V křišťálové kouli se zjevil brexit s dohodou. Boris Johnson se k němu přiblížil víc než Theresa Mayová. Vyjednal novou dohodu, která vypadá nadějně…
Ani oblečená, ani svlečená, ani pěšky, ani na voze, Boris Johnson hraje o brexit ve stylu chytré horákyně. Britský premiér vyjednal dohodu, podle které má Spojené království zůstat i nezůstat v celní unii s bruselskou Evropou. A v sobotu, kdy o ní poslanci odmítli hlasovat, požádal i nepožádal o další odklad britského odchodu z Evropské unie.
Předseda vlády tak reagoval na situaci, kdy Dolní sněmovna dohodu neodmítla, ovšem ani neschválila. Dupla ale na brzdu a dala vládě úkol, aby dohodu nejprve převedla do legislativy (do prováděcích zákonů) a až poté předložila parlamentu.
Johnson vzápětí udělal to, co mu ukládá zákon – poslal do Bruselu žádost o tříměsíční odklad brexitu. Byla to však žádost-nežádost, chyběl na ní jeho podpis. V doprovodném dopise, který už podepsal, označil odklad za špatné řešení. (Oba dopisy spolu s listem britského velvyslance v Evropské unii, který vysvětluje, že první dopis je stanoviskem parlamentu a druhý vlády, jsou zde.)
Jisté je tedy zase jen to, že jisté není nic. Co je ale podstatné: Zmíněná dohoda zůstává ve hře.
Lze předpokládat, že Johnson se teď bude snažit využít situace, kdy se váhaví poslanci, kteří jsou pomyslným jazýčkem na vahách a kteří nechtějí brexit bez dohody, ocitnou pod tlakem času. Koncem října vyprší termín pro brexit, takže by dohodu mohli podpořit jako lepší řešení než „divoký rozvod“.
Jednou nohou v Bruselu
Johnsonova nová rozvodová dohoda (Agreement on the Withdrawal) doznala změn ve dvou částech. V politické deklaraci vyhlašuje jak Evropská unie, tak Spojené království za cíl dohodu o volném obchodu. Z protokolu o Irsku a Severním Irsku pak zmizela pojistka (backstop).
Podle pojistky, kterou britští zákonodárci několikrát odmítli, mělo Severní Irsko podléhat pravidlům jednotného trhu, dokud se Británie s EU 28-1 nedohodne na příštích obchodních vztazích.
Návrh nové dohody předpokládá, že v Severním Irsku budou dál platit evropské regulace týkající se průmyslového zboží a potravin. V britské části Irského ostrova, která zůstane britským celním územím, budou britské úřady vybírat britské poplatky a cla za zboží ze třetích zemí. Pokud ale zboží zamíří dál na jednotný trh Unie, proclí ho unijními sazbami.
Místem celních kontrol nemá být pozemní hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou. Zboží se má prověřovat v přístavech a na letištích. Na ostrově by tak nevznikla „tvrdá“ pozemní hranice, která by pro irské republikány byla signálem pro novou vlnu útoků.
Zmíněná a další pravidla mají platit po konci přechodného období, nejdřív od začátku roku 2021. Do té doby má monarchie setrvat na vnitřním trhu i v celní unii. Po čtyřech letech by severoirské shromáždění ve Stormontu mělo rozhodnout, jestli systém dvou kontrol podrží, nebo se připojí ke zbytku království a bude se řídit výhradně pravidly přijatými v Londýně.
Hlavní rozdíl mezi dohodou, kterou protlačovala přes parlament Theresa Mayová, a dohodou, kterou prosazuje její nástupce, je v tom, že rozhodnutí, zda a kdy Británie Evropskou unii opustí, budou mít v rukou Bitové. Nebude podmíněno dohodou s Unií, což předpokládala irská pojistka.
Brexiteři posilují
Boris Johnson hlásá, že mu Brusel ustoupil. Jenže ustupoval i rozcuchaný premiér. Vždyť jako poslanec prohlašoval, že je nepřijatelné, aby pro Severní Irsko po definitivní odluce od unie platil jiný celní režim než pro ostatní britská území uvnitř Spojeného království.
Televize Sky News vydala k nové dohodě analýzu „Nepříjemná pravda o dohodě Borise Johnsona“. Připomněla v ní někdejší Johnsonovy názory a dospěla k závěru, že poslanec Johnson by odmítl i svoji brexitovou dohodu, pokud by ji dojednala premiérka Mayová.
Časy se ale změnily. Konzervativní euroskeptici mají svého premiéra, kterého nechtějí potopit, upozorňuje Sky News. Co víc, chtějí odrazit útok vedený Nigelem Faragem a jeho Brexit party. Takže dohoda má slušné vyhlídky na to, aby byla schválena.
Pravda, záběry na centrum Londýna, které v sobotu zaplnily statisíce demonstrantů proti brexitu, mohly vyvolat dojem, že poslanci jsou pod tlakem, aby brexit odpískali. Jenže miliony Britů, kteří do ulic nevyrazili, se zástupci v parlamentu ztrácejí trpělivost. Tlačí na ně, aby hlasovali pro brexit, a ukončili tak nejisté období.
Patří mezi ně i ti, kteří se na alternativu brexitu bez dohody zásobili léky a potravinami, jejichž trvanlivost není nekonečná. Z průzkumu finančního domu Premium Credit vyplývá, že takto syslil každý pátý Brit a všichni dohromady nasyslili zásoby za téměř čtyři miliardy liber!
Nedávná sonda naznačila, že to jsou brexiteři, kdo posílil. Před dvěma lety v referendu o setrvání v EU vyhráli nad remainery 52 ku 48 procentům. Nynější šetření mezi 26 000 Brity, nejrozsáhlejší od referenda, zjistilo, že skóre se zvýšilo v prospěch brexiterů na 54 ku 46.
Co dál?
To je samosebou klíčová otázka. Johnsonova vláda chce už v pondělí předložit zákony začleňující brexitovou dohodu do britského práva. Hned nato se chystá postoupit poslancům dohodu samotnou. Aritmetika agentury Bloomberg naznačuje, že premiér má šanci ji prosadit.
Parlament by vše mohl za jedenáct dnů, tedy do konce října, zvládnout, a to včetně Sněmovny lordů. Johnson by pak mohl stáhnout žádost o odklad a monarchie by koncem měsíce z EU odešla. Avšak jen formálně.
Fakticky by Británie ve společenství zůstala, protože prvního listopadu by začalo přechodné období, během něhož má v ostrovní zemi platit unijní právo, včetně nově přijatých pravidel a jurisdikce Soudního dvora. V této době by měla britská vláda s evropskou sedmadvacítkou dohodnout budoucí obchodní a politické vztahy.
Lze však tušit, že poslanci budou k zákonům předkládat návrhy, které mohou rozvodovou dohodu pozměnit. V takovém případě by premiér pro změny musel získat souhlas sedmadvacítky, což by dohodu mohlo pozdržet.
Takže přece jen odklad? Sedmadvacítka by na něj patrně kývla, byť francouzský prezident Emmanuel Macron hlásá, že alternativou k dohodě je jen brexit bez dohody koncem října. Současně však dává najevo, že nechce být tím, kdo Británii z Unie vyhodil.
Žádost o prodloužení data brexitu podle zákona pojmenovaného po předkladateli, labouristovi Hilarym Bennovi, požaduje odklad brexitu o tři měsíce. Tak dlouhý čas však sedmadvacítka Britům sotva poskytne. Lídři unijních zemí připouštějí jen technické prodloužení – o dny, maximálně o několik málo týdnů.
Z toho všeho se dá vyvodit předpoklad, že Spojené království (formálně) odejde z Evropské unie s dohodou na konci října či krátce poté. Ruku do ohně bych za to ale nedal.
Na tuto brexitovou předpověď se nedá spoléhat o mnoho víc než na věštbu z křišťálové koule.
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce