Většina médií, expertů a (naoko) i evropští vůdci si jsou zajedno v tom, že Boris Johnson nemůže s brexitem uspět. Já bych ale řekl, že britský premiér má docela slušné šance.

Sny a skutečnost

Jaký cíl má EU a co chce dosáhnout Johnson? Pro Unii by byl nejlepší výsledek odstoupení Londýna od brexitu, ať již s novým referendem, nebo bez něj. To je ale nepravděpodobné. Druhý nejlepší výsledek by bylo použít tzv. irskou pojistku jako záminku pro to, aby Velká Británie zůstala EU trvale podřízena.

Celkově je Unie v nevýhodné situaci proto, že každý jiný výsledek by byl pro Brusel prohrou. Proč? Protože se EU dosud jenom zvětšovala. S odchodem Velké Británie definitivně končí její růstová fáze a začíná rozpad spolku. Psychologický a realný význam tohoto faktu vůbec nelze přecenit.

Pro Borise Johnsona by byla nejlepší dohoda o brexitu bez tzv. irské pojistky, tedy bez tvrdých celních kontrol na irsko-irské hranici. To je sice možný, ale spíše nepravděpodobný výsledek. Druhý cíl je mnohem snáze dosažitelný. Je jím Johnsonova silná výchozí pozice v nových volbách. I když ho britský parlament donutí k rezignaci nebo dokonce k novému referendu, bude mít premiér pořád dobré šance nakonec prosadit svou.

Jak vidíme, tak jsou naděje EU na dosažení aspoň jednoho z jejích dvou cílů nižší než pravděpodobnost, že Johnson uskuteční aspoň svůj druhý cíl.

Faktor Boris

Staré pravidlo vyjednavačů říká: Kdo se první pohne, ten prohraje. Za Mayové si EU udělala pohodlí a britská premiérka bezmocně kmitala mezi Londýnem a Bruselem. Ale s příchodem Johnsona vzrostl tlak na to, aby se pohnula EU. A to hned z několika důvodů.

Johnson je úplně jiná liga než Mayová. Vypadá sice jako trochu praštěný Angličan, ale je to všehoschopný, bezohledný a tvrdě hrající cynik; jakýsi Jean-Claude Juncker v rozpuku sil. Pro EU je Boris Johnson skutečně nebezpečný zejména proto, že se právě stal premiérem a chce jím za každou cenů zůstat.

Tlak na to, aby se EU pohnula, zvyšuje také zhoršující se celková hospodářská situace, blíží se recese, která se bude týkat i německé ekonomiky, a Berlín je hlavní město EU. Exporty EU do Spojeného království mají roční objem asi 390 miliard eur, importy z Británie do Evropy ale „jen“ 280 miliard. A tak státům kontinentu neprospějí ekonomické otřesy kvůli „tvrdému“ brexitu. A volný přístup k britskému trhu je pro ně tím důležitější, čím horší je celková ekonomická situace. To platí hlavně pro Německo, které exportuje do Anglie podstatně více, než je tomu naopak.

Jen na okraj dodávám, že silná proměnná, která může moji prognózu dalšího vývoje brexitu zpřeházet, je to, že by ke krizi evropského bankovního systému, která se rýsuje na obzoru, došlo již v září nebo v říjnu tohoto roku. Ale zpět k důvodům, které z hlediska EU mluví pro to, aby se její vyjednavači pohnuli.

Unie totiž nejvíce pomůže Johnsonovi k dosažení aspoň jeho druhého cíle, tedy získat dobrou výchozí pozici k volbám, právě tím, že bude blokovat jeho maximální cíl, tj. smlouvu o vystoupení bez irské pojistky. Když EU neustoupí, tak tím jen zhorší svou situaci nejenom ekonomicky, ale i politicky. Blokáda ze strany EU jenom zvýší nenávist Britů na Brusel a ve volbách (případně v novém referendu) vyhrají konzervativci a Faragova Brexit Party.

Cenu brexitu bez smlouvy Johnson navíc uměle navyšuje drobnými šťouchanci. Hrozí kupříkladu tím, že v případě brexitu bez smlouvy odpadne i odstupné ve výši necelých 40 miliard liber, které se Británie zavázala zaplatit. A zatímco váhavá Mayová mluvila jen o postupném omezování volného pohybu EU-občanů po brexitu, prohlásil Johnson, že volný pohyb Evropanů na hranicích Velké Británie skončí s divokým brexitem 31. října 2019.

Irská pojistka

Theresa Mayová „obratně“ dojednala závazek Velké Británie, že hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou budou i po brexitu otevřené. Podle její smlouvy se o tom, jak toho dosáhnout, bude vyjednávat v přechodném období. Když se ale řešení nenajde do konce 2022, tak Spojené království zůstane v celní unii s EU. Takže irská pojistka je vlastně jenom záminka, jak zabránit tomu, aby Anglie z EU opravdu odešla.

Ve zhoršené celkové ekonomické situace a vzhledem k oslabení vyjednávací pozice EU by bylo i z hlediska Bruselu rozumné obměnit dohodu tak, aby kontroly na irské hranici nehrály klíčovou roli, anebo prostě kývnout na pragmatické řešení irské hranice. Chceme-li vidět, jak vypadají „měkké“ hranice i bez celní unie, tak se můžeme podívat na hranice Švýcarska se státy EU. Existují na nich jenom skryté a náhodné kontroly osob a sousední státy se smířily s trochou toho pašování. A pokud jde o významné proudy zboží, tak by se daly přeložit do britských přístavů, z nichž se transportuje do a ze Severního Irska. O tom zatím EU nechtěla ani slyšet, ačkoliv to Johnson i při svých návštěvách Berlína a Paříže opakovaně navrhoval.

Média a většina expertů hovoří o tom, že Johnson chce vinu na brexitu bez dohody hodit na EU. Ale není to spíše tak, že Brusel chtěl od samého počátku Velkou Británii příkladně potrestat a tlačí na pilu tolik, že k jinému než ke tvrdému brexitu vlastně dojít nemůže?

Bylo by racionální, kdyby Brusel svou trestnou výpravu skončil a přispěl k pragmatickému řešení. Ale když k tomu nedojde a Johnson bude donucen k novým volbám nebo i k druhému referendu, tak se připravme na špinavý volební boj pod heslem „Národ proti politikům“. Těm v Bruselu, kteří chtějí Spojené království „ponížit“, a těm v Británii, kteří chtějí „zaprodat“ zemi. A ke vší smůle pro EU umí Boris Johnson jednu věc zvláště dobře - volební kampaň.

Psáno pro MF Dnes

Převzato z blogu se svolením autora

Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč