1. Očekávatelná, ale vždy znovu šokující byla arogantní reakce některých komentátorů z médií a akademického světa. Tito lidé, trpící notorickým nedostatkem sebekritičnosti, tvrdošíjně trvají na tom, že většina občanů je příliš hloupá na to, aby správná řešení rozpoznala, natož sama našla (viz Proč je masa moudřejší než elity). Příliš velká část elit zřejmě žije intelektuálně ve feudalismu, kdy názor panstva měl „z boží vůle“ větší cenu než názor toho, který na ně pracoval. Dnešní šlechta ducha odvozuje od svého vzdělání tytéž předpotopní výsady, jaké měli feudálové od pánaboha. Vůbec jim nevadí, že se jejich užitečnost pro společnost často pohybuje pod hranicí vnímatelnosti a naopak škody, které napáchali, výrazně přispěly také k tomu, že došlo k brexitu.

2. Příznačná pro myšlení těch, kteří se domnívají, že správnost úsudku souvisí s počtem semestrů, je i další téze, kterou jsme mohli v komentářích k brexitu slyšet. Jedná se o názor, že při hlasování o brexitu staří odmítli něco, co mladí chtěli. Tento argument je spojen s němou výčitkou typu „berou mladé generaci budoucnost“. I to je pozoruhodný aspekt mudrlantnské pomýlenosti. Je to tedy tak, že schopnost rozeznat pravdu souvisí nepřímo s věkem? Ten, kdo je mladší, myslí správněji? Anebo ten, kdo je starší, má menší právo spolurozhodovat? A měla by se tudíž s rostoucím věkem snižovat hodnota jeho voličského hlasu? Tento argument je opravdu pozoruhodný příklad pro to, že intelektuální nezralost může u některých vzdělaných lidí přetrvat i do dospělosti.

3. V jednom vysílání jsem sledoval, jak moderátor dlouhé minuty rozebírá to, že Nigel Farage, nepoužil pravdivý argument ohledně britských plateb do Bruselu. Ten samý moderátor ale s lehkostí pominul desítky katastrofických scénářů z pera žurnalistů The Economist, The Guardian, Financial Times a dalších, studie expertů, institutů a organizací jako MMF, které Velké Británii předpovídají sestup na úroveň Třetího světa. Jejich scénáře jsou však stejně neprokazatelné a manipulativní, jako Faragův slogan. Na rozdíl od nich to Farage přiznal. Se zájmem si přečtu sebekritiku těchto svědků soudného dne, až se za pár let ukáže, že se mýlili. MMF to možná (byť i za delší dobu) dokáže. Nedávno přiznal (a netrvalo mu to ani třicet let), že jím světu vnucovaná neoliberální ideologie hospodářství neprospívá.

4. Na ni zřejmě pořád ještě věří ti komentátoři, kteří se intelektuálně vzepnou k výrokům o tom, že národní nezávislost se nedá měřit, a tím pádem je (zřejmě) méně důležitá než všechno, co se měřit dá. To je typický výplod ekonomizované logiky, kterou trpí zejména poslední generace ekonomů, kteří měli tu smůlu, že studovali na špičkových světových univerzitách a infikovali se věroukou o samospasitelnosti trhu. Ty samé univerzity je nebyly schopné naučit i to, že se svět neskládá pouze z čísel a že pro většinu lidí jsou nespočitatelné věci tak důležité, že kvůli nim dokáží na sebe vzít oběti a strádání. Obecně viděno mám stále silnější dojem, že zejména sociálněvědní vzdělání je až příliš často totožné se schopností květnatě obhajovat dobře promyšlené nesmysly a s neschopností nabízet proveditelná a celospolečensky prospěšná řešení.

5. A na závěr ještě dojímavý příběh úderníků počítačových klávesnic z londýnské bankovní čtvrti. To jsou ti, kteří elektronickými vidlemi načechrávají nesmyslně rostoucí kupu sena virtuálních peněz, aby - než stébla dopadnou na zem - vydělali hodnotu na třetím místě za desetinnou čárkou. Přitom přehazování stamilionů sem a tam přináší zisky několika superbohatým a zvyšuje pravděpodobnost světového finančního kolapsu pro všechny. Tak tihle lidé si osobují právo vyčítat společnosti, která za jejich prohry tvrdě platí, že je o skvěle dotované pozice u ruletového stolu připravila.