Předseda labouristů Corbyn, kterému se rozpadá strana, vyzval k tomu, aby se ve Velké Británii uspořádalo druhé referendum o členství Británie v EU. Dolní sněmovna tento nápad neschválila.

Jeremy Corbyn je částí svých spolustraníků obviňován z antisemitismu. Citují se jeho různá prohlášení z jednání s arabskými představiteli. Je také napadán za přístup jeho partaje k brexitu. V ČT dokonce uveřejnili rozhovor s významným podporovatelem Labour Party, který naopak brexit podporuje, a nesouhlasí rovněž s Corbynovou politikou.

Poslední hlasování Dolní sněmovny britského parlamentu ale vůbec nevyloučilo možnost, že Británie opustí EU bez dohody. „Je významné, že parlament ve středu hlasoval proti tomu, aby byl brexit bez dohody nadobro vyřazen ze hry. Opravdu ano,“ hodnotil na twitteru moderátor televize ITV Robert Peston skutečnost, že dodatek SNP neuspěl rozdílem 36 hlasů. „Ani by to nebylo závazné rozhodnutí. Takže ti, kdo říkají, že parlament by vždy hlasoval proti brexitu bez dohody, jsou zcela evidentně na omylu,“ dodal Peston.

Hlasování parlamentu a odmítnutí „alternativní podoby brexitu“ z dílny labouristů svědčí o tom, že takzvaný „tvrdý brexit“, tj. odchod Velké Británie z EU bez dohody s EU, se stává tou nejpravděpodobnější variantou. Politika EU v této záležitosti je dlouhodobě „konzistentní“. Je zaměřena na trvalé připoutání Británie do jednotného celního prostoru s EU prostřednictvím takzvané irské pojistky. Ta v zásadě omezuje suverenitu Británie a vychází vstříc požadavku Irska, které dlouhodobě usiluje o „sjednocení“ se Severním Irskem. Tvrzení vrcholných představitelů EU o tom, že dojednanou dohodu s Británií „nelze otevírat“, je nátlakem, který má přimět vzpurnou Británii k ústupu.

Strašení „ničivým brexitem“ či „tvrdým brexitem“ však zdá se nezabírá tak, jak by si EU přála. I zpravodaj ČT Bohumil Vostal ve svých zprávách z Británie dává prostor obyčejným lidem, kteří jsou „tvrdému brexitu“ nakloněni a chtějí jedno – pryč z EU. Politika EU, která se stále odkazuje na nemožnost ústupu v „irské pojistce“ (protože o to má zájem Irská republika), je pokusem zastrašit tu část britské veřejnosti, která je obecně proti odchodu Británie z EU, a dodat jí argumenty. Rovněž úvahy v tisku o zaručeném odkladu brexitu jsou jen pokusem už tak rozhádanou britskou politiku ještě víc proti sobě rozeštvat.

Pro řadu Britů je však hrozba „ničivých následků brexitu“ jen bubákem, který je od přání odejít z EU nemůže odradit. Tak jako i v jiných případech, nadužívání strašení postupem času ztrácí na účinnosti. Příznivci brexitu jsou totiž ochotni snést nepříjemnosti, protože pro ně je vyšší hodnotou zbavit se vlivu Bruselu na politiku Británie. Realita je prostě taková, že Británie z EU odejde - ať s dohodou, nebo bez ní.