28.3.2024 | Svátek má Soňa


BLÍZKÝ VÝCHOD: Zbabělci

10.9.2007

Ukázka z románu Krev pod obojí

Měl pocit, že odjakživa se potýkal se scestnou představou, že pokud se někdo stane jeho nepřítelem v boji o Palestinu, může být už nadosmrti jen nepřítel. Jedině, že by konvertoval na islám.
Choval se a konal ještě donedávna tak, jako by ani z něho nemohl nikdy být skutečný přítel Židů. Ale víc si ctil krutého nepřítele, než jeho slabošského mutanta, z něhož se vyklubal údajný přítel. Často vzpomínal na své první setkání s židovskými vojáky z očí do očí.
Bylo to v Nablusu. Jako třináctiletý tam byl na prázdninách u strýce Izmaila. Jednou se s bratrancem Badejem zatoulali za město. Ve svém arabském dětství bez televize a idolů, fotbalového míče, žvýkaček, pornočasopisů a kartiček s fotografiemi hvězd baseballové ligy mohli zbožňovat jen Alláha a házet kamení po hlodavých damanech nebo Židech.
Neměli zdání o počtu válců nejnovějšího mercedesu, zato věděli, že samopal AK-47 vystřelí za minutu sto nábojů ráže 7,62 milimetrů na vzdálenost půl kilometru a jejich úsťová rychlost je přes sedm set metrů za vteřinu.
Marně by si lámali hlavu s počtem planet naší sluneční soustavy a obvodem rovníku, ale bezpečně měli spočítáno, že střepinový granát bez násady F-1 má nejvíc výbušniny, skoro dvě stě padesát gramů, zpoždění exploze u něj činí čtyři vteřiny a zasáhne vše živé v okruhu pětadvaceti metrů. A že pro sestavení sebevražedné nálože se nejlíp hodí čínská mina TM-57, z níž se dá "vykrást" až osm kilo trhaviny.
"Nesmí se s tím spěchat, jinak uspěcháš i svůj život a skončíš jako rychlokvašný mučedník v ráji," smál se řídkými zuby strýc Izmail.
To vše tenkrát s Badejem znali jen z doslechu, a tak mohli ještě chvíli lovit ještěrky na pokraji Judské pouště a pak si hrát na strachy podělaného Žida a neohroženého Palestince.
"Vzdej se, židovský srabe!" křikl hrdě palestinsky Badej a pevně zacílil na Muhammadovo srdce kusem zakřivené olivové větve, z níž měl kalašnikova s plným zásobníkem.
"Nezabíjej mě, mocný pane!" lkal Muhammad na kolenou. "Jsem jen méněcenný Žid, který chce být tvým věrným otrokem!"
"Řekni, že Izraelci odtáhnou z Velké Palestiny do moře a svoje ženy nám tady nechají jako souložnice!"
"Odtáhneme a naše ženy budou vašimi rohožemi!"
"Posral ses strachy, židovský pse! Teď sežer kus vepřového a vzývej Alláha, že je jediný bůh!" poroučel Badej.
"Přísahám na smrt své čubčí matky, že Alláh je jediný bůh! Alláh akbar! Židovský Jehova je jen jeho ubohý sluha!" skučel a mlaskal Muhammad a pak se s Badejem váleli smíchy po písku, jak to těm Židákům zase dali.
Pak zahřmělo a na obzoru se zničehožnic objevil izraelský tank. Řítil se s rachotem na ně, zpod jeho železných pásů prskala pouštní suť, zvětšoval se a vyl jak ďábelská bestie, potom se skřípavě zastavil a z písečných mračen se vynořili tři vojáci. Badej se přestal smát a utekl, Muhammad strachy zcepeněl, instinktivně se přikrčil a v hrůze čekal, že přízraky začnou střílet. Věřil, že ho s Badejem Židé za kopcem odposlouchávali a teď je jdou za to ztrestat.
Sebral ze země kámen, směšně ho svíral v ruce a chystal se jím mrštit po vetřelcích. Blížící se monstra mu připadala jako zákeřní obrněnci z jiné planety. Kdepak méněcenní srabové a otroci posraní strachy! Cítil spálenou motorovou naftu, slyšel dunivě vrzat jejich kroky v těžkých botách, vnímal, jak na nich chrastí zbraně a sotva jim viděl do očí, ztracených pod helmami. Registroval jen záblesky jejich zubů. Nebyla to však zuřivost, ale úsměvy. A neozvalo se ani zlověstné svištění kulek, místo toho ho Židé přátelsky poplácali po strachem zpocených zádech.
"Salam alejchum!" zdravili ho arabsky. "Natáhni ruce!" přikázali.
Povolil sevření své dlaně, kámen mu z ní vypadl a roztřesený očekával svůj bídný konec. Vojáci mu ale jen na zkoprněle předpažené ruce naložili krabici plnou konzerv se zavařenými ananasy. K tomu přidali několik kartonů cigaret, které voněly jak ženský parfém. Potom se znovu nepochopitelně zašklebili, zasalutovali mu a jak úspěšní verbíři se vraceli svými těžce vrzajícími kroky k tanku.
"Jsme tvoji přátelé!" volali ještě a jejich arabština byla legrační. "Jsme přátelé všech Palestinců, kteří po nás nestřílejí!"
Muhammad si nevěděl rady; stál jako vrostlý do země a kolena se mu podlamovala prožitou bázní i pod tíhou té podivné výslužky. Byli to přece úhlavní nepřátelé a nezabili ho, a když odcházeli, ani si nekryli záda. Neměli snad z něho strach? Podceňovali ho, nebo si o něm mysleli, že je slaboch? Stál tak ještě i potom, kdy tank už dávno zmizel za obzorem kamenitých hor a zvířený písek se usadil. Ruce mu brněly pod divnou výslužkou a nic nechápal.
"Pamatuj si: Když ti podá ruku nepřítel, je to znamení jeho slabosti a nejistoty!" kázal mu potom strýc Izmail. Konzervy ani cigarety ale nevyhodil. "Židé nikdy neměli čest a nevědí, co je to hrdost! Vždycky se nechali ponižovat a hnát jako dobytek na porážku! Zaslouží si jen naše pohrdání! Jen zbabělý bezvěrec, když si neví rady sám se sebou, se sníží k tomu, aby se chtěl bratřit s nepřáteli a obdarovávat je..."
Od té doby si Muhammad svého nepřátelství považoval a bral ho jako jednu z pozitivních vlastností bojovníka za svobodu Palestiny. Takto si ve své rozporuplné mysli představoval "vztahy" mezi Židy a Araby na Blízkém východě, kde odjakživa viděl jen Velkou Palestinu. Samozřejmě bez Izraele. Později se ale na tuto svou směšnou představu začal dívat mnohem skeptičtěji.
Nedovedl si už představit, že by po zuby ozbrojený Izrael jen tak zničehožnic zmizel z mapy. Věděl, že se může maximálně smířit s Palestinou bez velikášských přívlastků, ale pořád ještě nedokázal svému druhému umírněnému já bez emocí vysvětlit, proč by jemu, obyvateli svobodné Palestiny, musel vadit židovský soused, pokud by si hleděl svého a nedělil palestinský svět na okupační rajony A, B a C.

Poznámka autora: Od pondělí 10. září 2007 vysílá ČRo2 Praha každý večer četbu na pokračování z tohoto románu z prostředí Blízkého východu Krev pod obojí. Režisérem pořadu je Vladimír Gromov, dramaturgem Pavel Kácha a čte herec Stanislav Šárský. Pořad začíná vždy ve 22,05 a končí ve 23,00 hod.

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz