Bolívie je dnes země mučená, znásilňovaná, zkrvavená. Trpí a hyne osamělá, opuštěná. V našem virtuálním světě co nevidíme na obrazovce, není.

Pučistická vláda, která zahnala demokraticky zvoleného prezidenta Eva Moralese do exilu v Mexiku, začala zatýkat politiky a žurnalisty, vyslala čety smrti proti andským indiánům a dala vojákům povolení je beztrestně zabíjet v zájmu obnovení pořádku.

Puč vyvolal protestní akce a blokády po celé zemi.

Jedna z nich se konala u plynárny v Senkata, která zásobuje největší bolívijské město La Paz. Vláda tam poslala tanky a vojáky, kteří zaútočili na bezbranné domorodce slzným plynem a střelbou z pušek. Na místě zásahu byla Medea Benjamin, kterou list Los Angeles Times nazval přední americkou zastánkyní lidských práv.

„Přišla jsem krátce po střelbě,“ napsala v očitém svědectví uveřejněném v Mint Press News a Foreign Policy Focus. „Rozlícení lidé mě vzali do nemocnice přeplněné raněnými. Viděla jsem doktory a ošetřovatelky, jak se zoufale snaží zachránit životy operacemi prováděnými bez narkózy s rudimentárními prostředky. Viděla jsem pět mrtvých těl a tucty lidí se střelnými ranami. Někteří z nich byli jen náhodnými chodci na cestě do práce. Matka, jejíž syn umíral na chodbě, mi řekla ‚zabíjí nás jako psy.‘ Když jsem odcházela, bylo už osm mrtvých.“

Matka a její syn na snímku očité svědkyně Medea Benjamin.

Samozvaná prezidentka Jeanine Anez, vyhnala stovky kubánských doktorů a zrušila dohody s celou řadou mezinárodních a latinskoamerických organizací, které nabízely svoji pomoc. Označila domorodý lid, zhruba devět z jedenácti milionů obyvatel, za „satanické indiány“, kteří by měli žít jen v poušti a v horách.

Odehrává se další tragédie prvního národa na jihoamerickém kontinentu. Armáda má za úkol pacifikovat domorodý odpor všemi prostředky a jakýmkoli způsobem. Policie zatýká zástupce andských indiánů na ministerstvech a všech úřadech státní správy. Mnozí z nich jsou bez soudu vězněni, všichni ostatní zbaveni funkcí, i když je získali ve volbách, jako například v parlamentu a v městských i místních zastupitelstvech. Rozkaz zní dekapitujte Moralesovu základnu včetně aktivistů, z nichž by mohli vyrůst noví vůdci. Represe přerůstá v teror. Rasová nenávist, která byla během třinácti let vlády prvního domorodého presidenta Moralese utlumena, vzplála plnou silou. Všudypřítomný strach vytváří nezbytnou atmosféru k chystaným volbám.

Lithium přilévá do ohně vysokooktanovou hořlavinu jménem chtivost. Ten vzácný prvek, zlato jednadvacátého století, slibuje učinit bohaté ještě bohatšími a mocné ještě mocnějšími. V bolívijských Andách ve výši téměř čtyři tisíce metrů se nacházejí ložiska představující podle konservativního odhadu dvě třetiny světové zásoby lithia. Chtivost zabránila americkým společnostem přijmout Moralesovu nabídku podělit se s majiteli tohoto bohatství o výnos jeho těžby a zpracování půl na půl a chtivost byla hlavní příčinou puče. Pro bolívijský lid se požehnání bohů změnilo v prokletí.

V bouřlivých a nebezpečných situacích, kdy všechna očividná východiska se jeví jako špatná nebo nepřijatelná, postižený národ hledí s tichou nadějí k mezinárodním institucím a očekává od nich zastání a ochranu - topící se i stébla chytá. V daném případě se jedná o Human Rights Watch, organizaci, která o sobě prohlašuje, že je hlídacím psem lidských práv.

Jejím ředitelem je Kenneth Roth, který krátce po útěku Eva Moralese nazval puč „povstáním“ a „přechodným okamžikem“. Podle něho svržený president byl od skutečnosti odtržený „diktátor“, který ztratil všechnu soudnost. Není tudíž divu, že se stal „obětí kontrarevoluce, jejímž cílem je bránit demokracii… proti zfalšování voleb a jeho (Moralesově) nezákonné kandidatuře“ na prezidentský úřad. Voleb, které Evo prokazatelně a férově vyhrál s dvoutřetinovou většinou.

O perzekuci, zabíjení a teroru hlídací pes ještě ani nezavrčel, anebo tak slabě, že ho nebylo slyšet. Mlčet znamená souhlasit. A kdo souhlasí, je komplic. S takovým ochráncem nepotřebujete nepřítele.

Ale dovedete si představit, jak by ten hafan štěkal, kdyby se slabý čajový odvar očividného hrubého porušování lidských práv stal třeba u Eskymáků na Sibiři? Ostatně nač chodit tak daleko. Připomeňme si, co vše už vyštěkal o nás a Romech.