Zítra tomu bude měsíc, co bojovníci Hizballáhu unesli dva izraelské vojáky, zabili osm dalších a vypálili několik desítek raket na izraelské území. Izrael reagoval, jak by asi učinil v podobném případě každý suverénní stát: napadl raketové základny Hizballáhu a také (to už nebylo přijato jednomyslně) bombardoval šíitskou čtvrt Bejrútu, v níž měli své úřady vedoucí Hizballáhu. Akci podporovala tak velká část izraelské veřejnosti jako snad žádnou od „šestidenní války“ v roce 1967.

Situace o měsíc později však připomíná známý židovský vtip o umírajícím rabínovi, kterého věřící požádali, aby jim řekl, jak to chodí na onom světě, vždyť stejně už je jednou nohou tam. Rabín dlouho mlčel, pak se posadil na lůžku a řekl: „Všechno je jinak.“ Publicista deníku Jediot Achronot Nachum Barnea napsal, že ten, kdo plánoval libanonské tažení, ani ve snu nepředpokládal, že čtyři týdny po jeho začátku bude na izraelské území dopadat denně dvě stě raket a milion občanů bude trávit v krytech dny a noci. „Jestli to takhle plánoval, patří do blázince,“ napsal.

Velení armády si myslelo, že letecké síly rozhodnou o vítězství a pozemní jednotky bude třeba nasadit jen minimálně. Nyní žádá souhlas s pozemní operací až po řeku Litani „a snad i dále“ a vláda mu přikyvuje, přestože většina ministrů v soukromých rozhovorech pozemní operaci odmítá. Odsouhlasí ji přesto, že podle premiéra Ehuda Olmerta za úspěch ofenzivy „zaplatíme životy stovek vojáků“. Čili - to je opět názor Nachuma Barney - „ztrácíme půdu pod nohama, řítíce se za nemožným vítězstvím“.

Na začátku libanonské operace izraelská vláda stanovila jako cíl akce návrat unesených vojáků; odzbrojení Hizballáhu; rozmístění libanonské armády na jihu země a podél izraelských hranic. Návrat unesených vojáků je ale i po měsíci daleko; ukazuje se, že odzbrojení Hizballáhu je nereálné, libanonská armáda je slabá a spásu by znamenaly silné mezinárodní jednotky. Takže tažení proti Hizballáhu bude asi v dějinách vzpomínáno jako oprávněná, ale nedostatečně uvážená a politicky špatně vedená akce.

Lidové noviny, 11. 8. 2006