechám-li stranou euforické projevy britského premiéra Johnsona, jehož role ve smluvní realizaci brexitu byla klíčová, či zklamaná očekávání britských rybářů (Johnson obětoval rybářský průmysl kvůli smlouvě s EU) a finančníků z londýnské City (není to tak, jak jsme chtěli, přiznal Johnson), pokusím se na různé aspekty oné vzájemné smlouvy podívat bez zbytečných emocí. Myslím si, že žádná ze smluvních stran nemůže konečný stav posuzovat jako nějakou svou jednoznačnou výhru, neboť vzájemným kompromisem obě dvě nadnárodní soustátí něco získají a něco ztratí. Hlavní výhrou toho čtyři a půl roku trvajícího procesu je již skutečnost, že nějaká smlouva byla uzavřena a že se na kontinentě konečně můžeme věnovat důležitějším a aktuálnějším agendám.

Brexit je rozhodnutí na základě víry ke lžím a zároveň projektem proti historickému očekávání, je špatný pro ekonomii a zároveň nositelem nových nesouladů. Zejména Britové, ale i Evropané neskončili s platbou za jeho cenu,“ píše se poněkud posmutněle až defétisticky ve nedělním úvodníku deníku Le Monde, aby autor v závěru textu přešel přece jen k myšlenkám o mnoho vyváženějším.

Rádio Europe 1 nabídlo zajímavější rozhovor s vládním zmocněncem pro EU Clémentem Beaunem, jenž v hrubých rysech nastínil, jak dohodu vnímá francouzský vládní politik, čehož si všimli i v britském deníku The Independent, ve kterém byla část rozhovoru citována v textu „France says UK will be subject to most export rules in the world.“

C. Beaune mimo jiné řekl, že se zejména jedná o dobrou smlouvu pro obě strany, i když byla podle něj mnohem důležitější pro budoucnost Velké Británie. Zdůraznil při tom, že EU, jejíž trh je osmkrát větší než trh britský, potřebovala mnohem méně vzájemnou smlouvu než Britové, pro které má podle něj smlouva vitální důležitost. V tomto bodě nesouhlasí s M. Barnierem, jenž smlouvu považuje za lose-lose, tedy za oboustrannou prohru.

Za žádný britský průmyslový, či potravinářský produkt, jenž se dostane od prvního ledna na evropský trh, se sice nebude platit clo, ale každý musí splňovat veškeré EU normy,“ ujistil posluchače rádia francouzský vládní zmocněnec pro EU. „Bude navíc kontrolován našimi celníky a veterináři, k čemuž je připraveno tisíc tři sta nových zaměstnanců na hranicích,“ dodal, „žádná jiná země na světě nepodléhá tolika vývozním regulacím při exportu do EU jako velká Británie, což byla podmínka, bez které nebyl možný vstup na náš trh.“

Podobné změny ovšem čekají i na každý produkt z EU, jenž zamíří do Velké Británie, jak se píše v deníku Le Figaro v článku o přípravách francouzských firem na brexit. Každý export do Británie bude muset být povinně zdokumentován a kontrolován na celním úřadu v místě expedice, v oblasti opuštění celního teritoria a v britském celním úřadu na území Velké Británie. Podniky se budou muset znovu informovat o stavu komerčních smluv se svými obchodními partnery v Británii, aby si ujasnily, kdo a jakým způsobem nese finanční a právní zodpovědnost za přepravované zboží, bude také nutné vyjednat nové smlouvy s přepravci, což samozřejmě zatíží jak administrativu, tak i konečnou cenu přepravovaného zboží.

Text z média Franceinfo zase vysvětluje, proč je smlouva důležitá a z jakého důvodu je spíše výhodná pro francouzskou ekonomiku. Francie vyváží do Británie mnohem více, než z ní dováží, jde hlavně o potravinářské zboží v hodnotě zhruba dvanáct miliard eur ročně, Francie je zároveň branou Británie do Evropy a proudí skrze ni osmdesát procent britského exportu do Evropy, což obě dvě země prostě nutí k přátelským obchodním vztahům.

Oboustranným podpisem této smlouvy, čímž se článek přiblíží ke svému konci, Evropská unie nabízí Velké Británii doposud nevídaný vstup na svůj vnitřní trh se čtyři sta padesáti miliony konzumentů, a to bez kvót a celních poplatků, smlouva se týká jak oblasti zboží, tak i služeb, letecké a pozemní dopravy, sociálního pojištění, spolupráce ve zdravotnictví a v pořádkových službách, přičemž ji doprovází striktní podmínky, a to jak v doméně ochrany životního prostředí, pracovního a fiskálního práva kvůli zamezení dumpingu, nezapomnělo se ani na garance týkající se státních subvencí.

Velká Británie zůstává ve všech důležitých oblastech zásadním strategickým spojencem Evropské unie, což je podle mne žádoucí a správné, brexit na tom nic podstatného nezměnil. Velmi pochybuji o tom, že by odchod Británie z EU nějakým zásadním způsobem mohl ovlivnit ekonomický vývoj obou velmocí, i když si myslím, že onen návrat do přirozeného stavu věcí bude po nějakých možných počátečních komplikacích z dlouhodobého hlediska prospěšný oběma nadnárodním státním celkům. Brexit vnímám jako důležitý moment ve složité stavbě příští podoby naší společné evropské státnosti a zároveň jako skvělý impulz k jejímu opětnému nastartování, ta největší překážka evropské federace právě Evropskou unii konečně dobrovolně opustila.

Výlet do francouzských médií zakončím optimističtější myšlenkou autora úvodníku z deníku Le Monde, jehož smutným povzdechem jsem dnes začal: „Je třeba si přát, aby EU osvobozená od síly nehybnosti a opozice, kterou zosobňoval Londýn, dokázala využít tohoto nového uspořádání k umocnění své soudružnosti a k posílení svého vlivu ve světě. Brexit v plném světle ukázal, jakou sílu může mít sedmadvacítka, pokud zůstane jednotná.“

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem



zpět na článek