Vláda samozvané prezidentky Jeaning Anez je u moci jen týden, ale podle posledního zjištění bolívijského ombudsmana v La Pazu má už na svém kontě 50 mrtvých.
Toto prozatímní číslo zahrnuje oběti masakru v Cochabamba, kde vojáci minulý pátek zastřelili devět domorodých indiánů, kteří protestovali proti svržení demokraticky zvoleného prezidenta Evo Moralese, který byl 10. listopadu nucen pod hrozbou smrti hledat útočiště v Mexiku.
„V Bolívii byly vypuštěny vražedné čety: pučistický režim zaručil vojákům, kteří zabijí demonstrující domorodce, beztrestnost. V několika dnech zastřelili stovky lidí,“ napsala na Twitteru demokratka Jil Stein, která kandiduje na úřad prezidentky Spojených států.
Anez, která se hlásí k pravověrným křesťanům, při svém vstupu do prezidentského paláce v La Pazu zvedla nad hlavu obrovské, v kůži vázané Písmo svaté a křičela: „Bible se vrací do Bolívie!“ Krátce předtím označila domorodce, kteří tvoří víc jak osmdesát procent obyvatelstva, za „satanické indiány“ a prohlásila, že nemají právo obývat města a mohou žít jen v poušti nebo v horách. Jestli toto není vyhlášení genocidy, co jiného to může být? Demokratické sociální hnutí, které Anez zastupuje v horní komoře, získalo jen 4 procenta hlasů v říjnových volbách, zatímco Moralese volilo 47 procent oprávněných voličů.
Bílý dům blahopřál Bolívii ke změně režimu a vláda Spojených států vyjádřila Anez svoji „plnou podporu“.
Kreml projevil souhlas s její vládou do té doby, než bude v řádných, demokratických volbách zvolen nový president a nový parlament. Kanada a další země zatím váhají.
Datum voleb nebylo ještě stanoveno a vláda pravověrné křesťanky je jistě nesvolá dřív, než zpacifikuje indiány, abychom použili zavedený termín z dob amerických pionýrů. Hlavním pacifikátorem je vůdce puče Luis Fernando Camacho, jeden z velitelů neonacistické paramilitární skupiny, jejíž příslušníci nosí Železný kříž a jiné fašistické odznaky a vzájemně se zdraví zdviženou paží.
Na sociálních sítích v Latinské Americe kolují fotografie a videozáznamy krvavých událostí, k nimž každodenně v Bolívii dochází. Zachycují demonstranty, jak se snaží uprchnout před střelami vojáků nebo se snaží pomoci raněným.
Nemocnice po celé zemi jsou přeplněny stovkami lidí, kteří utrpěli často vážná zranění střelnou zbraní během násilného potlačování protestních demonstrací. Už špatnou situaci zhoršuje skutečnost, že policie deportovala všechen kubánský nemocniční personál, páteř bolívijského zdravotnictví.
„Sledujeme zatýkání a zabíjení domorodých lidí v Bolívii v přímém přenosu. To by mělo být na první straně novin ve světě,“ podává očité svědectví Rania Khalek, známá americká žurnalistka libanonského původu.
Je to ale zbožné přání. Světové sdělovací prostředky v drtivé většině podpořily svržení Evo Moralese, předkládají to jako dobrovolnou rezignaci a zabíjení domorodců označují jako „střety s vládními silami“.
Chybí odvaha nazvat to, co se stalo a co se nyní děje, pravým jménem? Proč mlčí obránci lidských práv?
Kde jsou Lékaři bez hranic? Nač máme OSN?
Zdá se, že organizovaný odpor bolívijských indiánů, odborových organizací a Moralesova Hnutí za socialismus roste a sílí. Avšak nová vláda dává jasně najevo, že se nehodlá vzdát moci a že nebude váhat použít všech prostředků, které tomu budou třeba. Příští dny rozhodnou, jakým směrem se bude Bolívie ubírat.