Obrovská touha po míru a vůle ho prosadit by prezidentu Trumpovi sotva stačily k tomu, aby se oči celého světa obrátily k jeho plánům, kdyby za ním nestály ekonomická moc Spojených států a jeho hrozby této moci použít (třeba pomoci tarifů). Trump se vydává za nejlepšího vyjednávače na světě, ale hranice jeho schopností byly odhaleny v jeho neúspěšných jednáních s diktátory Severní Koreje (2018) a Ruska (2025). Nyní se pokouší vyřešit problémy Středního východu a začal tím, že se mu podařilo zastavit boje mezi izraelskou armádou a Hamásem v Gaze.

Za mírové sprostředkovatele si Trump vybírá své obchodní přátele, mezi nimiž dnes hraje hlavní roli Steve Witkoff. Ten sice v politice žádné zkušenosti neměl, ale je Trumpovým přítelem a partnerem v golfu, a navíc má blízko ke Kataru, stejně jako prezident Trump, což by se při mírových jednáních mohlo zdát jako výhoda vzhledem k velkému vlivu Kataru, kdyby to nebudilo obavy vzhledem k tomu, že Katar patří ke sponzorům palestinského terorismu. Katar například pomohl zadluženému Witkoffovi zbavit se problematického hotelu Park Lane na Manhattanu, když ho v roce 2023 za 623 milionů dolarů odkoupil, a Trumpovi zase Katar daroval letadlo za 400 milionů dolarů.

Zajistit příměří mezi Izraelem, který je na USA zcela závislý, a Hamásem, jenž stojí před porážkou, je ovšem snadnější než potlačit bojechtivost klanů, které mají psychologii lidí z doby kamenné. To nyní celý svět viděl v přímém přenosu: po zastavení bojů s Izraelem obrátily arabské klany v Gaze svou agresivitu proti sobě navzájem. O milost plačící muži jsou utloukáni baseballovými pálkami, a popravčí čety střílí svázané „provinilce“ obklopené dětmi, které to celé se zájmem sledují ze vzdálenosti několika metrů (děti zabité odraženými a zbloudilými kulkami budou samozřejmě vydávány za oběti izraelského násilí).

Záběry vraždících „neandrtálců“ vedle obrázků izraelských rukojmí přežilých mučení ještě více utvrdily svět v úsilí za každou cenu odsoudit Izrael. Za všechny promluvil španělský předseda vlády Pedro Sánchez: „Příměří mezi Izraelem a Hamásem nesmí sloužit jako záminka k izraelské beztrestnosti“ (zde). Tento Sánchez (neplést se Sancho Panza) se zúčastnil mírové konference na Sinaji svolané Trumpem, spolu s představiteli dalších zemí, které stojí pevně proti izraelské beztrestnosti. Vedle evropských mocností odsuzujících Izrael za nepřiměřenou obranu (Francie, Itálie, Británie, Německo), se zúčastnily i Egypt (který dodával Hamásu zařízení na stavbu tunelů a zbraně), Jordánsko (umožňující pašování zbraní pro teroristy na Západním břehu), Indonésie (která odmítla izraelským sportovcům účast na gymnastickém mistrovství světa, které právě probíhá v Jakartě), Turecko (jehož prezident oznámil, že obrátí letadlo zpět domů, jestli se nezakáže účast izraelskému představiteli), prezident Palestinské autonomie (jehož moskevský doktorát se věnoval popření holokaustu), atd.

Trumpovi se sice na Sinaji podařilo shromáždit na několik hodin úctyhodnou sbírku hlav států, ale z celé akce nezbylo nic než zcela krátká a téměř bezobsažná deklarace. Lze citovat například: „trvalý mír bude takový, v němž budou prosperovat jak Palestinci, tak Izraelci… tragédie, kterých jsme byli svědky v minulých dvou letech, musí sloužit jako upomínka… vítáme nastolení přátelských a vzájemně výhodných vztahů mezi Izraelem a jeho sousedy…“. Zmínka o nastolení vztahů mezi Izraelem a sousedy je nesmyslná vzhledem k již existujícím mírovým smlouvám Izraele s Egyptem a Jordánskem. Použité fráze samozřejmě musí podávat obě strany konfliktu symetricky. Zmínka o Palestincích měla nalákat účastníky k podpisu. Kromě Trumpa však nepodepsal nikdo než představitelé Egypta, Kataru a Turecka (zde).

Nepochybuji o upřímné snaze Trumpa nastolit mír, ale dětinsky naivní je jeho víra, že smířit barbary s jejich oběťmi se podaří jeho kamarádovi, který není nic víc než handlířem s nemovitostmi. Vždyť ani daleko zkušenějším politikům a vyjednávačům se nikdy ještě nepodařilo sjednat smíření a trvalý mír mezi agresorem a obětí (jako příklad se nabízí „génius“ vyjednávání Henry Kissinger a jeho vietnamský „mír“). Hitlera nezastavila Mnichovská dohoda, ale obsazení Německa, a japonskou agresivitu zlikvidovaly dvě atomové bomby. Bez vyhrané války ani sebelepší vyjednávač nedosáhne míru. Izrael sice všechny války vyhrál, ale pod tlakem svého amerického „spojence“ a i domácích levičáků opakovaně jedná tak, jako by prohrál, aby se umožnilo uražené arabské ješitnosti smířit se s eventuální mírovou dohodou. Mírové dohody bez tvrdého potrestání agresorů stály Izrael stejně mrtvých jako války (viz dohody z Osla). Bohužel i válka v Gaze nakonec skončila vnucenou remízou.

Kdyby Izrael nepředal poraženému Egyptu Sinaj (dobyl ho třikrát: v roce 1956, 1967, 1973), nebyla by Gaza Egyptem vyzbrojena a nemohla by vykonat masakr v říjnu 2023. Kdyby agresivní Gazané byli již před 50 lety posláni domů do Egypta, nemusel dnes (když se namnožili na čtyřnásobek) být Izrael obviňován z jejich genocidy. Míru a stability nelze dosáhnout tím, že silnější ustoupí. Egypt všechny body mírové smlouvy porušil. Vysílá v televizi seriály o krvi muslimů v macesech, vypálil izraelské vyslanectví (diplomaté se před lynčem zachránili v poslední chvíli, zde), vraždí izraelské turisty, posílá vojáky vraždit na izraelské území, občas dokonce vystřelí na izraelské usedlosti z tanků na „demilitarizovaném“ Sinaji (zde), staví útočné tunely pod Suezským kanálem a organizuje mezinárodní bojkot.

Není jasné, jak chce Trump využít Egypta, Turecka a Kataru (který investuje miliardy na delegitimaci Izraele ve světě a získává stále větší vliv na Západě včetně Spojených států, zde) ve svých mírových plánech. Jestliže však tyto státy získají vliv v Gaze, bude to pro Izrael tragédie, zvlášť až Trump za tři roky odejde z Bílého domu. Pro Trumpovo dobro jen doufám, že nedostane Nobelovu cenu míru, čímž by se octl v jedné skupině s lidmi jako Jásir Arafat, Kofi Annan, Al Gore, nebo Barack Obama (zde). Politicky nekorektní závěr celé této úvahy je, že jakékoli ohledy na tzv. nevinné civilisty i na světové veřejné mínění je chybné, a že agresor má být co nejbezohledněji zničen, alespoň část jeho území zabavena, a alespoň část jeho „nevinných civilistů“ přesunuta k jejich bratrům v okolních státech. Tak bylo učiněno nacistickému Německu, a tak měl Izrael jednat s Gazou, dřív než se jeho „spojenec“ pustil do mírových fantazií. Teď už je ale pozdě bycha honit. Lze jen doufat, že arabská agresivita znemožní „idealistům“ prosadit další vražedné mírové dohody nebo vytvořit další arabský stát.

Hegaion