... a její elektrorozvodný aspekt

Pásmo Gazy disponuje jednou dieselelektrárnou, která je závislá na dovozu motorové nafty z Izraele. Kromě toho vede do Pásma 13 vysokonapěťových linek. Deset z Izraele a tři z Egypta.

Z izraelské strany je distribuována do Pásma elektrická energie společností IEC – Israel Electric Company. Vedení má napětí 33 kV. Nezůstalo imunní vůči raketovým útokům vedeným proti Izraeli z Pásma Gazy a pět z deseti linek bylo poškozeno.

S tím, jak se stále hlasitěji hovoří o příměří v současné válce s terorismem, přichází na stůl i téma opravy poškozených částí rozvodné sítě. Samozřejmě Izraelem, pracovníky IEC.

Nechme stranou absurditu, že Izraelci budou opravovat vedení do Pásma Gazy, tedy pro nepřítele, který v rámci své agrese toto vedení poničil. (A zcela nechme stranou i to, kolik stovek milionů šekelů gazská strana jako odběratel za dodávky elektřiny Izraeli dluží, byť toky peněž nejsou přímočaré. IEC prodává elektřinu Palestinskoarabské autonomii a ta dále distribuční společnosti GEDCO v Pásmu Gazy).

Věc má ještě jednu rovinu.

Ve čtvrtek 20. května oznámily odbory ve společnosti IEC, že jejich pracovníci nehodlají opravovat vedení do Pásma Gazy (až to bude z bezpečnostního hlediska možné), dokud vládci Pásma nevrátí do Izraele ostatky dvou vojáků, kteří položili život (jeden při útoku nepřítele, druhý při únosu během „humanitárního příměří“) v roce 2014. Jsou to štábní seržant Oron Šaul a podporučík Hadar Goldin.

Kromě toho pracovníci IEC požadují návrat civilisty Avera Mengistua, který přešel do Pásma Gazy o své vůli také v roce 2014 a od té doby o něm nejsou věrohodné zprávy. Jeho rodina tvrdí, že je psychicky labilní, čemuž lze věřit, protože normálně uvažující člověk by do oblasti, v níž vládnou islamističtí teroristé, dobrovolně nikdy nezamířil.

V roce 2015 odešel do Pásma také Hišam al Sayed, ale jeho jméno ve zprávě pracovníků IEC z neznámých důvodů nefiguruje.

Tuto informaci přineslo hned několik izraelských serverů (Jpost.com, Ynet.co.il, Times of Israel), které naznačují, že vedení společnosti IEC nahlíží na celou věc poněkud jinak. Jako státem vlastněná forma se musí řídit zákony, přičemž dodávky elektřiny považuje za základní životní potřebu a měly by zůstat „mimo konflikt“. Současně vyjádřilo vedení IEC naději, že „se chlapci vrátí“.

Zatím sice opravy nejsou v bezprostředním plánu prací, ale dříve nebo později se řešit budou muset. Jak se zdá, rýsuje se tu další dilema: mezi právem na elektřinu jako základní životní potřebou a morálně zcela oprávněným požadavkem odborářů.

Jak to celé dopadne ukáží příští dny či týdny. Mezitím můžeme dumat, jak by se asi vedení arabské rozvodné společnosti rozhodlo, kdyby nastala opačná situace. Vzhledem ke zkušenosti s návratem jednoho zajatého izraelského vojáka, seržanta 1. třídy Gilada Šalita, za něhož si Arabové vymohli propuštění 1027 (slovy jednoho tisíce dvaceti sedmi !!!) teroristů a bezpečnostních vězňů z izraelských žalářů, příliš dlouho dumat nemusíme.

Obrázek znázorňující místa, kudy do Pásma Gazy přichází napájecí vedení z Izraele (1 - 10) a Egypta - oblast Rafahu. Dieselelektrárna se nachází zhruba v polovině mezi Deir el Balahem a městem Gaza City. (Zdroj: Worldbank.com.)

Převzato z blogu autora s jeho svolením.