Ačkoliv se z mediální propagandy mohlo zdát, že po Brexitu nastane minimálně konec světa, strašení eurofanatiků nemělo na rozhodnutí Britů vliv, jaký si snad představovali.

Rozhodnutí britských voličů je pro celý mocenský projekt EU zásadním hřebíčkem do rakve. Nezbývá než doufat a věřit, že Británii budou následovat i další státy EU, mezi nimi snad jednou i Česká republika. Nevěřím příliš optimistickým tvrzením, že evropská politická elita využije tento impuls k jakési sebereflexi, zamyslí se nad celou koncepcí evropské integrace a zařadí zpátečku, někam před Lisabonskou smlouvu, ale možná i před Maastricht. I kdyby nyní začaly v členských státech sílit hlasy po jakési reformě EU a i kdyby tyto hlasy vedly k zásadně odlišnému složení Evropského parlamentu a Komise, které by se pokusilo Unii reformovat, obávám se, že rezistence obrovského byrokratického aparátu bude tak silná, že v podstatě nebude možné jakoukoliv reformu provést. Úřednická elita, nikým nevolená a nikomu se nezodpovídající, si nenechá své pohodlné živobytí jen tak sebrat. Právě ona činí Evropskou unii nereformovatelnou. I kdyby se stal zázrak a v Evropském parlamentu a Komisi seděli samí euroskeptici, jediné, co může tuto úřednickou armádu a její vliv eliminovat, je zrušit jejich pracovní místa, nikoliv se pokoušet měnit jejich agendu.

Výsledek britského referenda je pro zastánce svobody a demokracie nepochybně důvodem k oslavě. Ale až oslavy skončí, je na místě střízlivý pohled na věc. Téměř 52 % voličů rozhodlo o vystoupení Británie z EU. To je bohužel příliš těsný výsledek, který ukazuje, že britská společnost není nezávislosti své země nakloněna dostatečně výrazně, a rozhodnutí s tak těsným mandátem může vzbuzovat pochyby o správnosti takového kroku. Podobně jako bychom si při opačném výsledku kladli otázku, co znamenají pouhá čtyři procenta volebního rozdílu, která by rozhodla o dalším setrvání Británie ve svazu evropských socialistických republik.

Británe nastoupila cestu, na jejímž konci bude opět nezávislou a snad znovu hrdou zemí. Nicméně tím, že se Britové dostanou z područí bruselské politické aristokracie, nestanou se automaticky svobodnými. Jestliže chtějí zpět svobodu, co nejvolnější trh, kapitalismus, mají před sebou ještě mnoho práce: zbavit svůj vlastní politický systém bezpočtu nařízení a regulací, omezit vliv svých vlastních úředníků a v neposlední řadě vyřešit islamizační tendence uvnitř britské společnosti.

51,9 % britských voličů rozhodlo, že chce ven z EU. To však ještě zdaleka neznamená, že všichni tito lidé jsou pro svobodu, volný trh, malý stát.

Jestliže Británie z EU za pár let skutečně vystoupí, stane se znovu plně odpovědnou za svůj politický systém - ten je nyní socialistický. A pokud jej dnes Británii diktuje Brusel a táhne-li tento systém dnes Británii dolů, mají před sebou Britové další, ještě zásadnější rozhodnutí k řešení: chtějí se dál nechat táhnout dolů svým vlastním, nezávislým socialismem, nebo se, zbaveni koule na noze v podobě bruselské byrokracie, vydají blíže ke skutečně svobodnému, kapitalistickému systému?