Můžou se chilské ekonomické reformy uskutečnit v Brazílii – bez vojenské junty v zádech?
Rakouský spisovatel Stefan Zweig předpověděl Brazílii báječné zítřky. Název jeho knihy Brasilien, Ein Land der Zukunft (Brazílie, země budoucnosti) se kdysi stal oblíbeným sloganem Brazilců.
Optimistická věštba literáta, který do Brazílie utekl před nacisty, se přitom dá lecčíms podepřít. Třeba obrovskými zásobami sladké vody, nerostným bohatstvím, úrodnou půdou i mladou dynamickou populací.
Jenže na dobu, kdy nastane zaslíbená budoucnost, už obyvatelé latinskoamerické země čekají příliš dlouho. A tak z teze „Brazílie je země budoucnosti“ udělali hořký vtip dodatkem: „A vždycky bude“.
Pro některé Brazilce, kteří neztratili víru, že budoucnost se stane přítomností, se však stal nadějí nový prezident Jair Bolsonaro.
Tropický Trump?
Bolsonaro hlásá „Brazílie především“ a „bůh nade vším“, což se dá vyložit jako brazilská (křesťanská) verze hesla „Amerika na prvním místě“. Také proto se mu říká brazilský či tropický Trump. Sám se ostatně k americkému prezidentovi přirovnává a tvrdí, že chce dělat s Brazílií totéž, co Donald Trump s USA.
Podobnost je patrná nejen v heslech, v tom, že se ti dva nerozpakují říct nebo tweetovat, co mají na jazyku, ale také v politických rozhodnutích. Hned poté, co Bolsonaro počátkem ledna nastoupil do prezidentského paláce, podepsal nařízení, kterým regulace oblasti Amazonského pralesa vzal agentuře pro ochranu území obývaných domorodými obyvateli. Přesunul je na ministerstvo zemědělství, tedy pod agrární lobby.
Také Donald Trump před dvěma lety začínal tím, že vydal dekret, který se týkal půdy přiznané domorodým obyvatelům. Povolil stavbu ropovodu v rezervaci Siouxů.
Jak Trump, tak Bolsonaro při obhajobě těchto dekretů argumentovali skvělými pracovními místy. Brazilský prezident navíc prokázal trumpovskou razanci, když kritikům ze zahraničí vzkázal, aby mlčeli, protože si nenechá radit od těch, kteří své pralesy už vykáceli.
Anebo brazilský Pinochet?
Bolsonarovy názory a jeho nominace do státních funkcí však naznačují, že inspirací je pro něj také chilský diktátor Augusto Pinochet.
Pravda, bývalý důstojník brazilské armády se nedostal do čela státu vojenským pučem. Brazilci ho tam vyslali v lidovém hlasování, do prezidentského křesla ho vynesla jejich frustrace z korupčních skandálů i neschopnost bývalých vlád nastartovat ekonomiku. Sympatiemi k Pinochetovi, ale i někdejší brazilské vojenské diktatuře (1964 až 1985) se však Bolsonaro netají.
Obdobně jako Pinochet označuje Bolsonaro za hlavní hrozbu státu a za úhlavní nepřátele marxisty. „Musíme se vypořádat s marxistickou verbeží v našich školách,“ tweetoval krátce po své inauguraci, během které prohlásil: „Naše vlajka nikdy nebude rudá. Zrudnout může leda naší krví, prolitou na obranu toho, aby zůstala zelená a žlutá.“
V klíčové ekonomické agendě své vlády chce Bolsonaro, stejně jako Pinochet, dát volné ruce neoliberálům. Ministrem hospodářství jmenoval Paula Guedese, ekonoma, který studoval na Chicagské univerzitě u Miltona Friedmana.
Guedes patřil před čtyřmi desítkami let do skupiny Chicago boys (dnes už Chicago oldies, Guedesovi je 69). Ti se za Pinocheta v sedmdesátých letech minulého století podíleli na reformách, které z chudého a zaostalého Chile udělaly nejvyspělejší a nejdynamičtější zemi Jižní Ameriky. V nové vládě bude superministrem dohlížejícím na finance, průmysl, obchod i plánování.
Nejistý výsledek s týmem snů
Bývalý investiční bankéř Guedes, se chystá deregulovat, otevřít zemi zahraničním investorům, privatizovat, snižovat daně a reformovat penze, na které dnes padne třetina státního rozpočtu.
Jeho cílem je také zredukovat byrokracii a zlepšit podmínky pro byznys. Je to žádoucí. Vždyť v nejnovějším žebříčku Doing Business, v němž Světová banka hodnotí podmínky pro podnikání v jednotlivých zemích, se Brazílie umístila až na 125. místě, mezi Íránem a Guyanou.
Guedes působil jako ekonomický poradce během kampaně nynějšího prezidenta, a když bylo zřejmé, že Bolsonaro vyhraje, vyletěla nahoru brazilská měna, stejně jako brazilský akciový trh.
„Nevidím lepší ekonomický tým než ten, který dal dohromady Paulo Guedes. Jeho lidé mají know-how a za sebou úspěšné kariéry v privátním byznysu,“ řekl agentuře Reuters bývalý guvernér brazilské centrální banky Carlos Langoni.
Brazílie však není Chile, což připomněl ve stejné analýze k perspektivám ekonomických reforem v největší latinskoamerické zemi Michael Shifter, předseda Meziamerického dialogu, think-tanku se sídlem ve Washingtonu. „Pinochet o svých plánech nemusel vyjednávat s Kongresem,“ upozornil.
Bolsonarova strana má v parlamentu jen deset procent hlasů. Prezident tedy musí dát dohromady životaschopný blok, aby reformní legislativu protlačil.
Průzkumy přitom ukazují, že většina Brazilců je proti privatizaci klíčových podniků (energetických kolosů Eletrobrasu a Petrobrasu) a nesouhlasí s tím, aby se snížila angažovanost státu ve školství, zdravotnictví a sociální politice.
Z toho je jasné, že sázet na reformy jako v Chile je značně riskantní.
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce