Znepřátelená palestinská hnutí Hamas a Fatah ve středu oznámila, že se definitivně usmířila a dohodla se na vytvoření společné vlády, jejímž premiérem bude buď předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, nebo bývalý vicepremiér z Hamasu Násir Šaír. Kabinet technokratů prý vznikne do pěti týdnů a do šesti měsíců se budou konat prezidentské, parlamentní a komunální volby. Hnutí si rovněž slíbila, že propustí vězně protistrany a že Hamas a další gazanská teroristická skupina, Islámský džihád, vstoupí do Organizace pro osvobození Palestiny. K dohodě došlo v pásmu Gazy, kam přijela delegace Fatahu poprvé od krvavého puče v roce 2007, kdy Hamas pozabíjel desítky jeho členů a chopil se moci.

Zpráva o usmíření není zdaleka první a patrně ani poslední. Vůdce Hamasu Chálid Mišál podepsal s Abbásem dohodu o společné vládě už před třemi lety, ale nikdy z ní nic nebylo. Hnutí nepřestala pronásledovat členy druhé strany na svém území, nepropustila vězně a především se nikdy nedohodla na budoucnosti bezpečnostních složek Hamasu – ten si je chtěl vždycky ponechat stejně jako svůj obrovský arzenál zbraní, zatímco Fatah požadoval, aby se všechny bezpečnostní jednotky spojily pod jeho velením. O tomto problému není ve středeční dohodě ani zmínka.

Rovněž nebylo řečeno, zda nová vláda splní tradiční podmínky mezinárodního společenství. Pokud chce teroristický Hamas vládnout, musí se zříci ozbrojeného boje proti Izraeli a uznat jeho právo na existenci i uzavřené palestinsko-izraelské smlouvy. Hamas to vždycky odmítal a změnu svého hlavního cíle – zničení Izraele – nenaznačil ani v poslední době. I kdyby ve vládě národního smíření seděli jen technokraté Hamasu, bez splnění těchto podmínek by Spojené státy a patrně i Evropská unie přestaly Palestincům vyplácet finanční pomoc ve výši skoro jedné miliardy dolarů ročně.

Obě strany však teď měly ke smiřování své důvody. Hamasu by se společná vláda s Fatahem hodila, protože mu kvůli oslabeným vztahům s Íránem vyschly finanční zdroje a čelí také stále větší izolaci ze strany Egypta, který jej obviňuje z útoků na své bezpečnostní složky, zatýká jeho členy, zavírá hranice a likviduje pašovací tunely do pásma Gazy. Vláda národní jednoty by Hamasu dodala určitou legitimitu i peníze.

Samospráva zase potřebuje zvýšit tlak na Izrael, aby splnil její podmínky obnovy zkrachovalých mírových jednání. Abbás už zkusil ledacos, včetně pohrůžky, že rozpustí samosprávu, a Izrael se tak bude muset starat o Palestince sám. Nové palestinské podmínky požadují, aby Izrael propustil vězně, kteří měli vyjít z věznic koncem března, a nedeportoval je; a aby zmrazil výstavbu osad a první tři měsíce rozhovorů jednal pouze o hranicích budoucí Palestiny. Izraelská vláda požadavky odmítla a pohrůžce rozpuštění samosprávy se vysmála – není pravděpodobné, že by se palestinští vůdci vzdali výhod a mezinárodních financí, které jim funkce v samosprávě přinášejí.

Po oznámení palestinského usmíření Izrael zrušil plánovanou schůzku o obnově mírových jednání a premiér Binjamin Netanjahu prohlásil, že samospráva nemůže uzavřít mír zároveň s Izraelem i Hamasem. Vláda upozornila, že společný kabinet s teroristickou organizací znamená konec mírových rozhovorů. Kdyby vznikl, byl by Abbás odpovědný za každou raketu odpálenou z Gazy.

Vzhledem k historii vzájemného smiřování však není příliš pravděpodobné, že ke vzniku vlády národní jednoty dojde. Hamas nebude chtít riskovat volby, které by mohl prohrát a přijít o vládu nad Gazou, a samospráva, jejímž bezpečnostním složkám se v úzké spolupráci s izraelskými daří předcházet puči Hamasu na Západním břehu, se nevystaví riziku, že ji Hamas svrhne. A Spojené státy Abbásovi hned připomněly mezinárodní podmínky uznání vlády národní jednoty a riziko ztráty americké finanční pomoci a vyjádřily nad jeho smiřováním s teroristickou organizací zklamání.

Toto zklamání však nemusí mít dlouhého trvání. Středeční smíření je jen dalším v řadě a realizace dohody je úplně jiná věc.