Evropo, neboj se, Izrael tě ubrání

Jako už tolikrát v historii stojí v Izraeli před otázkou, jestli se zachovat v souladu s gándhíovskými principy nenásilí anebo – zase – včas a rychle zaútočit a tím se zachránit. Hlavní rizikem pro jeho bezpečnost je nyní Írán.

Írán je stále blíž k jaderné pumě. Začíná mít více a více obohaceného uranu, jeho další výrobu spolu s výrobou těžké vody takřka úplně přestěhoval do podzemních továren. Druh vyráběného uranu je nevhodný k použití v elektrárnách, hodí se jen pro jaderné pumy. A tak už i největším pacifistům v regionu začíná docházet, že až ji ten teokratický, extrémistický a hlavně šílený režim bude mít, tak bude zle. Vědí to v Saúdské Arábii, vědí to v Dubaji, Bahrajnu, v Egyptě, ale hlavně to vědí v Izraeli – íránský nominální šéf pan Chameneí se opakovaně nechává slyšet, že se chystají Izrael vyhladit, a jeho výrok, že tato země je "rakovinný nádor, který musí být vyříznut", je starý sotva pár měsíců. Plány íránských vůdců s jadernou pumou jsou zřetelné a čitelné, vždyť oni se s nimi nijak netají – chtějí budoucí jadernou převahou ekonomicky a politicky vydírat okolní arabské země a zničit, to znamená vyhladit, Izrael. Už zase…

Zážitek holocaustu není v izraelských židovských rodinách historické téma, s kterým učitelé otravují ve škole nebo se o něm občas doslechneme v televizi. Je to konkrétní prožitek konkrétních členů jejich rodin, babiček, dědečků, strýčků a tet. A moc dobře si pamatují, že nebránit se, nechat se vést na porážku jako dobytek, jako ovce, není dobrá strategie pro přežití.

Nechat se povraždit musí být bezesporu krásná humanistická myšlenka, to ano. Vždyť také velký světový humanistický myslitel té doby, Máhathmá Gándhí, za to Židy chválil a nabádal je k ještě větším obětem. Měl to vymyšlené tak, že takovými oběťmi by dojali své trýznitele, těm by po čase došlo, že nekonají správně, prohlédli by a všichni by si pak tak nějak padli do náruče a měli se rádi a nastal by taky tak nějak ten mír. V praxi se tato myšlenka neukázala jako zcela dobrý nápad, ale je až neuvěřitelné, jak tento základní koncept u nás v Evropě stále přežívá a i dnes je velmi silný.

Co teď Izraelci udělají, se neví. Něco ale zřejmě určitě. Útok počítačovým virem Stuxnet v uplynulém roce byl koncepcí i provedením na hranici geniality, dá se tedy očekávat, že i další akce by nemusely být úplně hloupé. Hodně záleží a bude záležet na postoji USA, jak před podzimními prezidentskými volbami, tak po volbách s případně novým prezidentem.

Z vojenského hlediska je útok možný – ale bez podpory USA by byl velmi obtížný. Nejde jen o logistickou a politickou podporu, jde i o technologie potřebné přímo při útoku. Například šanci na zničení podzemních továren má prakticky pouze americká 14tunová "Matka všech bomb", GBU57, a tu mají jen Američané. Případný útok bude muset být také chirurgicky přesný, zaměřený pouze a výhradně na vojenské cíle – ztráty na íránském civilním obyvatelstvu by měly devastující psychologický účinek jak v Íránu, tak ve světovém veřejném mínění.

Z veřejných zdrojů je známo, že izraelské letectvo přes léto cvičilo v západním Středomoří, uplynulá dvě léta jednotky izraelské armády nacvičovaly v rumunských horách – obě místa jsou od Izraele vzdálena přibližně stejně daleko jako Írán, hory v Rumunsku jsou podobné těm v Persii. Výcvik tedy probíhá.

Pro zajímavou souvislost, blízkými sousedy Íránu jsou dvě jaderné mocnosti, Pákistán a Indie. Ty mají jaderné zbraně především proto, aby se vzájemně držely v šachu. Nesmiřitelná nenávist těchto dvou zemí sahá do roku 1948, kdy během zrodu těchto států proběhla největší známá "výměna obyvatel", chceme-li dvojí vyhnání obyvatel, exodus, a to sice mezi tehdy vzniknuvší hinduistickou Indií a muslimským Pákistánem. Těch bylo dohromady kolem dvaceti milionů, mrtvých tam tehdy bylo kolem jednoho milionu, vše jen v průběhu tohoto transferu. Máhathmá Gándhí, nepochybný přímý iniciátor historických událostí, které vyústily v tento exodus a posléze pokračovaly v současnou nukleární nenávist, je dodnes symbol lásky a nenásilí.

Naštěstí moc nezáleží na tom, co my tady v Evropě. My si pořád dopřáváme luxusu dlouhé doby bez války, života v míru a můžeme odsud udělovat knížecí rady prodchnuté duchem humanismu. Ti lidé v Izraeli to mají posunuté poněkud jinam – protože oni jsou ti, kteří se případně mají, v zájmu těch velkých gándhíovských myšlenek, nechat zabíjet. Protože se budou bránit – oni nechtějí být jako ovce. Už nikdy.