Menší ozbrojená seskupení Palestinců, kteří nepatří k Hamásu, se už nechala slyšet, že jich se dohoda nijak netýká. Izraelská armáda na území hraničícím s Gazou byla proto uvedena do stavu nejvyšší pohotovosti. Existují obavy z útoků, které mají příměří zmařit. I Hamás se ostatně důsledně vyhýbá arabskému výrazu „hudna“ - „klid zbraní“ a hovoří pouze o „tahadíje“, což znamená tolik jako „pozastavení“.
Mark Regev, mluvčí izraelského ministerstva zahraničí, doufá v ukončení raketových útoků na jižní Izrael. Izraelská vláda, říká Regev, chce dát dohodě zprostředkované Egypťany šanci. Pokud klid skutečně vydrží tři dny, uvolní Izrael blokádu Gazy. Slíbil propustit větší množství surovin a obchodního zboží, aby zmírnil humanitární nouzi v pásmu Gazy.
Současně se mají zintenzivnit rozhovory o výměně izraelského vojáka Gilada Šalita, uneseného Hamásem v létě 2006. Izraelské zpravodajské služby chtějí navíc přezkoumat, zda se dodržuje slib, že bude zakročeno proti pašování zbraní tunely ze Sinaje do Gazy. V kladném případě je Izrael ochoten jednat o znovuotevření hraničního přechodu v Rafahu mezi pásmem Gazy a Egyptem.
Dohoda se zatím nijak netýká poměrů na Západním břehu Jordánu. Tam budou akce izraelské armády zatím pokračovat a také situace Hamásu, který je zde pronásledován jak od Izraelců, tak od bezpečnostních sil palestinského presidenta Mahmúda Abbáse, zůstává nezměněna.
Chaim Ramon vykládá dohodu o „tahadíje“ jako uznání Hamásu a tím i těžkou ránu pro vedení Fatáhu v Ramalláhu. Izraelský místopředseda vlády se vyslovil otevřeně proti klidu zbraní, protože představuje „vítězství radikálního islámu“ a „stejně se nakonec nevyhneme ofenzivě v Gaze, jenomže nás to pak přijde mnohem dráž“. Také náčelník izraelského generálního štábu Gabi Aškenázi se vyslovil skepticky. Uvidí se prý, jestli skutečně dojde k uklidnění, řekl iraelský voják číslo jedna, ale stejně nezbude než se dál připravovat na invazi.
Dohoda je skutečně posilou radikálních islamistů – nejen v pásmu Gazy. Jestliže klid vydrží šest měsíců, bude Izrael nucen rozšířit „tahadíji“ i na Západní břeh. Ale potom už nebude jeho partnerem v jednání ani tam palestinský president Mahmúd Abbás a prozápadní Fatáh, nýbrž radikální Hamás. Protože tomu se podařilo něco, co palestinská samospráva nedokázala 15 let, totiž dodržet slovo.
Ale už nyní, před jakýmkoli obratem, je dohoda o „tahadíje“ pro Hamás úspěchem. Egyptským zprostředkováním byla palestinská větev egyptského Muslimského bratrstva a její nadvláda v pásmu Gazy de facto uznána arabským světem. Dosud bylo Muslimské bratrstvo sekulárními arabskými diktaturami pronásledováno, leckde i brutálně. A Izrael ustoupil ve dvou rozhodujících bodech: zaprvé už nebude mít židovský stát žádný dohled nad hraničním přechodem v Rafahu, jakmile by se znovu otevřel. A za druhé se o Giladu Šalitovi bude jednat samostatně, nikoli v rámci dohody o „pozastavení“.
Klid ovšem ještě ani zdaleka nenastal. Raketové ostřelování západního Negevu pokračovalo i po oznámení, že dohody bylo dosaženo. Jen několik hodin po prvním vyhlášení „tahadíje“ usmrtilo izraelské letectvo pět členů „Armády islámu“. „Armáda islámu“, která v uplynulých měsících vystupovala v Gaze také jako „Meč islámu“, je ovládána vlivným klanem Durgmuš v Gaze a pokládá se za odnož Al Kajdy. Toto seskupení, které musí být pokládáno za ještě radikálnější než Hamás, se nejen podílelo na únosu Šalita, ale až do počátku července 2007 drželo v zajetí také britského reportéra Alana Johnstona. Patrně stojí v pozadí řady útoků na „západní“ objekty v pásmu Gazy, mezi jinými i na knihkupectví Palestinské biblické společnosti. Jeho vedoucí, Rami Ajjád, byl zavražděn v říjnu 2007.
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com