4.12.2020 | Svátek má Barbora


BREXIT: Los Polakos a normalizovaná Evropa

2.7.2016

„I nastalo divení převeliké a porovnávání, protože všichni dostali stejně...“ (4/2 Přijď království tvé - Podobenství o dělnících na vinici; Katecheze)

No tak to u nás nastalo divení převeliké, protože všichni „nedostávají stejně“. Myšleno ve Velké Británii, kde údajně volili občané proti EU kvůli těm lauzrům z východu, jmenovitě Polákům. Ještě větší divení nastalo, když našinci zjistili, že pod názvem Poláci se skrývají všichni emigranti z východní Evropy žijící v Anglii, a mnozí tomu ani nechtějí věřit. Že by byli obyvatelé Velké Británie tak nevzdělaní a tak blbí? Když jsme už desetiletí, ba co dím, století přesvědčováni o údajné moudrosti, dokonalosti a bezbřehé demokratičnosti této staré demokratické země?

Kdo ví, tak ví, že obyvatelé Velké Británie se učí podle dějepisu a zeměpisu, kde vše, co leží východněji než Vídeň (a oni jsou přesvědčeni, že Praha leží nejméně tisíc verst východně od Vídně), je někde uprostřed stepí...

A nejsme v tom sami, o kterých panuje na vyspělém Západě představa, že patří mezi osoby s průměrným IQ menším než 80, tedy na hranci mentální retardace. Britové jsou o tom hluboce přesvědčeni při pohledu na obyvatele Pyrenejského poloostrova, viz slavný anglický TV seriál Hotýlek (Fawlty Towers), natočený za spolupráce slavných Monthy Pythons. Tedy s intelektuálními giganty. Španělský hotelový sluha je oddaný pánovi, ovšem prakticky nerozumí anglicky, takže všechny rozkazy absolutně překroutí a i jinak je to osoba na hranici debility. Postava sluhy je esencí toho, jak si Britové představují Španěly.

Takže ještě jednou: naši obdivovatelé všeho západního a šiřitelé myšlenek, jak jsme tam úžasně chápáni a vůbec cool, nám poněkud zatajují, jak to tam ve skutečnosti vypadá.

Když jsem přijel na začátku devadesátých let do Španělska (nikoliv na dovolenou!), zjistil jsem, že všem stavebním dělníkům, služkám a podobným se říká Los Polakos, tedy Poláci. Bez ohledu na to, že partu zedníků vedl Ukrajinec, zámečníkům sice velel Polák, ale jinak to byli Češi a Slováci, na vinicích pracovali „Poláci“ z Moldávie a Bulharska. Pomocný manažer v hotelu Benidormu byl též „El Polaco“, ačkoliv to byl Slovák, co se tam zapomněl na zájezdu a už tam zůstal.

Také francouzský „polský instalatér“, kterým hrozili politici ve Francii, byl ve skutečnosti jakýkoliv řemeslník z Východu, ve většině případů o 100 % lepší než francouzský.

Označení „Poláci“ je tedy běžné. Můj španělský kamarád, který jako dítě republikánů vyrůstal v Londýně, teprve když se naučil v Praze česky, tak zjistil, že ta rodina „polského hokynáře“ na rohu ulice jsou vlastně Češi. Že jsou z východu, to pozná na západě každý podle nezaměnitelného přízvuku. Němci tomu říkají „böhmisch“ přízvuk podle Josefa Dobrovského a jeho popsání „Böhmische Mundart“.

A nemyslete si, že se vylžete! Jednou jsem uprostřed haly velkého hyper-super amerického hotelu v Almeríja cosi dojednával německy, když se od pultu v recepci ozvala půvabná blondýnka:

“Kdo to tady mluví německy s tak strašným slovanským přízvukem?“
„To prosím já,“ přiznal jsem se.
„Vy jste Polák, anebo Čech?“ následoval dotaz.
„Jak jste to poznala, jsem Čech.“
„Můj tatínek byl Polák...“

Otázkou zůstává, kde se to v těch Britech vzalo, dumají různé moudré hlavy. Nikde se to „nevzalo“, bylo to tam vždycky. Pohrdání každým, kdo není pravý Brit. Jen se podívejte na filmy s Herculem Poirotem!

Ale proč to přišlo u těch Francouzů a Britů právě teď tak hlasitě. No, je to trošku jinak. V Unii, hlavně té západní, proběhla v posledních 25 letech euro-normalizace velice podobná komunistické normalizaci u nás po roce 1968. Obyvatelé západním Evropy, tedy značná část, byli pomalu a neúprosně dotlačeni k „držení huby“. Jak na mne řval jistý major StB ve věznici na Ruzyni, když jsem mu řekl, že myslet si můžu, co chci: „Myslet si můžete, co chcete, ale říkat budete to, co chceme my! Jinak s vámi zatočíme.“

No a podobně je to dneska na západě EU. Lidé se bojí mluvit, neprotestují, když se jim něco politicky korektního nelíbí. Něco, o čem se nesmí mluvit. Třeba o tom, že hlavním problémem Británie nejsou „Poláci“, ale černoši a muslimové. Nadávat východním národům Evropy můžete, co hrdlo ráčí. Ale zkuste jen špitnout něco o muslimech anebo černých mladistvých gangsterech. Vyhodí vás z práce, poštvou na vás tisk, lidé se vám ze strachu budou vyhýbat. A přecházet na druhý chodník, jako když jsem já podepsal Chartu 77. Strach je silnější než násilí. Násilí vás donutí se vzbouřit, strach vás zlomí. Jak jinak si vysvětlit, že si anglikáni nechají zakázat zvonění zvonů, aby to neuráželo muslimy? Jak jinak vysvětlíte, že gangy beztrestně znásilňují mladá děvčata a policie ani nikdo další se neozve.

Mám kamaráda, člověka s britským i českým pasem, který složitě emigroval v osmdesátých letech. V Londýně se usadil, našel zaměstnání, koupil si dům. Pak si kolem něj koupili domy neevropští imigranti. Odstěhovat se nechtěl. Sám je imigrant. Tak ho párkrát zbili, nakonec skončil v nemocnici, dům prodal za hubičku, ale když se jej po třiceti letech, co nasává dnešní britské zvyky, zeptáte, tak prohlásí, že ve Velké Británii nejsou s imigranty žádné problémy. A snad tomu i věří.

Chování lidí není tak přímočaré, jak se tvrdívá. Také není pravda, že by ani ve Velké Británii šlo jen o „Poláky“, naopak. Hlavní strach Britů byl z možnosti, že se do Anglie nastěhuje půl milionu Turků, když černochy drží ve Francii drát (a těch eurokeců o Maďarech, co?!).

Také zavražděná poslankyně Jo Coxová byla známa hlavně svojí propagací neregulovaného příchodu muslimských imigrantů. To jen u nás se o tom jaksi nemluví, že?!

Nenávist k „Polákům“ je náhradní nenávist, když lidi mají strach říci, že se bojí muslimů a barevných obecně. Jistě, multikulturní Londýn, kde žijí mladí lidé, co profitují z globalizace, volí EU. Ale živí je vlastně ta třída, co chce z EU odejít. A stejně je to s těmi studenty. EU volili ti, co ze systému profitují a bezohledně jej vytěžují, proti byli ti ostatní.

V Rakousku je to stejné.

Ovšem pokusy médií a politiků svést vlnu hněvu na „Poláky“, tedy na ty, kteří chtějí pracovat, integrovat se, stát se lidmi žijícími podle křesťanských tradic, dělat z nich nepřítele, to je mimořádné ohavnost.

Jeden z východních evropských „Polacks“








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.